…

Provaz, prosím!

Cesta na věčnost, kterou si většina lidí představuje jako vznešený obřad, se občas může pochroumat…

Blog
Cesta na věčnost, kterou si většina lidí představuje jako vznešený obřad, se občas může pochroumat…

Provaz, prosím!

Ráno na stole nalézám vzkaz od spolubydlícího: „Kup mi provaz, prosím!“. Nevím kde, ani jak se takový provaz kupuje, natožpak na co jej spolubydlící potřebuje, rád si však udržuji dobré vztahy. Po snídani se tak vydávám na výlet za neznámem.

Kost a kůže

V metru dřepím naproti extrémně vychrtlé blondýně. Doposud jsem si myslel, že fráze: „jsi jako kost a kůže“ se v evropském kontextu používá spíše metaforicky. Na tomto blonďatém chrtovi však není ani chlup metafory. Ostatně, i často proklamované děti z Afriky by oproti této slečně mohly aspirovat na odtučňovací kůru.

Ženu doprovází jakýsi Ind. Páchne vonnou tyčinkou, přičemž hladí plavovlasého smrťáka po ruce a opakuje: „It´s very, very nice… It´s very, very nice…“. Najednou oba zničehonic znehybní. Je lepší necestovat s mrtvým, takže Indovi raději klepu na rameno a ptám se ho: „Are you okay?“ Muž se okamžitě probouzí, načež začíná znovu mantricky opakovat: „It´s very, very nice… It´s very, very nice…“. Blonďatá reklama na hlad teď také jeví známky života, takže je všechno nice.

Zklamání

Přijíždím na místo, kde tuším možnost zakoupení provazu. Ukazuje se však, že provaz zde nejen nejde zakoupit, ale že tu nikdo ani netuší, kde by se taková věc dala sehnat.

Vracím se zklamaně domů. Tam čeká napjatý spolubydlící. Po vysvětlení situace výrazně bledne. Po chvíli však jeho pozornost upoutává náš kocour. Ten leží na zemi a hraje si s něčím, co na první pohled vypadá jako suchý list.

Cesta na věčnost

„Zabil myš“ vyvádí mě z omylu kamarád.

Nechápavě kroutím hlavou a jdu blíž. K mému údivu spolubydlící nekecá. Kocour si opravdu hraje s mrtvolou nebohého zvířátka. Na dovršení svého triumfu pak tělo hlodavce pinká packou do kouta.

Jsme zajedno. Myšák zaslouží pohřeb. Shodujeme se na vyslání těla po vodě. Myš ukládáme do krabičky od sirek společně s kouskem plesnivého sýra. Poté jdeme k rybníku, abychom tělo slavnostně pustili po hladině.

Suneme jej po hladině s očekáváním vznešené plavby na posmrtnou cestu. Při styku s hladinou se však ozve zvuk potupného placáku. Cesta na věčnost se nekoná.

„Hele… Ten provaz radši necháme bejt…“ špitne kolega a vykročí směrem k domovu.

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail
Zapoj se do diskuze