StudentPoint Literatura

Franz Kafka nebyl jen melancholik – uměl se smát i milovat

Franz Kafka nebyl jen melancholik – uměl se smát i milovat
Franz Kafka
Taky patříte k těm, kdo nečtou knihy Franze Kafky z principu? Protože se chcete pobavit, zasmát a neztrácet se v melancholii autorova komplikovaného jazyka? Nebo je pro vás osobnost Franze Kafky ikonou a obrazem kvality, který nám zrcadlí naprosto odlišný a originální svět?

Stop černým definicím

„Franz Kafka zdaleka není jen tragický metafyzik a patron neurotiků, ale spíše živoucí člověk se zálibou ve flaubertovské ironii a kupodivu i v ženách.“ Tak se o Kafkovi vyjádřil Nicholas Murray, autor prvního spisovatelova životopisu vydaného po celých dvaceti letech. A je to tak. Z děl Franze Kafky na vás kromě melancholie umocněné naprosto nezaměnitelným jazykem dýchne i smysl pro naprosto přirozené, zdánlivě obyčejné věci, ať už je to příroda ve své hravosti, půvaby žen či nevšední – a u Franze Kafky obzvláště – smysl pro ironii.

 

Víte, na všemožných místech se můžete dočíst nebo doslechnout, že Franz Kafka nepsal nic jiného než obdobné variace na melancholii, sentiment a vnitřní sebetrýznění. Mnoho recenzentů, ale např. i profesorů a tudíž následně i jejich žáků, rekapituluje spisovatelovo dílo jako sled několika ohraných frází: hrdinové trpí pocity vyřazenosti, osamělosti, ponížení. Jejich konec je většinou tragický. Autor do jejich příběhů vkládá odraz svého života, který je ponurý a bezútěšný.

Pomocí svých vlastních čtenářských zkušeností a s podkladem životopisné knihy od Nicholase Murraye se pokusím tuto neblahou tradici alespoň zčásti vyvrátit, popř. ukázat, v čem je Kafkova v díle převažující dramatičnost přínosná.

 

Kafka s úsměvem

Ano, Franz Kafka nebyl žádný velký humorista, ale možná je to tak dobře. Nevznikla by tak řada oduševnělých, zpola autobiografických děl na hranici filosofie, děl, ze kterých sálá moudrost, zkušenost a tolik niterného vědění o životě. A vy, čtenáři, byste nenašli asociaci mezi svým a Kafkovým životem, která je jistá, jelikož všichni žijeme jeden a týž život s podobnými pocity a potřebami a jelikož všichni jsme jenom lidé. Proto buďme rádi za to, že Kafka psal o svém světě moudře a do hloubky a že nám po něm místo Aforismů nezůstaly Anekdoty.

 

Nejde o to, že by autor neuměl být ironický nebo že by ironii ve svém díle nepoužíval. On ji používá, ale poněkud skrytě. Aby nebila do očí, nýbrž jen okořenila hlubokou myšlenku. A tak se vám nejednou při čtení některého úseku Kafkova díla stane, že vám zcela nečekaně přelétne úsměv po rtech. Zkusme si tento styl Kafkovy ironie přiblížit na jedné konkrétní ukázce …

 

Např. když Franz Kafka vzpomíná na muka, která v jeden konkrétní den prožíval ještě kdysi ve škole: „...jako jsem si třeba v hodině počtů, když jsem viděl nahoře profesora listovat v notesu a pravděpodobně hledat moje jméno a srovnal s tímto pohledem hrůzy a skutečnosti nezměrnou nicotnost svých znalostí, přál v polosnu strachu, abych mohl vstát jako duch, jako duch proběhnout uličkou mezi lavicemi, lehce jako mé matematické vědomosti ...“

 

 Kafka jako nudista a plavec

Abychom odbourali osobnost Franze Kafky jako pouhého melancholika, který ve svém volném čase, jež mu jeho zaměstnání ponechávalo, nedělal nic jiného než že psal a nechal se trýznit svými vlastními neveselými pocity, uveďme si pár zálib, kterým se tento spisovatel věnoval a které byste u něj možná ani nehledali.

