…

Mandrage: Před koncertem máme povolenýho jenom jednoho paňáčka

Rozhovor s Mandrage nejen o aktuálním turné, plánech do budoucna, dalších hudebních projektech, natáčení klipu Siluety, popularitě a střízlivosti.

Kultura
Rozhovor s Mandrage nejen o aktuálním turné, plánech do budoucna, dalších hudebních projektech, natáčení klipu Siluety, popularitě a střízlivosti.

Za celou skupinu odpovídali klávesák František Bořík a bubeník Matyáš Vorda.

Koncert na Flédě byl třetí zastávkou turné Siluety tour 2014. Jaké turné zatím je? Jaká je atmosféra, jací jsou fanoušci, jak se vám po delší pauze hraje? Co říkáte na brněnské publikum a Brno jako takové?

Brno máme rádi a určitě se jedná o jedno z našich nejoblíbenějších koncertních míst vůbec. Lidi se tu umí bavit – to je možná způsobeno tím, že mluví tak trošku srandovně, pročež jsou asi na zábavu zvyklí. Ale vážně: Brno je fakt super. Většinou tu míváme plnej sál, atmosféra bejvá skvělá. Špatně jsme se v Brně zkrátka ještě asi neměli.

Čekali jste, že bude mít deska Siluety takový úspěch nejen mezi fanoušky, ale i u kritiků? Chodí vám od fanoušků i negativní reakce? Co vám nejčastěji vyčítají? A jak album hodnotíte s odstupem několika měsíců vy sami?

Takový úspěch u kritiků jsme opravdu nečekali, je to naše první deska, o který se nepíše vyloženě negativně. To je příjemný překvapení, snažili jsme se, jsme rádi, že nikoliv nadarmo. Negativní reakce od fanoušků samozřejmě občas chodí. Většinou nám vyčítají změnu. Mandrage jsou kapela, která se podle mě vyvíjí někdy poněkud zběsilou rychlostí. Naše první deska, to byl takovej sedmnáctiletej punkrock, druhá takovej uhlazenej pop, třetí byla zase plná přisprostlýho elektra, no, a teď do toho ještě přišly Siluety, který jsou žánrově snad ještě složitější. Spoustu našich posluchačů si zamilovalo třeba tu teenpunkovou podobu a nějak nemůžou skousnout šestiminutový písně jako Úhel pohledu z desky Siluety. My jsme ale naopak za ty změny rádi, připadá nám, že rosteme, což je snad dobře.

Co připravujete po skončení turné? (Nový klip, letní festivaly, nová deska…?)

František: Na turné plynule navazuje sezóna festivalů, majálesů, městskejch slavností a dalších letních akcí. V tuhle dobu se asi všichni ponoříme hloubějš do různejch jinejch projektů, na kterejch děláme a na který teď kvůli Mandrage moc není čas. No a v létě někdy se asi zvolna vrhneme na nový písničky, před Vánocema by snad mohly bejt první dema hotový. A na příští rok plánujeme něco docela velkýho, ale ještě neprozradím co, protože teď můžete bejt trošku napnutý, co to asi bude.

Jak to, že jste Františka představili fanouškům prostřednictvím klipu až teď? Hraje s vámi už dlouho, ne?

František: S Mandrage hraju už od křtu desky Hledá se žena, to znamená od roku 2009. Pět let, ty jo. Dost si to užívám a jsem moc rád, že jako kapela spolu rostem a děláme suprvelký turné a točíme desky a tak. Pokud  si ale něco nikdy neoblíbím, budou to asi tyhle divný věci okolo, jako promofocení nebo právě klipy. Klip k písničce Siluety jsme točili šestnáct hodin v kuse, s jednou pauzou na snědení objednaný pizzy. Šestnáct hodin dokola posloucháš jednu písničku, předstíráš, že hraješ na piáno, a snažíš se nevypadat úplně zpruzeně. Furt tě oplácávaj pudrem, říkaj ti, jak vypadat, a ještě nás to stojí peníze. A focení promofotek je to samý. Proto jsem se tomu snažil vyhejbat, co nejdýl to šlo, kluci mě donutili až k natáčení klipu Siluety, protože v tý písničce je fůra klavíru, pročež mě bylo potřeba. Tak jsem se teda národu ukázal, no.

