…

Kreslíř Petr Kopl: Jsem vždy jednou nohou v jiném vesmíru

Jak dlouho trvá nakreslit komiks? A proč je lepší nedržet se původní předlohy? Na tyto a další otázky odpověděl držitel ocenění Fabula Rasa 2012.

Blog
Jak dlouho trvá nakreslit komiks? A proč je lepší nedržet se původní předlohy? Na tyto a další otázky odpověděl držitel ocenění Fabula Rasa 2012.

I v naší zemi se daří kvalitní komiksové tvorbě. Petr Kopl je toho zářným příkladem. S radostí vám přinášíme rozhovor s tímto umělcem.

Jak a kdy jste se začal věnovat komiksům?

Tak to si opravdu nepamatuji. Už moji starší bratři se věnovali sbírání komiksů a já jich po nich hodně zdědil. Takže jsem se s tímto geniálním mediem setkával od mala. Je to zvláštní, ale nepamatuji se, že bych v životě někdy chtěl dělat něco jiného, než kreslit komiksy. Tedy kromě těch chvil, kdy bych chtěl umět létat, ale to mám taky dodnes.

A v jakém věku jste tedy skutečně začal komiksy tvořit?

To jsem ještě neuměl číst. Takže to zahrnuje i čas před dosažením patnáctého roku života (smích). Ne, teď vážně… Pro sebe jsem kreslil fakt od té doby, co jsem udržel tužku, ale příběhy jsem vymýšlel možná ještě dřív. Tohle se opravdu nedá datovat. Jsem prostě mimoň od narození, vždy jednou nohou v jiném vesmíru.

Dnes každopádně používáte něco, co v raném dětství asi ne. Tím myslím cartooning. Můžete našim čtenářům tuto metodu trochu přiblížit?

Cartooning je nový název pro starou věc. Tuhle metodu kresby, která nesmírně zjednodušuje animátorům práci, asi nejvíce zdokonalili ve studiu Hanna & Barbera, jejich Flinstoneovy jistě znáte. Od té doby se cartooning stále vyvíjí a dnes na něm pracují takoví machři, jako je například Ben Calldwel. Jde tedy o zjednodušenou kresbu do takřka geometrických tvarů

Vaše kresby se vyznačují jasnými, ostrými rysy a přitom i škála použitých odstínů je velmi široká. Čím komiksy kreslíte? Respektive, do jaké míry jde o ruční práci a co je dodělané na počítači?

Moje komiksy, které byly dosud vydané, kompletně vznikly na počítači, od první skyci až po výsledek, ale nenechte se mýlit. Stále jde o ruční práci. Akorát nepřenáším kresbu na papír, ale na speciální tablet s obrazovkou. Vytvořit takto komiks chce naprosto stejný talent, jako ho tvořit na papír, jen je to nesrovnatelně rychlejší a odpadá fáze skenování. Své komiksy  tak jsem schopen dovést z fáze nápadu až do tiskárny.

"Stále jde o ruční práci."

A jak dlouho tímto způsobem trvá nakreslit jednu knihu?

To je různé, podle délky, složitosti atd. Ale díky cartooningu jsem schopen vytvořit jednu stránku za cca 8 hodin. To by při klasických metodách samozřejmě nebylo možné.

Člověka z toho až zasvrbí ruka, když si uvědomí, že knihy mají kolem 150 stran. Je zřejmé, že cartooning funguje jako skvělé usnadnění. Co právě Vás přivedlo k tomu, že na rozdíl od mnoha autorů zvolíte právě cartooning?

To je asi osud. Strašně se mi líbí způsob vyjadřování této formy, čistota kresby a také to, že (a to si mnoho lidí neuvědomuje) pravý cartooning se neprohlíží. Čte se! Protože v cartooningu to je tak, že se nic neskrývá pod povrchem. Vše – lidi, zvířata a věci mají tu podobu, jací opravdu
"Denní studnu nakreslím úplně jinak než tu noční." jsou i uvnitř. Nevím, jak to vysvětlit… Řekněme, že chceme vyjádřit, že hlavnímu hrdinovi se zdá třeba studna jako celkem obyčejné místo. Ale když na to samé místo přijde v noci, ta samá studna na něj působí tajemně až děsivě. A tady je na mně, abych ten rozdíl vyjádřil. Ačkoli se jedná o jednu a tu samou věc, denní studnu samozřejmě nakreslím úplně jinak, než tu noční. V tomhle je cartooning neskutečně pravdivý a volný. A to je na něm tak krásné.

Musím souhlasit, že atmosféru vystihujete svými kresbami dokonale a třeba u takového Draculy mi vážně skoro naskakovala husí kůže. Upusťme teď od techniky a zaměřme se na vaši tvorbu. Za vaše stěžejní dílo se dá považovat série Victoria Regina, což jako laik chápu jako spojení několika legendárních postav do jednoho příběhu. Souhlasil byste s touto definicí?

Ano. Nejsem zdaleka první a asi ani poslední, kdo podobnou věc udělal. S touto souvislostí je často zmiňován Alan Moor se svou Ligou výjimečných. Rozdíl mezi jeho pojetím a mým tkví v tom, že on vzal pouze postavy z těchto románů a vytvořil zcela nový příběh. Já pracuji přímo s původními příběhy. Jejich kompletní spojení přijde až později v komplexní Válce světů. Proto lze tak často v mých knihách vidět, jak se navzájem prolínají v určitých osudových bodech.

Jak prosté.Spojení je silné už třeba u Tajemného hradu v Karpatech. Existuje nějaké správné pořadí, ve kterém by měly být knihy čteny? Třeba právě u Tajemného hradu v Karpatech mám pocit, že by si ho měl čtenář nechat téměř na konec, je to tak?

