TÉMA MĚSÍCE: Tak jde čas

Upřímně řečeno bych samu sebe nepovažovala za tu nejpovolanější osobu, která by tu měla vyprávět o tahácích, podvádění a opisování při písemkách. Netvrdím, že jsem nikdy žádnou menší výpomoc nepotřebovala, ale obecně se považuji za padavku, která v otázce opisování moc schopností nenabyla. 

I přesto jsem se však za ta dlouhá léta studia stala nesčetněkrát svědkem, jak si český student dokáže krásně poradit, když mu teče do bot. Proto bych vám dnes ráda nabídla exkurzi po školních podvůdcích, jak šel čas:

 První třída

No přece byste nečekali, že malí vykulení prvňáčci budou podvádět?! Všichni vzorně připraveni a podvod je ještě cizí slovo. Ale pozor: Druhá třída se blíží!

Druhá až pátá třída 

Někdy v této době se zhruba rozhoduje o vašem postoji ke vzdělání. Věřte nebo ne, ale většina podvodníčků ze základky si své standardy drží až do vysokých tříd, a to s poměrně bravurní elegancí. Učitelé sbírají první taháky napsané na útržky ze sešitu. Penál s chytrými kapsami se stává přítelem všech nepřipravených, jenž se odpoledne před písemkou raději honili za míčem či si hráli na kadeřnice. Ti více odvážní drží tahák v ruce, nebo si ho na ruku rovnou napíší. Sedět vedle šprta také není na škodu.

Vyšší ročníky základních školy – či nižších gymnázií – jsou velice plodnými léty, co se kreativity v oblasti podvádění týče. Pamatuji se, jak se jednou z čista jasna, kde se vzala, tu se vzala, v naší třídě objevila kouzelná tužka žluté barvy. Nebyla to však obyčejná propisovačka, nýbrž pomůcka, která skrývala mnohá tajemství. Bohužel byla tato tužka, do níž jste mohli ukrýt poměrně obsáhlý tahák, brzy objevena všemi učiteli, a tak s ní bylo na čas zakázáno psát. 

Další technickou novinkou byla kalkulačka s otočným pouzdrem. No bez ní se přece v devítce neobejdete! Stačí strčit malý kousek papírku pod víko a nikdo nic nepozná – můžeme říci, že tato metoda nebyla ještě mnohými učiteli odhalena a stále se těší nemalým úspěchům.

Pokud jste v předchozích letech nikdy nepoužili tahák, nikdy jste nevyužili nápovědy přítele v lavici (či přes uličku) nebo jste snad nikdy nebyli při žádné nekalosti chyceni, tak jste buď jediní svého druhu či jste zkrátka až příliš chytří. Ale nezoufejte! Na střední si to všechno vynahradíte.

Jistě mi dáte za pravdu, že ty nejlepší lavice mají v přední straně dřevěné tabule, díky nimž vám nejen nikdo nevidí na vaše krásné nožky, ale především je to parádní úkryt pro tahák. Tahák? No řekněme, že se časem stanete líní v hledání nejrůznějších schovek a tak si zkrátka nalepíte celou látku právě na tuto tabuli – či na židli spolužáka před vámi. Největší adrenalin však přichází s otevřenou učebnicí přímo na podlaze – to je pak zkrátka “buď, a nebo”.

Já ale přece neopisuji...

Přichází střední…

Na střední škole se mění šatníky většiny studentů a studentek a nemálo dívek si brzy oblíbí nosit sukně – a to nejen proto, že jim to v nich sluší. Sukně totiž znamená i bezpečný úkryt pro váš tahák, jenž si stačí napsat – či přilepit – na nohu. Tento rafinovaný trik bych označila za opravdu těžký kalibr v oblasti opisování a věřte, že málo učitelů se vás dovolí zeptat, abyste si vyhrnuli sukni.

V posledním ročníku na střední škole se už na šprťáctví vážně nehraje. Následující dva způsoby opisování mne vždy přivádí k myšlenkám, jak moc drzosti v průběhu studia nabudete. Postup č. 1: Jakmile učitelka rozdá papíry na písemku, vezměte noviny a papír s tahákem ve velikosti papíru na písemku. Vložte papír s tahákem mezi papír na písemku a noviny. Pokud tahák pod papírem prosvítá, tak si vedete velice dobře! Kdyby se náhodou učitel zeptal, proč máte pod písemkou noviny, řekněte, že lavice je příliš tvrdá a že se vám velice špatně píše. Může se stát, že si učitel bude chtít noviny prohlédnout. Nezoufejte, i tato kontrola se dá obejít, ale pravdou je, že musíte být rychlí, obratní a mít štěstí na své straně. Tak tedy: Uchopte papír s tahákem a papír na písemku do jedné ruky, nadzvedněte a nechte učitele, ať si noviny v klidu prohlédne. Když papíry neupustíte, je úspěch zaručen.

Druhým vrcholem drzosti je výměna písemky se studentem, který se na test připravil. I když nic zrovna nevíte, předstírejte, že píšete. Vyčkejte a ve vhodnou chvíli si zapůjčete vyplněnou písemku od někoho kolem vás, přičemž tento dotyčný/á bude stále předstírat hluboké zamyšlení nad problémem (avšak nad jiným papírem). Tento podvod si vyžaduje mrštnost takřka kouzelníka z varieté a také kamaráda, jenž píše čitelně.

A, B nebo C? Já přes to rameno nevidím...

Vysoká škola je na podvody tohoto druhu již méně květnatá. Nejen, že se podvádět bojíte, neboť při chycení riskujete vyloučení, ale především je opisování opravdovým oříškem. Učitelé si na písemné přivádějí posily, při ústním se těžko něco opíše. A upřímně – už to není taková legrace. My, dnešní vysokoškoláci, žijeme v generaci smartphonů, kdy si každý může stáhnout tahák do malé elektronické krabičky, z níž se opisuje jakoby samo. Ty tam jsou kouzelné propisovačky, útržkům ze sešitu už odzvonilo. Zlatá éra taháků je pryč a my jsme na podvody asi už moc dospělí. Anebo ne?

foto: www.photl.com

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Renata Chlastakova

Zapoj se do diskuze