…

Jíst slušně – kniha, které je lepší se vyhnout

Bio, vegetariánství, veganství, frutariánství. Jedna Němka, jeden rok, jeden experiment. Kde je hranice mezi kritikou společnosti a sebemrskačstvím?

Kultura
Bio, vegetariánství, veganství, frutariánství. Jedna Němka, jeden rok, jeden experiment. Kde je hranice mezi kritikou společnosti a sebemrskačstvím?

Toho dne, kdy jsem se rozhodla, že se stanu lepším člověkem…“. Tak zní první věta z knihy německé novinářky Karen Duve Jíst slušně s podtitulem Přemýšlejme o tom, co jíme. Ta se rozhodla po dobu jednoho roku jako chameleon měnit své stravovací a etické návyky. Biostrava, vegetariánství, veganství a frutariánství. Čtyři filozofie života a stravování, které autorka otestovala sama na sobě. Kniha Jíst slušně je výsledkem jejího ročního snažení.

Nikdy nikoho nesuď, dokud jsi aspoň jeden měsíc v kuse nechodil v jeho mokasínech – indiánské rčení a heslo celé knihy.

Jíst slušně.Obsah se točí kolem společensky uznávané ambivalence vztahu člověka k zvířatům a přírodě. Karen Duve se snaží vypořádat s odvěkým nešvarem typu „zvířata mám rád, ale steak mi nevadí“. Bojuje za vypuštění „prázdných“ a nekvalitních potravin z každodenní stravy. Nevyhýbá se nikdy nekončícímu souboji mezi vegetariány a vegany, kde je jablkem sváru hlavně etika. Zastánci zodpovědného stravování určitě jásají nad další knihou na trhu s morálně-jídelní tématikou. Bohužel a nerada musím jejich nadšení krotit. Kniha Jíst slušně není žádná perla.

Karen Duve vás v šestnácti kapitolách provede světem velkochovů zvířat, temnou stránkou bio-potravin, politikou masné výroby, morálními normami vegetariánů, veganů a frutariánů. Problematiku všech čtyř témat (bio, vege, vegan, frutarián) předkládá čtivě. Tematické rozdělení textu je však kámen úrazu. Kniha má dvě roviny. Jedna rovina textu má, již zmiňovaný, informativní charakter. Tu nemůžu než vynachválit. Poměry v evropských velkochovech, fungování útulků pro nepotřebná zvířata, extrémní výkrmy drůbeže atp. Těmto bolístkám je věnována část knihy a je to zdařilá část.

Pubertální aktivistka v letech

Za méně zdařilou lze považovat rovinu druhou, která vypadá trochu jako deníček emocionálně nevyrovnané osoby. Pokus o to, stát se lepším člověkem, provází autorčiny příhody z období, kdy knihu psala. Svými postoji a názory mnohdy připomíná spíš nadšenou pubertální aktivistku, než objektivní novinářku a spisovatelku. Trnem v oku jsou románové příhody se špatně vymodelovanou postavou spolubydlící Jiminy, jež snad zastupuje autorčino špatné svědomí. Naštěstí jich ke konci postupně ubývá a transformují se na filozofické úvahy v dialogu člověka a přírody.

Karen Duve je živým příkladem toho, jak se to nemá dělat

Karen Duve.

Nadšená žena, toužící změnit rapidně styl svého života. Proč? Neúspěchy v milostném životě jsou zde nasnadě. Nicméně svůj úkol bere vážně. Vynucování, s jakým plní své předsevzetí, vyvolává ve čtenáři pocit, že autorka nepochopila pozadí nutné pro takovou změnu. Upřímně nám předkládá své pocity, které jsou spíše plné psychického sebenásilí než sebelásky, nutné pro takovou změnu. Je to chvályhodný nápad takto zkoumat populární životní styl pohledem laika, ale nemá to žádný efekt v případě, že se do toho člověk nutí. Karen Duve je toho živým příkladem. Čtení ztrpčují i četné myšlenkové rozpory. Útěchou může být finální část knihy, kde autorka zraje jako víno, nebojuje sama se sebou a konečně se sžívá s úkolem, který si dala. Smutné ale je, že většina čtenářů tohoto bodu pravděpodobně nedosáhne. Překonat dvě stě stran lamentace je i pro otrlé silná káva.

Knihu vydalo nakladatelství Dokořán.

Ukázka:

Nastavení cen ve velkých levných supermarketech v nás budí iluzi, že si můžeme dopřát k jídlu, cokoliv si usmyslíme a kdykoliv si usmyslíme. Za své peníze však dostaneme ovoce a zeleninu bez jakékoliv chuti, hotová jídla, která nám sice chutnají, ale zato jsou plná chemie, a maso, které je vyprodukováno za takových podmínek, které z nás činí spoluviníky.

Nemůžu tyhle otravné parazity vystát. Týrají mé miláčky a to jim nemůžu a nechci odpustit. Takže dál rozmačkávám všechny ovády a střečky, až mi krev odkapává z prstů. A pak budu stát v supermarketu a nebudu moci koupit lékořicové šneky značky Haribo, protože jednotlivé kousky jsou potaženy včelím voskem. Ne, ne, ne, to ne! Krást včelám jejich vosk, s takovým zločinem nechci mít nic společného.

 

Byla podle vás mrkev ve filmu Notting Hill zavražděna? Jak přichází na svět Foie gras? Proč nemají jatka skleněné stěny? Vaše názory uvítáme na našem Facebooku!


Karen Duve – Jíst slušně. Přemýšlejme o tom, co jíme. 1. vyd. Praha: Dokořán, 2013. 264 s. ISBN 978-80-7363-514-5.


Foto: sxc.hu, wikipedia.org, dokoran.cz

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Věra Pospíšilová

Zapoj se do diskuze