Za 23 let dvě alba…

Narodil se 15. července 1956 v Manchesteru, aby pak během 23 let života stačil nahrát dvě alba a zanechat po sobě několik kultovních písní. Četl Franze Kafku, nebo Williama Sewarda Burroughse, i název kapely Joy Division je inspirován literaturou.

Konkrétně románem House of Dolls, ve kterém se popisuje onen „oddíl pro radost“, tedy bordel pro německé důstojníky. Hudebně pak Curtise ovlivnil David Bowie, nebo Iggy Pop.

Básnické nadání

Sám byl básnicky nadaný, jeho texty obstojí i samostatně bez hudebního doprovodu. Především druhé album kapely Closer, které Curtis psal před sebevraždou, má velkou textovou sílu.

Jeho zápisky a texty vyšly i knižně, pod názvem So This Is Permanence. Říká se také, že kdyby členové kapely věnovali textům z posledního alba pozornost, museli by si všimnout, že s ním není něco v pořádku… Takhle album vyšlo až po Curtisově smrti.

Epilepsie

Mimo mnohých kultovních písní také vymyslel tanec, který připomínal epileptický záchvat. Těmi doopravdy trpěl.

Nikdo si tedy nemohl být jistý, zda tancuje, nebo má doopravdy záchvat. Setkání s ženou trpící epilepsií, která přišla na úřad, kde Curtis pracoval, ho prý také inspirovalo k napsání písně She´s lost control.

He´s lost…

Právě epilepsie, problémy s rozpadajícím se manželstvím a zřejmě i zvýšený tlak na jeho osobu asi stálo za tím, že se 18. května 1980 oběsil ve svém bytě. Poslední deskou, kterou si pustil, bylo album The Idiot od jeho oblíbence Iggyho Popa.

… Control

V roce 2007 vešel do kin film Control o Ianu Curtisovi. Režisér Anton Corbijn se zaměřil na postavu Curtise, kapela Joy Division zůstává spíše na pozadí.

Film čerpá především ze vzpomínkové knihy Touching from a Distance, kterou napsala Ianova manželka Deborah.

Není tedy nějakým objektivním pohledem na kapelu Joy Division a jejího frontmana, ale spíše svébytným zpracováním tohoto výrazného příběhu.