Jsou mladí, věkově je vymezme kolem třicítky, maximálně do pětatřiceti let, studovaní, plní ideálů a touhy světu něco dokázat. Vyrostli v jiné politické a ekonomické době než jejich rodiče. Chtějí cestovat, tvrdí, že jsou flexibilní, vše zvládají a vědí, čeho chtějí dosáhnout. V mnoha případech je to však pouze nasazená maska přetvářky, předstírání suverénnosti před zbytkem společnosti.
Nejenom současní sociologové a psychologové si kladou otázku: “Jsou skutečně generací, která má přinést naději a nebýt svázána politickou a ekonomickou minulostí minulého východního režimu?”
O kom je řeč? Generace Y. Pojem dříve skloňovaný, jež poprvé zazněl v časopis Advertising Age. Generací Y označoval děti narozené mezi roky 1986 až 1995, tedy dnešní třicátníky. Později došlo k rozšíření časového rozpětí od roku 1975 až řekněme po rok 2000.
Uveďme si dva příběhy, které vychází z reálné situace v současném společenském dění. Jména a vystudované obory byly pozměněny v zájmu zachování etického a existenčního hlediska.
Španěl Miguel (28) má dva roky od promoce na vysoké škole. Kvůli dluhu za studia nemůže ani pomýšlet na zakládání rodiny se svou přítelkyní. Předchozí dva roky chodil z jednoho pohovoru na druhý se snahou prvně najít práci v oboru studia, umořit dluhy a postavit se na vlastní nohy. Nakonec je rád za práci v call centru a možnosti nadále bydlet s rodiči.
Nezaměstnanost ve Španělsku mezi mladými do 30 let v roce 2014 dosahovala alarmujícího čísla 53,8 procenta. Není to ale jen Španělsko, které se aktuálně potýká s problémem mladých sedících doma. Tento problémem se dotýká celé Evropy, mladých nezaměstnaných do třiceti je přes 23 procent, tedy téměř každý pátý člověk. Naše nadějná generace, která je tou nezkaženou minulostí, sedí ve svém nejproduktivnějším věku doma.
Naproti tomu zde máme druhý příběh, pro změnu z české společnosti.
Čech Patrik (30) si vyzkoušel praxi ve firmě Microsoft už při studiu informatiky na univerzitě. Mohl tak strávit jeden semestr v Londýně a ověřovat teoretické poznatky v praxi. Po státnicích se nemusel rozmýšlet, kam dál. Už během posledního ročníku ho na základě předchozí praxe a vynikajících studijních výsledků oslovil samotný Facebook. Dnes spolu s přítelkyní žije ve Spojených státech amerických.
Závěry příběhů jsou diametrálně odlišné. Zatímco Miguel je rád za jakoukoliv práci i mimo svůj obor, Patrik má čas cestovat. Může si vybírat mezi nabídkami firem, a to nejen v rámci své mateřské země. Jistý vliv na odlišnost aktuální situace měl přirozeně výběr studia. IT obecně platí za lukrativním obor, a to nejen u nás v republice.
Míra nezaměstnanosti mezi mladými lidmi do 30 se v České republice pohybuje pod průměrem v EU. Nicméně je stále několikanásobně vyšší, než je celková nezaměstnanost české populace.
Kde tkví jádro problému? Proč sociology proklamovaná “nadějná generace Y” sedí doma, v lepším případě pracuje v nevystudovaném oboru a pouhá hrstka si může vybírat, budovat kariéru, cestovat a zakládat rodiny?
Jako možné důvody se většinou uvádějí následující:
- nedostatečná praxe absolventů,
- mladým chybí kontakty, na kterých stojí získání lepších pracovních pozic,
- z pohledu zaměstnavatele jsou mladí velkou neznámou a nejistotou – nelze z jejich “pracovního (ne)záznamu” odhadnout, zda jsou vhodnými kandidáty pro danou pozici.
Ovšem jiný a mnohem podstatnější faktor, který bývá zamlčován, nebo si ho společnost dostatečně neuvědomuje, zní úplně jinak – odstřižení od podílu na bohatství produkovaném (západním) světem.
V době, kdy padala železná opona, docházelo k výraznému přerozdělování majetku na poli ekonomické i politické sféry, generace Y teprve studovala základní školy či se měla narodit. Jak tedy dnešní třicátník může vlastnit podíl v nadnárodní firmě bez rodinných či vlivných konexí? Ovlivňovat dění na burze?
Kde pak je pravda a hlavně naplnění skutkové podstaty často slýchané věty od starší generace: “My jsme nemohli nic, ty budeš moci, co jen budeš chtít.”
