Kwale je název distriktu, který se skládá ze stejnojmenného městečka a přilehlých vesniček. Téměř osmdesát procent jeho obyvatel je nezaměstnaných. Lidé mají většinou jen krátkodobou práci nebo nějakou brigádu. Třeba moje hostitelka Alice pracuje dobrovolně jako učitelka na základní škole. Říká, že chce mít aspoň nějakou praxi, aby až na ní bude ve škole rozpočet, měla něco v životopisu.
Domky jsou stavěné většinou z červené hlíny, některé jsou zděné a mají střechy z palmových listů nebo z vlnitého plechu. Do většiny domků není zavedený elektrický proud, natož vodovod. Vodu do domu nosí ženy v těžkých kýblech na hlavě.
Hlavně mobil a televizi
Asi třetina domácností nemá záchod, kdežto devadesát procent jich vlastní černobílý nebo barevný televizor. Ten je napájen z autobaterie, která je v lepším případě dobíjená solárním panelem umístěným na střeše. Na každém rohu najdete krámek, kde tyhle baterie dobíjí. Dobíjí zde i mobilní telefony, které tu má opravdu hodně lidí.
Domky mají často dvě nebo tři místnosti. Kuchyň, obývák a ložnici. Vybavení je strohé a zahrnuje jen to nezbytné. Například o kuchyňské lince si místní ženy mohou nechat jen zdát. O lince však zdaleka nesní tolik jako o automechanické pračce, aby nemusely každý víkend trávit praním prádla. I já prala vše v ruce a opravdu to klidně zabralo půl dne.
Sloni, leopardi a paviáni
Zvlášť napínavé pro mě byly chvíle, kdy jsme chodili uklízet místní naučnou stezku po slonech. Sloni zde totiž v noci pravidelně řádili - po cestách chodili na okraj městečka na kukuřičná pole a zlámali vždycky spoustu větví. Bála jsem se, protože tu zabití slonem není úplně neobvyklé.
Jednoho dne pro změnu přijela do Kwale patrola KWS (Kenya Wildlife Service), protože se u školy na stromě vyvaloval leopard, takže ho uspali a odvezli.
Při své první návštěvě afrického kontinentu v Dračích horách v Jihoafrické republice jsem se paviánů bála, ale tady jsem si na jejich přítomnost na ulicích dost rychle zvykla, protože tihle paviáni nebyli agresivní. Takoví jsou prý jen ti v lese.
Hodina zametání
Ve třetím týdnu pobytu jsem se dvěma kolegy odjela na třítýdenní workcamp Sacred Kaya v Kinondo poblíž města Ukunda, což bylo od Kwale asi hodinu cesty daleko. Zde se nás sešlo 18 dobrovolníků, většinou keňských, jen čtyři jsme byli z jiné země. Já a tři Jihokorejci.
Naší náplní bylo pomoct místnímu společenství obyvatel vesničky Kinondo zprovoznit společnou zahradu, zvelebit prostředí kolem vstupu do posvátného pralesa Kaya Kinondo a pomáhat ve dvou základních školách.
Ubytovaní jsme byli také v základní škole, takže jsme mohli pozorovat, jak probíhá běžný vyučovací den. Žáci přicházeli do školy krátce po sedmé hodině a první, co začali dělat, bylo zametání dvora a tříd. Každý den se zahajoval zpěvem keňské hymny a modlitbou. Pak dostali výprask ti, co přišli pozdě, přestože jsou v Keni tělesné tresty na školách zakázané, a zahájila se výuka.
Ovšem klid ve škole rozhodně nebyl a někdy to vypadalo, že vyučování ani neprobíhá. Dvakrát jsem viděla, jak jedna žačka upadla na zem v hysterickém záchvatu, oči obrácené v sloup. Pro zdejší známka toho, že jsou v ní zlí duchové.
Chodili jsme pomáhat do základní školy Ganja la Simba a když jsme viděli, že 80 žáků má dohromady 50 učebnic na šest předmětů, vybrali jsme mezi sebou nějaké peníze a dalších 10 jsme jim koupili. Při předávacím ceremoniálu jsem dětem slíbila, že zkusím doma uspořádat sbírku a zařídím, aby měli učebnic víc.
Za slony a plameňáky
Budete-li se nacházet od Mombasy na jih, určitě navštivte slony v Mwaluganje Elephant Sanctuary a Shimba Hills National Reserve, které se nacházejí nedaleko Kwale. A nezapomeňte se v Kwale stavit a pustit nějaký ten šilink místním obchodníkům. Jižněji zajeďte do městečka Ukunda a letoviska Diani Beach, a ještě jižněji do rybářské vesničky Shimoni a na ostrov Wasini s úžasnou korálovou zahradou.
V samotné Mombase můžete strávit klidně dva dny. Jeden den si v klidu projít centrum, navštívit pevnost Fort Jesus a symbol Mombasy The Tusks a druhý den zajet do Haller parku a na veřejnou pláž, oboje na severu města.
Před odletem z Nairobi jsem se ještě potkala s kamarádem a jeli jsme na pár dní do Velké příkopové propadliny. Za vidění zde rozhodně stojí National Park Nakuru známý obrovskými hejny plameňáků.
Autorem textu i fotografií je Jana Jelečková.
Její příběhy z Keni si můžete přečíst také na adrese
http://janainkenya.blogspot.com
V následujícím článku se dovzíte víc o tom, jak vlastně probíhala Janina dobrovolnická stáž v Keni:
Dobrovolnický pobyt v Keni: Pokoj bez stropu byl výhodou
Se sdružením INEX se za obdobným zážitkem můžete vypravit i vy. Například nyní je v nabídce jeho projektů stáž v keňské škole Ganja La Simba.
