Ačkoli se vždy první (čtvrteční) večer festivalu rozjíždí pozvolna a některé stage se ještě dostavují, hlavní festivalová scéna je v plném proudu. Po již tradičním zahájení festivalového bujení jeho organizátorkou Zlatou Holušovou a dalšími významnými lidmi města Ostravy, nastoupili jako první na „start“ The Gypsy Queens and Kings. Největší hvězdy současné romské hudby začaly nejdříve pozvolna s kytarou a temperamentní tanečnicí, v průběhu večera ale na pódium naběhla asi šestnáctičlenná skupina energií nabitých muzikantů, včetně tanečnic v pestrobarevných róbách.
Králové romské hudby ukázali svou světovou šou!
Tisíce diváků poskakovalo v rytmu dechových ale i strunných nástrojů. Ke konci dlouhého koncertu už byla na lidech vidět únava, tančit však nepřestali a kapele se „party“ tak líbila, že z pódia odcházeli zpívajíc a se smíchem na rtech.
Tanečnice předvedly i krásné tradiční šaty
Ve chvíli, kdy se zdálo, že tento zážitek již nic nepředčí, zjevila se na hlavním jevišti ohromná scéna složená z různých obrovských bubnů potažených bílou kůží. Soustava již sama o sobě vypadala neuvěřitelně giganticky, nikdo však ještě netušil, co se skrývá v malých Korejkách a Korejcích, kteří v zápětí přiběhli. První dva rytmické celky stáli diváci v ohromení, nevěřili svým uším a hlavně očím. Několik drobných Korejců utvořiol doslova harmonii rytmů. Začali paličkami bušit do ohromných bubnů, jejichž zvuk otřásal i lidskými vnitřnostmi. Nepříjemné to však nebylo, bylo to naprosté souznění muzikantů, jak rytmické, tak vizuální.
Korejští hudebníci kromě bubnů ovládají i hlas a jiné nástroje
Nikomu z přítomných ani nevadilo, že písním v korejštině nerozuměli a přidávali se k něterým pasážím, jakoby přesně věděli, co zpívají. Nešlo jen o hudbu, ale i o choreografii, krásu mladých lidí, kteří tančili mezi bubny naprosto přesně sladění. Vysloužili si největší potlesk, který mohli diváci ze všech svých sil vyloudit a ode mne rozhodně nominaci na toho největšího favorita festivalu, o kterém budu ještě dlouho mluvit.
The Gypsy Queens and Kings, dnes už světově proslulý koncertní projekt, souvisí se smrtí zakladatele a vůdce Fanfare Ciocarlia, údajně nejrychlejší dechovky této planety, klarinetisty Iona Ivancea v říjnu 2006. Léta totiž snil velký sen: pozvat na pódium královny a krále romské hudby z Balkánu a společně to roztočit. A protože snil nahlas, zbytek kapely na jeho památku takový mejdan uspořádal v prosinci 2006 v Bukurešti. Pozvání přijali skutečně ti největší: zpěvačky Esma Redžepova z Makedonie, Mitsoura z Maďarska, Ljiljana Buttler z Bosny nebo Florentina Sandu; zpěváci Jony Iliev z Bulharska, Dan Armeanca z Rumunska, již zesnulý Saban Bajramovič ze Srbska a francouzská skupina Kaloome. Vzešlo z toho vynikající album „Queens & Kings stejně jako koncert věnovaný patriarchovi Ionu Ivanceovi. V květnu 2007 všichni společně obrovsky zazářili v londýnské hale Barbican v rámci festivalu romské kultury „Tisíc let dlouhá cesta".
Rytmus korejských Dulsori představuje klíč ke korejské tradiční hudbě. Už od 3. století přiváděly zemědělce na rýžová pole bubenické ansámbly. Jejich vůdcové nesli plápolající standarty - Farmář je principálem světa - a během celodenní práce měli za úkol svou hrou a tancem, napodobujícím jednotlivé úkony, zpříjemnit vesničanům dřinu a povzbudit je v kolektivním nasazení.
O přestávkách a na konci šichty pořádali „farmářské kapely“ improvizační akrobaticko-tanečně-bubenické představení nazývané nongak (nebo pungmul), v němž hráli důležitou roli ženy. Mají původ v šamanských obřadech kut a tradici potulných entertainerů sadang. Dvaceti až třicetičlenné farmářské kapely používaly čtyři základní druhy nástrojů zvukově imitujících živly: malý gong kkwaenggwari (hromobití), velký gong ching (vítr), velký barelový buben puk (oblohu) a buben ve tvaru přesýpacích hodin changgo (déšť). Společné komorní „symfonii“ se říká samul nori – čtyři předměty.
Sledujte se StudentPointem dále průběh Colours, každý den najdete novou reportáž nebo rozhovory s hvězdami!
Fotogalerie z prvního dne festivalu ZDE.
Více informací o kapelách a programu festivalu hledejte na www.colours.cz
Foto by: Robin Čermák
