Kláro, ty jsi studovala anglický jazyk a speciální pedagogiku na Pedagogické fakultě MU v Brně. Jak ses tedy dostala k floristice?
Už na střední jsem zvažovala studium zahradní architektury. Chodila jsem na střední školu zaměřenou na cestovní ruch a na zahradní architektuře byly například přijímačky z biologie a talentové zkoušky. Biologii jsem neměla od základní školy a kreslení nikdy nebylo moji silnou stránkou. O tutu školu jsem sice měla velký zájem, ale neměla jsem tehdy dost odvahy a tak jsem to rovnou zavrhla.
Téměř před 4 lety jsme se s přítelem bavili, zda v životě děláme to, co chceme a o čem jsme dříve snili. Já mu řekla o zahradní architektuře, ale že jsem si na to netroufla. On na to navrhl zakázkovou floristisku. U nás v ČR to tehdy ještě moc nebylo, ale přítel je Holanďan, a tak věděl, o čem mluví.
Rok na to jsem jela na první kurz do Holandska do Boerma Institutu. Strašně moc jsem chtěla sbírat zkušenosti, tak jsem s fotkami z kurzů a životopisem v ruce obcházela snad všechna květinářství v Brně. Neměla jsem žádné zkušenosti z květinářství, takže mě všude hned mezi dveřmi odpálkovali. Nedala jsem se odradit. Nakonec jsem jednu majitelku brněnského květinářství přesvědčila, aby mě nechala chodit pár krát týdně pomáhat. Dodnes jsem ji za tuto zkušenost vděčná, protože pod jejím vedením jsem se naučila spoustu věcí. Mimo jiné i to, že floristika není jen u vázání krásných kytic, ale také o čištění stovek růží a umývání váz.
Pak jsme se kvůli partnerově práci přestěhovali do Rumunska. Aniž bych uměla slovo rumunsky, našla jsem si práci v jednom velmi pěkném květinářství. Bohužel musím říct, že s většinou Rumunů je dle mých zkušeností těžké pořízení. Paní majitelka se mi soustavně vyhýbala a za dva měsíce práce jsem nikdy nedostala zaplaceno. Dokonce mi ani nenapsala “bye”, když jsem ji napsala, že se stěhujeme zpátky do ČR. Ale zase to byla dobrá zatěžkávací zkouška, jestli chci v tomto oboru zůstat 🙂. Po návratu do ČR jsem se rozhodla, že už se nechci nikoho doprošovat a vrhla jsem se do toho po hlavě.
Rozumím tomu tedy dobře, že nyní už pracuješ sama na sebe? Kde máš svoje květinové místo? Upřímně, ani nevím, co všechno si mám představit pod floristikou.
Ano, pracuji sama na sebe. Rozhodla jsem se, že květinové dekorace budu připravovat z domu. Mám doma vybavenou místnost, která slouží jako můj ateliér. Má to spoustu výhod. Nerostou mi náklady na provoz kvůli nájmu. Také můžu například před svatbou pracovat až do brzkých ranních hodin, aby bylo vše co nejvíce čerstvé, a pak rovnou odpadnout do postele.
Floristika je kreativní obor, kde vytváříš různé objekty z květin. Spousta lidí ohrne nos, že floristka je vlastně obyčejná květinářka, ale ono tomu tak není. Květinářka je schopná uvázat květiny, připravit jednoduché dekorace a vyzná se v pokojových květinách. Na druhou stranu floristka musí být schopná vytvářet ucelené návrhy květinových dekorací, které jsou poté umístěny do daných prostor. K tomu jsou zapotřebí nejen znalost květin, ale určité znalosti architektury, designu, ale také hodně technických znalostí.
Před 5 lety bych si rozhodně nemyslela, že budu zvažovat, zda si koupit lodičky, anebo novou vrtačku. A už vůbec ne, že to ta vrtačka vyhraje.
Květinová velmoc a komplexní obor
A na co vlastně specializuješ ty? Čím se dle tebe odlišuješ od konkurence?
Já osobně se specializuji na svatební květiny. V tomto roce začínám své působení rozšiřovat o interiérové dekorace, které můžete mít doma celý rok. Dále i o květiny na společenské akce.
Od kokurence mě odlišuje hlavně orientace na zákazníka a také originální design. S každou nevěstou si na hodinu a půl sednu a vše probereme. To se ti v běžném květinářství nestane. Snažím se také vždy navrhnout originální design, tak aby to opravdu bylo speciální. Vždy mě potěší, když mi nevěsta ještě půl roku po svatbě napíše, že ještě teď dostává od známých komplimenty na svatební kytici.
Ještě bych se chtěla vrátit ke tvé zmínce kurzů v Holandsku. Jak ses k tomu dostala? Neumím si ani představit, co se na takovém kurzu děje.
Jak jsem zmiňovala, můj partner je Holanďan a Holandsko je květinová velmoc. Floristika je hodně komplexní obor. Na kurzu v Holandsku jsme se učili uvázat kytice různými způsoby, vytvořit dekoraci na stůl podle různých pravidel estetiky, vytvořit smuteční dekorace, různé styl svatebních květin a svatebních doplňků.
