…

Nelaskavá láska

Kundera věděl, proč psát Směšné lásky… Ono to všechno skončí vždycky stejně.

Blog
Kundera věděl, proč psát Směšné lásky… Ono to všechno skončí vždycky stejně.

Pravá láska

Už dlouho se mi nestalo, abych k někomu pocítil pravou, romantickou lásku. Častěji se ve mně odehrává podivné cosi spojené s tupým chtíčem nebo jiné podivné cosi spojené s (taky tupým) platonickým obdivem.

Šok

Šok nastává po zhlédnutí filmů s výraznou ženskou hrdinkou. Takovou jako je Trinity v Matrixu, nebo Hermiona v Harrym Potterovi. Na konci takových filmů se ve mně zhmotňuje zvláštní forma stesku. A závist. Závist vůči všem zúčastněným. Zkrátka též prahnu po té opravdové, přeslazené lásce.

Létající koberec

Po posledním takovém zážitku nastává řetězová reakce – opíjím se v nádražní hospodě s obdivuhodnou rychlostí. Žal a pivo působí společně, takže brzy cítím místo žaludku létající koberec.

Noční jízda

Ulice protékají nocí a já nastupuji do autobusu. Před očima se mi promítají šťastné momenty mých bývalých vztahů. Myšlenky se rozbíhají, zakopnou a už se nevrátí. Autobus zahýbá doprava. Projíždíme ulicí plnou obchodů a já vidím JI. To je ona, má Jedinečná, má Úžasná… Ujíždím jí. To nesmím dopustit.

„Zastavte, zastavte!“ křičím na řidiče.

Ten mě ignoruje, tak zuřivě mlátím do dveří. Jsme na zastávce. Muž za volantem vylézá ze svojí kabiny a jde směrem ke mně. Dveře se naštěstí otvírají, tak raději prchám. Za sebou slyším nadávky. Pro alkohol a adrenalin zapomínám na svou Jedinečnou.

Ráno

Při ranní kocovině si rekapituluji večer. Vybavuje se mi i má Úžasná. Musím za ní! Kde asi může být? Jsem bez šance. Doufám v zázrak a směřuji na místa, kde jsem ji spatřil včera.

Procházím onu ulici plnou obchodů a – vyšší moc to chtěla – vidím svou milovanou znova! Je to ona! Tak krásná, tak symetrická, tak ladná… Po prvotním nadšení mi mrzne úsměv na rtech: má osudová žena stojí za výlohou, navíc se zdá podezřele nehybná. Další vlna děsu mě zaplavuje při zjištění, že se jedná o výlohu sexshopu. Nepatřím však mezi ty, kteří trpí předsudky, a tak vcházím dovnitř.

„Ahoj koloušku, jak ti můžu pomoct?“ táže se mě od pultu starší dáma.

„Dobrý den, ta slečna za výlohou… Ehm, no je to asi hloupý dotaz…“

„Ale vůbec se neostýchej, koloušku“ ujišťuje mě madam.

Až teď registruju, že má na krku šedesátku a o trochu níž korzet.

„No… Ta slečna za výlohou je zadaná?“

„Jéje, no nemusíš mít strach koloušku, je to dokonce panna“

„Vskutku?!?“

„No jéje a ještě nafukovací!“

„Skvělé! Mohla by jít se mnou?“

„Za patnáct set klidně…“ usměje se paní.

„Další nešťastná láska!“ hroutím se k zemi a plazím se pryč.

Venku je dusno.

 

Líbí se mi stránka Studentpoint

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail