Ačkoli byla neděle studená a lidem se moc do chmurného počasí nechtělo, nakonec se zaplnilo hlediště už během prvních momentů se zpívající královnou české popmusic Martou Kubišovou v doprovodu kapely Petra Maláska. Nikoho už asi v případě Marty nepřekvapí, že publikum bylo velmi různorodé, od dětí po pamětníky. Všichni si s ní sborem notovali její hity, které zná snad každý, jako je Nechte zvony znít, Ring-o-ding nebo Hej Jude a diváci se dočkali i proslulé Modlitby pro Martu. Martička se také nečekaně vrhla na autogramiádu a s ochotou se podepsala snad každému, kdo o to stál.
Marta Kubišová byla roztomilá jako vždy
Trochu na hlavní scénu nehodícím se prvkem byla kapela Mig 21, která se vřítila na jeviště po Martě Kubišové. Jako „předkapela“ jemné písničkářky a klavíristky Reginy Spektor nebyli Mig 21 se svou bláznivou šou vůbec na místě. Publikum však pobavili a energicky roztančili.
Macháček a jeho klasické blázniviny
Koncert Reginy Spektor byl pro diváka z velké části plný velmi rozporuplných pocitů. Americká písničkářka ruského původu přišla i se svými muzikanty v černém. Zasedla k velkému pianu české značky PETROF a beze slova se rozehrála. Její zpěv doslova mrazil v zádech a texty písní jako „I am not here anymore…don´t call me, don´t write me…!“ s až srdcervoucím procítěním rozechvívali diváky a doháněli je k obrovským ovacím. Jeden moment však překvapil každého přihlížejícího. Uprostřed jedné písně Regina najednou řekla: „Stop! Stop, prosím!“ a na festivalového fotografa křikla: „Běžte pryč z jeviště! Běžte, prosím!“ Toto přerušení koncertu a potiché Reginino „dekuji“ působilo velmi podivně až do doby, než řekla: „Měli jsme tu být čtyři, ale náš cellista během turné tragicky zahynul. Dovolte nám tedy, abychom zahráli na jeho památku.“ Mráz na zádech přítomných diváků ještě zostřil, ale diváci se roztleskali. Koncert byl ovšem – sečteno a podtrženo – úchvatným zážitkem plným emocí, smutku i radosti. Regina Spektor nadchla i ty, kteří před koncertem nevěděli ani o koho jde.
Regina, její houslista a prázdné místo pro zesnulého cellistu
To nejbouřlivější vystoupení festivalu však mělo teprve přijít. Netrpělivě očekávaná byla formace Iggy & The Stooges. Lidé si mezi sebou šuškali: „Myslím, že se sem všichni přišli spíš přesvědčit, jestli Iggy Pop opravdu existuje!“ Ano, třiašedesátiletý kmotr punku Iggy opravdu existuje a opravdu je tak energický, drsný a potrhlý, jak se o něm říká. Hudba už při jeho koncertě skoro není důležitá. Sledovat Iggyho jak se prohání po pódiu, odhazuje stojany na mikrofon a za ním běhají asistenti, je totiž mnohem zábavnější.
Iggy tradičně do půl těla svlečený předvádí své kreace
Všichni již od začátku čekali, zda „si v Ostravě skočí“, jak tvrdil v rozhovorech s novináři. Nakonec tedy do davu neskočil, pozlobil však ochranku, když si vyžádal asi deset lidí z předních řad, aby si s ním přišli „zapařit“ na pódium. Zpívali s ním a skákali ze všech sil, Iggy – samozřejmě již tradičně do půl těla svlečený – pobíhal po pódiu, svíjel se jako had a všem ukázal pravé rock´n´rollové divadlo. Byla to opravdová závěrečná party, jak má k oslavě konce festivalu být, Iggymu Popovi a tisícům přítomných se rozhodně moc zamlouvala.
Iggy změnil svůj koncert ve velkou party
Devátý ročník festivalu Colours of Ostrava je tedy za námi a ředitelka festivalu Zlata Holušová musí už teď myslet na ten další jubilejní ročník. „Slibuji, že ten příští, desátý, ročník bude ten nej nej nej!“ říká spokojenému publiku sympatická ředitelka. Nechme se tedy překvapit. Jen by si organizátoři měli dát pozor, aby takzvaně nepřestřelili a neudělali z "nej nej" festivalu masovou nepřehlednou akci, kde se nebude dát hnout. Již letošní ročník ukázal, že v některých chvílích se z příjemného festivalu typu moravský sklípek stává spíše nadnárodní řetězec ve stylu fast food. Držíme palce a těšíme se na příští ročník.
Fotogalerie z posledního dne Colours ZDE.
Foto by: Robin Čermák