Hrajete raději songy z nové desky, nebo spíše ty starší? Který song z desky Siluety/celkově je váš nejoblíbenější? A který naopak nejméně?

František: Radši hraju nový songy, ty starý už jsem většinou hrál stokrát a znám je tak dobře, že se mi jejich hraní začíná nebezpečně proměňovat v rutinu. Z desky Siluety mám nejraději píseň titulní, dále pak asi Úhel pohledu. Nejméně rád mám písničku Ach ty rozchody, kterou ale vlastně zase docela rád hraju živě. Je to složitý.

Vybavíte si nejlepší a nejhorší moment za dobu existence Mandrage?

Matyáš: To si vlastně vůbec neuvědomuju. Slušilo by se asi říct jako nejlepší moment v historii vznik, natočení první desky, natočení prvního klipu nebo první koncert před vyprodaným klubem, ale nevím, jestli bych nějakýmu tomu pocitu nekřivdil, kdybych ho nejmenoval. Je to všechno silný a ty nejlepší momenty si neseme v sobě každej asi trochu jiný, nicméně nejhorší moment jsem už asi zapomněl, anebo se ještě nestal.

Kluci byli strašně fajn a rozhovor byl moc milý.

Jak vnímáte popularitu? Zvykli jste si na ni, nebo vás pořád překvapuje, že vás lidé na ulici poznávají?

František: Mě třeba, coby klávesistu, nikdo nepoznává a nezná a já jsem za to opravdu vděčnej. Ona je ta popularita u nás dost přeceňovaná. Všichni třeba znají kapelu Kryštof, ale dost pochybuju, že by jejich trumpetista musel nosit černý brejle a kapucu, aby ho fanynky neudupaly. No a s náma je to stejný. Občas někdo pozná Pepu nebo Víťu, ale já pořád vnímám popularitu jako něco, s čím nemám nic moc společnýho. Jsem hudebník, né modelka. Díkybohu.

Nedávno jste zahráli i cestujícím pražského metra. Čí to byl nápad? A proč jste si vybrali zrovna písničku Tanči dokud můžeš?

Matyáš: Chtěli jsme trochu rozptýlit a „roztančit“ cestující metra, trošku je vytáhnout z tý všední cesty z prací či za prací. Hodně lidí nevnímá nic kolem sebe, hodně lidí se nedokáže jen tak bezdůvodně zasmát v metru nebo v tramvaji. Nechtěli jsme žebrat o peníze, jen tak zahrát a sledovat reakce lidí. Kvůli tomu taky ta písnička Tanči dokud můžeš, bylo by hezký, kdyby se roztančilo celý metro.

V jakých dalších skupinách/hudebních projektech vás můžeme vidět a slyšet?

František: Já moc rád hrávám třeba v kapelách Luno nebo The Radiostars, pomáhal jsem s deskou třeba kapele Holden Caulfield a občas někde za někoho zaskočím, jako třeba naposled u Yemiho A.D. Mates hraje v Super Tuzex Bros, pak v kapele Burlesque a ještě jezdí jako DJ Dead Sailor. Pepa teď dělá na zbrusu nový kapele jménem Vertigo s Klárou Gajovou. Je toho věru dost.

Prozraďte nám na sebe nějakou zajímavost.

František: Tak já jsem kupříkladu ze šesti dětí. To je dneska málokdo.

Jak vás napadlo mít v rámci merchandisingu na prodej takové věci jako kalhotky? A co ty kondomy?

Kalhotky máme proto, že si to občas někdo koupí a my pak můžem střádat do prasátka korunky třeba na turné. A Mandrage kondomy vznikly jako vedlejší produkt naší spolupráce s Art for Life, což je neziskovka, která se zabejvá prevencí šíření viru HIV. Činnost, kterou Art for Life vyvíjí, je nadmíru bohulibá a my jsme moc rádi, že jim můžeme alespoň trochu, abych tak řekl, pomáhat zlepšit svět.

Jak se vám líbilo v talk show 7 pádů Honzy Dědka, kde jste byli v únoru hosty?

František: Mám tu talk show hrozně rád, viděl jsem skoro všechny díly. A Honzu Dědka čtu už od dob, kdy psal do Reflexu (ten jsem s jeho odchodem přestal kupovat), myslím, že je to takovej trošku superman, takže pro mě to byla velká čest, poznat ho osobně. Nejsem si jistej, jestli jsme úplně ty správný typy do talk show, podle mě se dost neumíme vyjadřovat, tak snad to nebyl úplnej provar.