Témat je opravdu hodně. Mají spousty navazujících a specializovaných kurzů, na které bych v budoucnu ráda šla.
Dva podnikatelé: IT a floristka
Už jsi přiznala, že partner je Holanďan, co tě vlastně podpořil ve tvém nápadu. Je snad také florista?
Ne, to opravdu není. On by na to neměl trpělivost. Je ale pravda, že když jsem vloni jednou nestíhala a potřebovala jsem udělat 100 malinkých mašliček na myrty pro svatebčany, tak se nabídl s pomocí. Už u 10. litoval, do čeho se to namočil. Vincent v Brně vede vlastní IT start-up Contentking, takže to jde úplně mimo můj obor.
Aha, takže dva podnikatelé v různých oborech. Předpokládám, že tě ale podporuje. Pomohl ti vytvořit webové stránky a příslušně je optimalizovat ve vyhledávačích?
Přesně tak, dva podnikatelé, takže volno doma plánujeme hodně dopředu. On mě neskutečně podporuje. A to nemluvím o tom, že mi vytvořil webovky, mám spíš na mysli psychickou podporu, kdy mě ve tři ráno ubrečenou u mé první svatby utěšoval, že to vypadá krásně.
Než Vincent založil vlastní start-up tak se specializoval na UX design, proto i v případě mých webovek byl jeho hlavní zájmem, aby vypadaly dobře a SEO šlo úplně bokem. Na to si mě pak vzal do parády jeho kamarád a společník Steven. Ten mi vysvětlil základy a udělal vše proto, abych si byla schopná vše optimalizovat sama.
Dovol mi poslední otázku z tvého květinového světa. Od práce v květinářstvích přes kurzy ses už dostala k vlastnímu podnikání. Máš ještě další vyšší cíl, který chceš pokořit?
Já jsem hodně ambiciózní člověk, takže určitě. Na druhou stranu jsem taky hodně pověrčivá, takže si svoje další cíle nechám pro sebe. Abych je náhodou nezakřikla.
Soustavná práce a disciplína
Teď si dovolím poukázat na to, že ty nejsi jenom umělecky založená, ale i úspěšná sportovkyně. Od svých 9 do 16 let ses věnovala závodně gymnastice. Pochlub se svými úspěchy.
Pro mě je největším úspěchem stáhnutí čtyřleté propasti pozdního startu v této sportovní disciplíně. Za dva roky jsem se díky dennodenní dřině dostala na úroveň svých soupeřek.
V gymnastice je brzký start hrozně důležitý, kvůli rozvoji koordinace a flexibility a téměř nikdy není možné začít takto pozdě, natož pak dohnat ostatní. Já jsem nakonec dva roky po sobě dotáhla až na 4. místo na Mistrovství České republiky. V gymnastice jsem se naučila důležitosti soustavné práce a disciplíně.
Dovedu si představit, co je za tím dřiny. Předpokládám tedy, že nyní při podnikání už nemáš čas se věnovat ještě gymnastice.
Ale mám. Trénuji děti ve Vyškově. Na tréninky dojíždím 3 x týdně a celé jaro a podzim máme o víkendech závody. Ona je ta gymnastika taková srdcovka. Ne vždy se mi to hodí a občas kvůli tomu musím vyřizovat e-maily a kalkulace po nocích. Ale jak jednou zapadneš do takového světa a skvělého kolektivu, pak se ti nechce odcházet.
To ale musíš mít dobrý time management, abys to zvládala dohromady. Poradíš nějaké čtenářům. Klidně i motivaci, jak se nebát rozjet svůj podnikatelský záměr.
Já jsem k tomu vlastně postupem času dospěla. Původně jsem podnikat vůbec nechtěla, protože jsem se bála, že je to obrovský závazek. A ono je to ale vlastně úplně naopak! Dává to křídla. Můžu si organizovat svůj čas, vybírat si zakázky. Nikdo mě do ničeho nenutí, nemusím se nikoho ptát, jestli si můžu vzít v pátek volno. Prostě si ho udělám.
Jak se nebát? To já nevím. Na začátku jsem se bála, ale měla jsem úžasnou oporu v partnerovi. To, že on věřil, že to dokážu a že na to mám, pro mě bylo asi to nejdůležitější.
V souvislosti s time managementem mě napadá, máš čas na nějaké své koníčky a zájmy?
Tak zde se přiznávám, že mi to dost drhne. Ráda chodím na jógu a na pilates, ale buď jsem na tréninku, nebo mám schůzky s nevěstami, anebo rovnou chystám svatbu.
Poslední otázka. Když se ohlédneš za svým podnikáním, je něco, co bys změnila, udělala jinak. Mít samozřejmě tu možnost.
Rozhodně ne. Pokaždé, když jsem si myslela, že jsem udělala nějakou chybu, tak mě to vždy nakonec dovedlo někam, kde bych bez té chyby nemohla být. Mám asi štěstí, že zatím se všechny mé přešlapy nakonec obrátily v něco dobrého.
