…

Redakce se představuje: Jana

Jaká je naše něžná blondýnka Jana? Proč čte Paula Coelho, píše o Židech a věnuje se důsledně i své vnější kráse? Vše se dozvíte v našem rozhovoru!

Kultura
Jaká je naše něžná blondýnka Jana? Proč čte Paula Coelho, píše o Židech a věnuje se důsledně i své vnější kráse? Vše se dozvíte v našem rozhovoru!

Pověz mi něco o sobě. Odkud jsi, co děláš – pracuješ, nebo studuješ?

Žiju trvale v Praze a jsem hyperaktivní puntičkář. (smích) Pracuju i studuju a oboje mě hodně baví. Moje práce se točí kolem textaření, copywritingu, redakčních prací a korektur. Ve škole bych měla příští rok dokončit magisterské studium v oboru Mediální a sociální komunikace. A pokud se vše vydaří, měla bych pak nastoupit na další studium zaměřené na židovskou kulturu, která mě velice zajímá.

Pak mám řadu dalších aktivit, například jsem dobrovolníkem v Nadačním fondu obětem holocaustu a téměř nikdy nechybím na přednáškách, které jsou pořádané ve Vzdělávacím a kulturním centru Židovského muzea v Praze. Tajně doufám, že i já tam jednou budu mít posluchačům co říct…

Proč ses rozhodla stát se redaktorkou portálu StudentPoint? A proč právě v sekci Literatura?

Rozhodla jsem se psát pro StudentPoint, a hlavně pro Literaturu, protože jsem pisálek a literát tělem i duší. Přispívala jsem a sem tam ještě přispívám, svými články i jinam, ale StudentPoint se stal mým publikačním zázemím a zdrojem mnoha nových zkušeností.

Nedávno ses zároveň stala editorkou sekce Student Girl, co tě k tomu vedlo a proč právě tahle sekce?

Tady se začíná otevírat můj druhý svět – tedy krásný lesklý svět módy, který mě také baví. Takže když jsem dostala nabídku vést Student Girl, neváhala jsem. Možná jsem taky měla potřebu dokázat, že literátky nemusí být šedé myšky, které naprosto nezajímá, jak vypadají – což si o nás lidé vesměs skutečně myslí. Potkáte-li vyfintěnou dívku v knihovně, opravdu tam nemusí být jen proto, že se ztratila během obíhání butiků. (smích) Spousta lidí posuzuje druhé podle vzhledu, a to je velká chyba. Navíc mám ve „své“ sekci skvělý tým, kterému bych touto cestou chtěla moc poděkovat.

Jana si umí život pořádně vychutnat!

O čem nejraději píšeš ve svých literárních článcích?

Jak už jsem nastínila, zajímám se o holocaust a židovskou kulturu, takže tomu se nejraději věnuji i v mých článcích. Hodně mě například bavilo pracovat na článku Terezínským ghettem prošla řada dětských literátů, který vycházel z mojí seminární práce napsané kdysi na bakalářském studiu.

Jací jsou tvoji nejoblíbenější autoři a která jejich díla tě nejvíce zaujala?

Mám ráda Paula Coelho a jeho myšlenky. Jednou mi bylo řečeno, že nepřichází s ničím novým, ale jen kopíruje ostatní autory. S tím osobně příliš nesouhlasím, jeho knihy mi přijdou geniální a osobité. A i kdyby to tak bylo a přinášel by myšlenky, které už někdy někdo řekl či napsal, má skvělou formu, která dovoluje, aby mě obsah jeho knih značně ovlivnil a donutil zamyslet se. Dále mám hodně ráda knihu Na větrné hůrce. Tento román Emily Brontëové mě svou syrovostí a emočním vypětím úplně vtáhl do děje. Například když byl popisován chlad, přecházel mi skutečně mráz po zádech. Z českých autorů je mým oblíbeným Arnošt Lustig, kterého mám ráda nejen jako spisovatele, ale i pro jeho názory a životní optimismus, kterým doslova zářil. Jeho úmrtí bylo velkou ztrátou nejen pro literární svět. Nikdy nepřestanu být vděčná kamarádce, díky které jsem se s tímto pozoruhodným člověkem mohla setkat osobně.