Právě v 7 pádech Honzy Dědka jste řekli, že jste turné nazvali „střízlivé turné“, takže moje další otázka zní… Jste střízliví? (smích)

Máme před koncertem povolenýho jenom jednoho paňáčka. To je naprostý dno. Ale po koncertě si to pak zpravidla vynahrazujeme nadmíru bohatě, takže to není tak strašný.

Pod palbou

František

Jak je to s těmi tvými komíny?

Jsem členem Svazu českých komínářů, občas lezu na tovární komíny, zajímam se o ně, dokumentuju je. V republice je takovejch nadšenců asi 800. Fotíme, sbíráme informace, snažíme se zachránit poslední zbytky rychle mizejícího industriálního dědictví. Výstup naší práce je pak k nahlédnutí v internetové databázi.

Tvůj taneční styl za klávesami je velmi… specifický. Kam na to chodíš? (smích)

Já už se takhle narodil.

Coopi

Proč ses během koncertu vůbec neusmíval?

Nemyslím si, že bych se „vůbec“ neusmíval. Rád se směju na lidi, když se na mě usmívají. Hraje se mi pak mnohem víc uvolněně. Ale z některých písní (např. Úhel pohledu, Diplomat a jiné) cítím vážnost sdělení a nepřijde mi vhodné u nich dělat supermimické cukrbliky. Spoustu fanoušků už ví, kdy a v jakých momentech se usměju, a pak je to hrozně hezké propojení pocitů mezi pódiem a hledištěm.

A kde pořád jsi? (smích) V 7 pádech Honzy Dědka v Paláci Akropolis jsi nebyl, před koncertem v šatně jsi nebyl,…

Tak kde já pořád jsem? V Paláci Akropolis jsem nebyl, protože jsem měl ráno důležitou schůzku a jet na otočku do Prahy je přeci jen zdlouhavé. A před koncertem jsem se byl podívat na první zápas nároďáku pod vedením trenéra Vrby. Neboli jsem byl v hospodě na fotbale. (úsměv)

Pepa

Spolu s Klárou Gajovou jsi založil nový projekt s názvem Vertigo. Můžeš nám k němu říct něco bližšího?

Projekt Vertigo už jsem plánoval dlouho, ale teprve teď jsem se dostal k nějaké skutečné realizaci. Původně jsem to plánoval pouze jako takový lehčí projekt na odreagování, ale celkem jsem se do toho zakousl a strašně mě to baví, takže plánujeme i desku a koncerty a všechno, co k opravdové kapele patří. Klára přesně zapadla do mých představ o ideální frontmance, pokud to tak mohu nazvat, protože celá kapela bude složená pouze ze dvou členů, takže takové duo, ale stále to vnímám jako plnohodnotnou formaci. Momentálně makáme na písničkách a v průběhu března zalezeme do studia a zkusíme něco natočit. Všechno se to zatím pouze vaří, takže nemůžu nad uváleným těstem slibovat, že z něj budou ty nejlepší koblihy, ale rozhodně půjde o něco, co tady na našem hudebním trhu není zcela obvyklé. Pokud by to někoho zajímalo, může se k nám přidat na Facebooku, kde budeme pravidelně informovat o všech novinkách.

Mates

Kromě hraní na bicí děláš i DJe. Jak ses k DJování dostal?

Začal jsem pouštět muziku v jednom plzeňským klubu Jekyll & Hyde. To bylo asi před čtyřma rokama. Začalo mě to bavit, a tak jsem zkoušel kupovat různý krabičky a sledoval jsem videa na YouTube, jak se to vlastně dělá, bavilo mě zkoušet míchat do sebe písničky z jinejch žánrů, jako jsou rock’n‘rolly ze 60. let a elektronickou muziku. Později jsem do toho začal ještě bubnovat na elektronický pady, vkládat různý samply či dělat remixy. Taky jsem si nakonec vymyslel, že se budu jmenovat Dead Sailor.

 

Kdy se na vás v Brně můžeme zase těšit?

Do Brna se těšíme na Majáles a pak na Veveří, kde vystoupíme v rámci festivalu České hrady. Bude to velký!!!

 

Foto: Anna Štěpánková

Video: YouTube.com

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Silvie Kostovská

Zapoj se do diskuze