Multikulturní tým, žádné pracovní galeje
Pod pojmem krátkodobý pracovní pobyt si představte jeden až tři týdny strávené na vybraném projektu, který má daleko k pracovním galejím, naopak se na něm dbá na sociokulturní složku. Setkáte se na něm přibližně s pěti až patnácti účastníky z dalších světových zemí a během práce i volného času budete mít velkou šanci je maximálně poznat. Ideální situace nastane, když se z vaší pracovní skupinky stane opravdový tým, protože při fungující týmové spolupráci a kooperaci se hned i z práce stane zábava. Toho by neměl být problém dosáhnout, protože asociální a nekomunikativní lidé tyto projekty pochopitelně nevyhledávají.
Vaši mezinárodní kolegové i vedoucí z cílové země budou s největší pravděpodobností lidé s mladým duchem, kteří na workcamp přijeli za stejným cílem jako vy: pomoci, seznámit se, poučit se, užít si. To vše pouze za cenu dopravy a účastnický poplatek organizaci, u které si projekt vyberete. Například českému Sdružení dobrovolných aktivit INEX platíte za zpracování první přihlášky 2.200 korun a každá další přihláška v témž kalendářním roce je pak za poloviční cenu. Vyrazit na podobnou akci můžete i přes Klub mladých cestovatelů z rodiny České rady dětí a mládeže (www.kmc.cz). Vězte, že v ostatních zemích je třeba za účast zaplatit mnohem víc, žádných "nedobrovolných" kolegů se tedy obávat nemusíte.
Zážitky zadarmo na celý život
Ačkoliv se to nemusí zdát, myslím, že i dobrovolný účastník takovéto akce celkem vydělá. Přece jen, jak jinak máte šanci strávit dva týdny v cizině klidně s pětitisícovým rozpočtem? Nemluvě o zážitcích a zkušenostech, které jsou samozřejmě k nezaplacení. Marné také nebude, když tyto pobyty uvedete v životopisu pod kolonkou Zahraniční zkušenosti (jak napsat poutavý životopis se dozvíte ZDE); vždyť svědčí o vašich ceněných schopnostech domluvit se v cizí zemi, spolupracovat s příslušníky jiných národností a pracovat bez vidiny peněžní odměny.
Můj poslední workcamp spočíval ve spolupráci při organizaci ambiciózního hudebního festivalu v italských Alpách. Před zahájením koncertů kluci pomáhali stavět areál a na děvčata přišla řada večer, kdy měla za úkol rozdat v různých lokalitách maximum letáčků akce. Po devět večerů festivalu jsme pak měly rozdělené posty u baru a vstupu, na kterých ne vždy bylo příliš co dělat, ale jakmile přišel větší počet návštěvníků, bylo jasné, že bez nás by to nešlo. Koncertující kapely jsme běžně potkávaly a obsluhovaly, zatímco kluci asistovali u jejich zkoušek zvuku a rozmísťování instrumentů po pódiu. Přes den jsme jinak měli na práci jen mírný úklid areálu a místnosti pro umělce, mnohem víc času jsme tedy strávili siestami s vínkem či pivem na pokoji, na sluníčku či u řeky. Kamarád si tou dobou ve Finsku při práci na leteckém festivalu vyzkoušel kromě pravé sauny s jezerem i let se vzdušným akrobatem či s větroněm. Co se týče zážitků z workcampů, možnosti máte opravdu takřka neomezené.
Co workcamp, to jiný svět
K dispozici jsou pobyty s nejrůznějším zaměřením: práce v přírodě, tvůrčí práce, přestavby a jiné manuální činnosti, sociální práce, organizace festivalů, částečně studijní pobyty, práce s dětmi nebo s památkami kulturního dědictví. Pokud se jedná o projekt, který na účastníky klade zvýšené nároky, dozvíte se o tom předem z jeho popisu. Jinak můžete předpokládat, že objem vaší práce nepřesáhne šest až osm hodin denně a máte nárok na dva volné dny při dvoutýdenním pobytu (během druhého víkendu workcamp většinou končí). Běžnou praxí také je, že vám organizátoři projektu pomohou i s organizací volného času, tedy zařídí nějakou seznamovací akci před započetím práce a přinesou vlastní nápady, jak trávit večery a kam zajet na víkend.
Kritéria pro výběr účastníků workcampu jsou různá: někde přijímají jen jednoho zástupce z jedné země, jinde to neřeší a přijmou klidně i partu nebo pár. Sama jsem zažila obě možnosti a první model se mi zdál přínosnější – v naší pracovní skupině předem nikdo nikoho neznal, ani nikdo neměl národnostní předpoklady bavit se s někým víc, a tak vznikl kolektiv, který byl opravdu homogenní, nevznikaly v něm odlišné skupinky, a tím pádem ani rozbroje. Na druhou stranu, pokud se zdráháte vyjet na takový workcamp do ciziny sami, máte stále možnost se na tomto poli uplatnit.
Ubytování i strava se liší dle úrovně a charakteru projektu, nemůžete počítat s žádným luxusem, ale vaše podmínky budou určitě stačit k obstojnému dočasnému životu. Zažila jsem spaní v prostorné ubytovně i v miniaturní šatně pro fotbalisty, kde žádný krok spolubydlící mi nemohl být utajen, o to osobnější kontakt však tím mezi námi vznikl a o to větším šokem a utrpením bylo závěrečné loučení. Naštěstí v dnešní době není nic nemožné; přes internet se kontakty napříč světem snadno udrží, a tak s koncem workcampu úžasné mezinárodní dobrodružství skončit nemusí.
Stále máte šanci vyrazit ještě letos, informace naleznete ZDE.
Foto by Šárka Čapková, StudentPoint