 

Málokdo např. ví, že se Kafka rád opaloval nahý (pokud se tedy cítil dostatečně v bezpečí) – možná z důvodů vlastního osvobození či snad bez hlubšího důvodu. Co se sportu týče, rád jezdil na kole, rád plaval a jezdil na své vlastní loďce. Obzvlášť ho bavilo pádlovat proti proudu a potom se nechat unášet zpět po proudu natažený na dně loďky. O čemž se sebeironií napsal: „Že jsem byl hubený, vypadalo to asi z mostu hodně komicky.“

 

Kafkovo umění milovat

I Franz Kafka se svou duší a tělem, ke kterým měl nemalé výhrady, dokázal své srdce otevřít lásce. Kromě lásky ke psaní se do něj vloudila i láska k ženám. I když sám moc dobře věděl, že se plně může věnovat jen jednomu a že bez psaní nemůže žít. Však i přes to zkoušel obojí a snad na konci života se mu v laskavé přítomnosti jeho poslední lásky, Dory Diamantové, dostalo největšího pochopení. Usnadňovala mu chvíle ztížené vážnou nemocí a snad jako první a poslední jej měla opravdu bez předsudků ráda.

 

Dora vzpomínala na první dojem z Franze Kafky takto: „Hlavními rysy jeho tváře byly velmi výrazné, někdy zeširoka otevřené oči, ať již mluvil nebo naslouchal. Nehleděly v hrůze, jak se o něm říkalo; spíše to byl výraz údivu. Měl hnědé a plaché oči. Když mluvil, rozsvítily se a byl v nich humor.“ A dodala: „Kafka byl vždy veselý. Rád si hrál; byl to rozený společník, vždy svolný k nějakému uličnictví.“ Tento její výčet potvrzují i Kafkovy dopisy, plné suché a velmi jemné ironie. Stejně tak Kafkův přítel Max Brod uvádí, že taková ironie přirozeně patřila i k jejich vzájemným rozhovorům. A potom, co oba sám navštívil, napsal: "Našel jsem idylu, konečně jsem svého přítele viděl v dobré náladě.. V posledním roce jeho života, kdy vzdor strašné nemoci vyzrál, viděl jsem Kafku na správné cestě a s jeho družkou doopravdy šťastného.“

 

Moudrost nebo zábava ?

Nyní závěrem posledních pár slov pro čtenáře, kteří od knih očekávají spíše radostný zážitek než vážnější prožitek: „ Myslím, že bychom měli číst pouze takové knížky, které nás zraňují a souží. Pokud nás kniha, kterou čteme, neprobudí ranou do hlavy, k čemu ji čteme?... Jsou nám třeba knížky, jež na nás dopadnou jako nějaká pohroma, jež nás hluboce zarmoutí jako smrt někoho, koho jsme milovali více než sami sebe, jako kdybychom byli vyhnáni do lesů, daleko od lidí, jako sebevražda. Kniha musí být sekerou pro zamrzlé moře v našem nitru.“

 

Co k tomu ještě říct ? Snad nechat do čtenářských srdcí doplout tato Kafkova slova a neříkat už nic.

 

Citace by Nicholas Murray: Kafka

Foto by google.com

loading...

Související články


» Agáta bezpečně kroužící nad literárními vodami

» Jiří Paroubek: Plnou parou v politice aneb není důležité, že jsme padli, ale že jsme dokázali vstát

» Konec lidské iluze? V opojení Rakoviny!

» Naše redakce versus literatura? Žádná šeď a nuda!

» Německý Franz Kafka a libanonský Chalíl Džibrán. Jde to vůbec dohromady? V aforismech ano!

» V omamném závoji z vůně vodní dýmky vstupte do světa arabské literatury psané ženami !

» Marjane Satrapi – perská kráska s francouzským šarmem

» Thomas Bernhard: Události a jiné prózy – aneb Jak se píše s vědomím blízké smrti

» Ženy Franze Kafky – madony i děvky

» Počítač: „Nezahazuj se s knihou a buď se mnou!“

» Milena Jesenská: Kafka zemřel, vracím se do Prahy

» Turecký spisovatel Orhan Pamuk – Ten, který nemlčel o arménské genocidě!

» Facebook? Mrtvá komunikace!

» François Villon – odsouzen k oběšení

» Četl jsi Beatníky? Bídníky? No, jasně!

» Beatník Jack Kerouac by dnes slavil 90 let!

» Naše redakce? Sexy knihomolky!

» Vyšlo porno nejen pro maminky!

» 15 důvodů, proč je poeta lepší než stavař!

» Au-pair, nebo česká služka?

» Rozhovor s Emilem Haklem: Pletu dohromady sebe s autorem

» 15 důvodů, proč dát přednost knize před televizí!

» Radost pro duši: 100 moudrých příběhů pro potěšení

» Staňte se spisovatelem s eBookEater.cz!

» František Kalenda: 22 let a už druhý úspěšný román!

» Jaké je Malamudovo Poselství správkaře?

» Co se stane, když sníte modrého slimáka?

» Pražská německá literatura není jen Franz Kafka

» Attila Marcel: Němý klavírista na drogách vzpomíná

Dále najdete na StudentPoint.cz...