…

Sophie Lancaster: Ubita, protože byla jiná

I přes relativní toleranci lidí nevymizela šikana kvůli homosexualitě. Vadí jim samotná homosexualita, nebo jen nesnesou odlišnost?

Blog
I přes relativní toleranci lidí nevymizela šikana kvůli homosexualitě. Vadí jim samotná homosexualita, nebo jen nesnesou odlišnost?

Tragická smrt Sophie Lancaster

Dne 11. srpna 2007 se tehdy dvacetiletá Sophie Lancaster vracela se svým přítelem Robertem Malbym domů. Zhruba v jednu ráno potkali skupinu teenagerů, která je chvíli sledovala a nakonec jejího přítele bez zjevné příčiny napadla. Sophie se jej snažila bránit, ale nepomohlo to. Agresoři nakonec zaútočili i na ni.

Její přítel skončil v nemocnici s vážným poraněním mozku s trvalými následky. Sophie byla v kómatu s krvácením do mozku. Dva týdny na to její rodiče souhlasili s odpojením, neboť nebyly vyhlídky na zlepšení stavu. A tak 25. srpna Sophie Lancaster zakončila svou krátkou životní dráhu.
Pět útočníků bylo posléze zatčeno. Dva dostali doživotí za vraždu, zbylí tři byli odsouzeni za vážné ublížení na zdraví. To však Sophie život vrátit nedokáže.

R.I.P., Sophie Lancaster.

Příčina útoku

Proč je tento článek v Queer sekci, když Robert a Sophie byli heterosexuální pár? Je to kvůli příčině útoku. Útočníci si je „vybrali“ jen proto, že náleželi ke gotické subkultuře, přičemž zde nešlo o nenávist k této konkrétní subkultuře, šlo zde prostě o to, že byli jiní.

Jeden z útočníků dokonce při výslechu potvrdil, že to nebylo za něco, co by udělali, ale za to, kým byli. Lepší formulace však podle mě je, že to bylo to za něco, kým nebyli. Nebyli totiž běžnými, tuctovými lidmi jako ostatní, a to se Sophie stalo osudným.

A tento případ podle mě upozorňuje na hlavním problém LGBT menšiny a menšin obecně. Jinakost.

Sophie se stala symbolem boje proti intoleranci.

Nesnesitelná odlišnost

V relativně vyspělých státech, kam si troufám říci, že Česká republika patří, podle mne mezi hlavní problémy nepatří lidé, kteří považují homosexualitu za nemoc, posednutí ďáblem či mají jinou vyšinutou představu.

Samozřejmě, vždycky se najde pár ortodoxních homofobů, kteří jsou přesvědčeni, že jsme zdrojem všeho zla, a je mi velmi líto kluků a dívek majících tu smůlu, že takového člověka mají v rodině či blízkém okolí. Nicméně pro LGBT menšinu nejsou již velkou hrozbou. 

Jenže pořád je tu jedna naše nesmazatelná vlastnost, která se jmenuje „jinakost“, a to je něco, co spoustě lidí leze krkem. Velká část společnosti má totiž tendenci za odlišnost odsuzovat. Vezměme si drobný příklad: „Taková hezká holka, a nechá si udělat piercing, no pochopíte to?“. Možná nám to přijde jako prkotina, ale jsou skutečně lidi, kteří tohle nedokáží vystát. Protože to není prkotina, ten člověk je jiný než my, a místo aby to skrýval, tak to ještě dává najevo. No to je přeci neuvěřitelná drzost, ne?

Existuje mnoho různých příčin nenávisti k odlišnostem. Od touhy vybít si zlost na nějakém obětním beránkovi – je přeci jasné, že nezmlátím mého kámoše Pepu, vždyť máme tolik společného, navíc by se možná dokázal bránit; raději zbiju toho divného kluka, co furt kazí fotbal  až po zdánlivě neškodné „nelíbí se mi, když někdo vybočuje, přijde mi to divné“.

Symbol jménem Sophie Lancaster

Proto si myslím, že bychom se neměli snažit „jen“ o to, aby společnost přistupovala tolerantně k LGBT menšině (přičemž ještě vezměme v potaz, že mnoho lidí usiluje jen o zlepšení podmínek pro své písmenko z LGBT), ale měli bychom se snažit, aby společnost byla obecně tolerantnější k lidem, kteří nemohou, nebo jen prostě nechtějí být stejní jako ostatní. 

Právě Sophie se pro mnohé stala jakýmsi symbolem této snahy. Její případ na tohle dost důrazně upozornil. A mnoho snah o toto zlepšení se zakládá na jejím příběhu.

Jenže je vůbec možné něco takového naši společnost naučit? No, minimálně se o to můžeme pokusit a změnit alespoň pár lidí. A hlavně se můžeme naučit být alespoň v rámci LGBT menšiny k sobě navzájem tolerantní.


Jaký je váš názor na to, jakým symbolem se Sophie Lancaster stala? Znáte i jiné podobné příběhy? Dejte nám vědět na Facebook.


Foto: Deviantart.com (theprodiqy)