Kapela Chinaski je na hudební scéně už několik let a na svém kontě má hafo desek. Protože ovšem nejsem tak oddaná fanynka a nechtěla jsem vybírat pouze z písniček, které se ke mně dostaly, zavolala jsem si na pomoc svojí kamarádku Kláru, která je velkou fanynkou kapely, aby pro vás vybrala 10 nejlepších písniček od Chinaski. Snažila se projít všechna alba a najít to nej od téhle party. Je potřeba zmínit, že je to její subjektivní názor a je tedy jasné, že s ní možná vždycky nebudete souhlasit. Písničky nejsou hodnoceny od nejlepší po nejhorší, ale chronologicky podle vydání desky, takže začínáme tou nejstarší.
10. Punčocháče – Chinaski 1995
Myslím, že mohu s naprosto klidným svědomím napsat, že tahle starší pecka patří mezi nejoblíbenější songy všech fanoušků Chinaski. Důkazem je nejen veselé hvízdání na koncertech, když zazní první tóny Punčoch, ale i následné sborové notování fanoušků. A proč patří mezi moje „nej“? Snad ani Carbonex by mě energií nenabili tolik, jako to dokáže tenhle song. Je to zkrátka nářez, co každého donutí skákat, tancovat, řvát, zpívat, cokoliv… Prostě vás donutí k bouřlivé aktivitě, a co si budeme povídat, občas je to potřeba…
9. Podléhám – Chinaski 1995
Teď naopak trošičku zklidníme a budeme se ladně pohupovat do rytmu jedné z nejromantičtějších písniček našich věčně mladých pražských umělců. Tady je všechno správně. Od jednoduché, leč kouzelné instrumentálky přes kolena podlamující text až po nedbale elegantní Žibusův (víte, že je tohle přezdívka zpěváka Michala Malátného?) a Petrův zpěv. Tomuhle já stále dokola mileráda podléhám.
8. Mladá vdova – Dlouhej kouř 1997
„Království za koně“, nebo jen za další skvělou písničku. Opět se motáme kolem lásky, i když tady jde asi spíš o protipól významu textu předešlého. Musím vyzdvihnout Michalův naléhavý projev, parádně se sem hodí, v něm se ten jeho nejen herecký talent zkrátka nezapře.
7. Vinárna u Valdštejna – 1. signální 1999
Asi netřeba vysvětlovat, proč se právě tenhle klenot třpytí mezi mými nejoblíbenější, přesto se o to pokusím. Neznám lepšího léku na vnitřní vztek, rozpor, frustaci a další negativní vlivy, než dřepnout si do pohodlného křesla, otevřít si láhev něčeho dobrého (třeba příhodně právě vínka) a nechat se unášet k závěru prudkou a překvapivou gradací téhle písně. To je prostě fantasticky provokativní.
6. Klára – Nanana a jiné popjevky 2000
Dobře, v tomhle případě mohu být zdárně trochu ovlivněna právě samotným názvem písně. Pokaždé, když jí slyším, ať už ze sluchátek nebo naživo, se tak přihlouple usmívám a nemohu tu grimasu z obličeje sundat ještě delší dobu. Jenže fakt, že je tenhle song hodně povedený, jak po textové stránce, tak i hudební, se zkrátka nedá popřít. Jaké jméno bylo použito je pak už „jen“ taková pomyslná třešnička na dortu. Michal Malátný jednou řekl, že pocit z mimořádně dobře odvedené práce zažil právě v tomto případě a ač jsem přesvědčena, že mimořádně dobrý výkon se skrývá v každé jejich písničce na všech albech, tady musím souhlasit dvojnásob.
5. 1970 – Prémium 1993 – 2003
Přiznám se, že ačkoliv jsem sem tento hit zařadila bez sebemenšího zaváhání, nechala jsem si jeho obhajobu až úplně nakonec. A to proto, že tu není nic speciálního, co bych k němu řekla. Jde jednoduše o nadupanou pecku, ze které v refrénu sálá bezmezná energie a ve slokách se pyšní pravdivým a lehce zapamatovatelným textem, jenž vás pokaždé donutí: „Zpívej si mě, zpívej si mě.“ Není divu, že se z něj stal velký hit kapely.
4. Vrchlabí – Music Bar 2005
Původně se tady měla skvít Vzhůru do nekonečna, ale vůči Music Baru mi přišla jeho absence v seznamu těch „nej“ poněkud nefér, a tak jsem vybrala tohoto favorita, zejména na popud redaktorky. Michalova poklona všem šikovným řidičkám je pojata lehce a tak trochu vtipně. Za sebe musím říct, že si ji užívám především v živém provedení, kde ji provází vždycky moc fajn atmosféra a takový zvláštní stesk.
3. Basama Fousama – 07 2007
Ovšem tohle je nářez! Tady nemá stesk co pohledávat. Už při prvním poslechu se zařadila do tohoto seznamu a nespočetkrát mě v tomto rozhodnutí kluci utvrdili naživo, kdy jsem v opojení předvedla svou energii. Řekla bych, že (stejně jako v případu další pecky z desky 07 Slovní pyrotechniky) je v řádcích skrytá provokace a nadhled vůči autoritám z vrchu, což si v dnešní, zdánlivě demokratické době málokdo troufne.
2. Sen 1996 – Není na co čekat 2010
V první řadě chci poděkovat Žibusovi za to, že si vedl notýsek s básničkami a kytaristovi Ondrovi, že si zahrál na Johnnyho Cashe. Ta atmosféra, co na mě při poslechu dýchá je… taková zvláštně jiná. Myslím, že to byl účel, který se, alespoň u mě, stoprocentně naplnil. Je tam dojetí, sentiment, zoufalství… A všechno doprovázeno krásně znějící melodií, navíc disponující skvělým soundem kytary. Na závěr si dovolím citovat bubeníka Otakara Petřinu: „Strašný psycho. Připadáš si jako ve snu. A nemůžeš se probudit.“ A poopravila bych to na: „Nechceš se probudit“.
1. Šatna – Není na co čekat 2010
Mám k ní trochu ambivalentní postoj. Na jednu stranu miluju, jak zní a dojímá, na druhou stranu nesnáším fakt, kvůli němuž vlastně vznikla. Pokud tohle pominu, tak nesmírně oceňuji, že nezní prvoplánově, člověk se k tomu sdělení musí postupem času dopracovat a doposlouchat, zkrátka jej pochopit. Vesměs se hodně ráda obklopuji písničkami, co v člověku dokáží vyvolat emoce. Tady je těch emocí habaděj, a to je podle mě umění Chinaskiho bratrů.
Text: Klára Černá
Foto: angellska.blog.cz
Video: youtube.com
