Kulturou nabitý sobotní den zahájila vietnamská zpěvačka Huong Thanh v evangelickém kostele nedaleko festivalového areálu. Její hlas doprovázeli dva asijští hudebníci, Japonka hrající na tradiční strunný nástroj toko a čínského hudebníka s nástrojem zvukově podobným houslím.
Kostel ve velice netradičním asijském hudebním pojetí
Tento poklidný koncert byl exkurzí do tajemného světa Asiatů, do jejich milé povahy, srandovní angličtiny, pro Evropana netradičního zvuku a kreativních usměvavých lidí.
Japonská hráčka na tradiční "toko"
Nejočekávanějším koncertem však bylo vystoupení The Cranberries, kapely, kterou asi není nutné představovat. Irští hudebníci se po deseti letech vrátili na světová hudební prkna a pauza v jejich hudebním výkonu vůbec nebyla znát. Čekání na tyto hvězdy bylo o to napínavější, když hodinu před začátkem vypukla obrovská bouřka a tisíce lidí čekajících u hlavní stage zalilo obrovské množství vody z oblohy. Když zpěvačka Dolores O´Riordan vešla na pódium prohodila: „To byl ale hezký deštík.“ Na kost promočené publikum se trochu podivilo, ale na vodu zapomnělo hned v pár minutách. Snad všichni lidé po celém festivalovém areálu si s Cranberries zpívalo jejich největší hity jako je Linger, Ode to my family, Zombie nebo proslulou Just my imagination. Ukázalo se, že ani ten největší déšť diváky neodradí od toho, co chtějí slyšet. Publikum bylo naprosto úžasné a všichni se dobře bavili.
The Cranberries ve skvělé formě Foto: Petr Piechowicz
Po Cranberries vběhli na jeviště – déšť, nedéšť – britští Afro Celt Sound System. Jak již název napovídá v jejich hudbě jsou slyšet prvky keltské i africké hudby. Je až k neuvěření, jak je možné některé velmi odlišné hudební styly a prvky smíchat dohromady. Je však evidentní, že dnešní hudební atmosféra je tomu nakloněna. Afro Celt Sound System vznikli v polovině 90. Let během jamsession ve studiu Petera Gabriela a byli již dvakrát nominováni na cenu Grammy. A není se čemu divit.
Norští Jaga Jazzist, králové různých stylů jazzu
Menší scéna Barvy přinesla asi jedenáctičlenný ansámbl Jaga Jazzist z Norska, kteří během jednoho koncertu vystřídají až třicet nástrojů a dokonce stylů, které spojují s jazzem – od elektroniky, přes avantgardu až po klasiku.
Jediné, co je každoročním problémem festivalu, je divadelní scéna (letos dokonce větší než loni). Na cirkusový stan, v němž se chystalo představení La Putyka Rosťi Nováka, ve kterém účinkují mladými dívkami velmi oblíbení Night Work, nebylo možné ani dohlédnout, natož se do něho vejít. Masovost festivalu začíná být chvílemi otravná a nejednou výrazně přehluší ten dojem příjemného letního kulturního bujení, jako tomu v Ostravě bývalo kdysi.
Více informací na www.colours.cz
Foto by: Robin Čermák, Colours of Ostrava