Ne, knihy se dokonce i v případě Sherlocka Holmese mohou číst v jakémkoli pořadí. Na toto pravidlo dbám. V Tajemném hradě jsem poprvé mohl prozradit, že se skutečně jedná o sérii a konečně jsem mohl dát najevo, že náznaky a prolnutí z ostatních komiksů nebyly plácnutí do vody. Tajemný hrad by měl sloužit hlavně jako kostra celého universa Victoria Regina. Je to základní kmen, časová osa, která naznačuje, kde to začalo a kde to skončí.

Na trh přichází Vaše nová kniha Ztracený svět, inspirovaná stejnojmenným dílem Arthura Conana Doyla. Propojení s Victoria Regina je zřejmé již díky profesoru Challengerovi. Odhalí tato kniha zásadnější část celého rámce?

To nemyslím, hodně jsem se držel předlohy, jen je tam více než jinde znát stopa steampunku a náznak pokračování ve Válce světů. Je to plnohodnotný díl do skládačky VR. Připravované Ďáblovo kopyto se Sherlockem Holmesem však bude do jisté míry zlomové a vysvětlí mnoho věcí, co se Společnosti bezejmenných týče.

Teď jste mi nahrál na další otázku. Naznačujete, že některá díla se předlohy drží, některá méně. Pokud by chtěl někdo někdo začít s četbou vaší tvorby něčím, co se co nevíce blíží originálu, co byste mu doporučil? A co byste naopak poradil někomu, kdo chce poznat knihu, která se od předlohy nejvíce liší?

Nejvíce se od originálu určitě vzdálil Tajemný hrad. Musím ale upozornit, že všechna díla, která adaptuji, se liší zásadním způsobem, neboť do nich dávám souvislosti, které v původním zpracování nejsou a ani být nemohou. Jsem toho názoru, že přesné adaptace knih jsou více méně k ničemu. Kdo to čte? Pokud knihu znám, vím, že ten samý zážitek mi komiks nepřinese a vím-li, že se komiks nijak neliší, nebudu ho číst. Pokud chce někdo znát původní román, měl by v první řadě sáhnout po originále. Ne po komiksu, který ho kopíruje. Nevloží-li tam tedy kreslíř svou vlastní invenci, vždy se bude jednat pouze o chudšího brášku.

Doufám, že jsem vás narážkou na podobnost nějak neurazil. Rozhodně jsem to nemyslel tak, že bych odbočování považoval za špatné, naopak. Dnes jsem se třeba úžasně bavil u Tří mušketýrů.

Neurazil v žádném případě. Opravdu jsem nechtěl, aby to tak vyznělo!

Dracula.

Už jste zmínil, že se chystáte zpracovat Ďáblovo kopyto. Na co dalšího se můžeme těšit?

Rozhodně bych chtěl zpracovat vše, čeho jsem se ve VR dotknul. Ale slibovat nemohu, nezáleží to úplně na mně. Je to hlavně na přízni čtenářů, díky nimž VR stále vychází. Proto jim také z vděčnosti nabízím možnost si v komiksu zahrát a nejen to! Na křtu Ztraceného světa nabídnu další možnost, jak se na světě VR podílet velmi zásadním způsobem. Takže nejenom, že se vylosuje další človíček, který si v mém komiksu zahraje vedlejší roli, ale také se navštěvníci dovzědí novinku, která taktéž nemá v ČR obdoby!

"Na křtu Ztraceného světa nabídnu další možnost, jak se na světě VR podílet velmi zásadním způsobem."

Možnost zahrát si v komiksu jednu z postav je bezesporu lákavá. Kolika lidem už se ve vašich knihách této pocty dostalo?

Tak to teď už asi nespočítám. Roli dostali neoficiálně samozřejmě všichni moji příbuzní, to samozřejmě čtenář nemusí poznat, ale když už jste zmínil Tři mušketýry, tak jejich velitelem je můj táta a ta rozčílená hospodská, která se žene za mušketýry, je moje máma. Moji povedení bratříčci se objevili ve Ztraceném světě dokonce i jako hlavní role, protože jejich fyziognomie a charaktery naprosto přesně odpovídají. Jinak co se vylosovaných účastníků týče, jejich fotka a poděkování je vždy vzadu v knize, takže oficiálně už se umístili tři hrdinové.

Nakonec ještě o trochu odlehčíme. Samostatnou část Vaší tvorby tvoří Štěky Broka Špindíry. Je i Brok inspirován skutečným psem? A mohou se zájemci se Štěky setkat i jinde než v knize?

Jelikož jsem vždycky nějakého psa choval, tak ano. Brok se nejvíce podobá mému úplně prvnímu psu jménem Jack. Ten se po nějakém čase rozhodl, že ho to u nás nebaví a jeden den se prostě sebral a utekl. Tak se mu takhle nějak teď mstím. Jinak Štěky stále vycházejí v regionálních novinách. Chystám i pokračování do knihy Štěků II. Pokud to půjde dobře, tak ještě tento rok.

Štěky Broka Špindíry.

Již brzy očekávejte recenzi nové knihy Petra Kopla „Ztracený svět“, kterou lze již nyní objednat u nakladatelství Grada. Znáte jeho tvorbu? Líbí se vám tyto knihy? Přijdete na křest? A jak se celkově díváte na komiksy? Přijďte nám to říct na náš Facebook.


Foto: Petr Kopl, petrkopl.cz, StudentPoint.cz, 

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Vladimír Meduna

Zapoj se do diskuze