K jaké literatuře máš naopak naprostý odpor? A proč?

Literatura je krásná a každá si své čtenáře určitě najde. Co ale já nečtu, to je červená knihovna. Nic mi neříká, ale musím upřímně přiznat, že jsem ji ani číst nezkusila. Takže třeba jednou… (smích)

Máš raději nakupování knih, nebo typicky ženských doplňků (oblečení, boty, šminky…)?

Tady opět narážíme na ty moje dva zcela odlišné světy, ale popravdě řečeno je mi bližší ten literární. Knihy zásadně kupuji jen v antikvariátech, zvláště v několika pražských, které mám už vyzkoušené a vím, že tam vždycky něco zajímavého najdu. Tam jsem schopná strávit hodně dlouhou dobu a procházet regál za regálem. Nové knihy nenakupuji, protože sice voní novotou, ale antikvariátní kniha má už odžitý nějaký svůj příběh a já mám takové věci raději. Když už se u mě v knihovně objeví nová knížka, tak jde o dárek – a toho si pak vážím, protože jde o věc, která začíná ten svůj příběh teprve žít, a je přece mnohem hezčí, když na jeho začátku stojí darování a ne to, že si ji koupím sama. Co se týká „ženských“ nákupů, ty mě baví jen někdy a pak nakupuji ve velkém. (smích) Tyhle věci jsou pro mě spotřebním zbožím a vím, že se mnou nebudou v jedné domácnosti desítky let jako právě knížky. Nejraději na takové nákupy chodím sama, protože je to částečná forma relaxu. Nemusím nad ničím důležitým přemýšlet a nic říkat, jen se koukám a vybírám.

Co bys vzkázala slečnám, pro které je pravým relaxem právě nákup hadříků a nad knihami ohrnují nos?

Asi to, že nové hadříky sice hodně potěší a můžeme jimi také vyjádřit svou osobitost, ale jinak nám nic moc nepřinesou. Nemělo by se zapomínat také na duševní stravu – a tou jsou přece knihy.

V buticích relaxuji, ale rozhodně nestavím oblečení nad knihy.

Už máš vyhlídnutou nějakou vysněnou knihu, kterou bys chtěla pod stromeček? Jaká to je?

No jasně a není jen jedna! (smích) Už jsem v rodině rozdala seznam knížek, které bych chtěla. Funguje to takhle nejlépe, protože mám knih už skutečně hodně, a tak se mi všichni bojí kupovat další, aby nevybrali nějakou, kterou už mám. A co na seznamu bylo? Všechny tituly vycházejí z mých zájmů, takže například Zrození moderního sionismu a tak podobně.

Co ty a vlastní literární tvorba? Snažíš se sama psát?

Určitě a moc mě to baví. Snažím se v tom co nejvíce zlepšovat, proto chodím na kurzy, které jsou pořádané na Literární akademii. Děláme tam různá cvičení a hlavně si vše nahlas čteme a pak rozebíráme, což je skvělá zpětná vazba. Tvůrčí psaní chce velkou píli…

Máš nějaký oblíbený knižní citát, na který si v určitých chvílích vzpomeneš?

Mám hlavně jeden a ten mě doprovází už mnoho let, je z knížky Obraz Doriana Graye a říká se v něm, že zkušenost je jméno, které dáváme svým chybám a omylům. Takže se snažím přiznávat vlastní chyby, než je schovávat za slovíčko „zkušenost“.

 

Zaujal vás rozhovor s Janou? Máte na ní ještě nějaké otázky? Směřujte je do komentářů pod článkem nebo na náš Facebook!

 

Foto: Jana Maláková, StudentPoint

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Jarmila Flaková

Zapoj se do diskuze