…

10 krutých lekcí, které se musí naučit všichni dvacátníci (část druhá)

Rozhodli jsme se být sadističtí a pomalu ale jistě vás připravit na reálný život. Připravte si kapesníky. Pokračování vaší fatalistické deprese je tu.

Lifestyle
Rozhodli jsme se být sadističtí a pomalu ale jistě vás připravit na reálný život. Připravte si kapesníky. Pokračování vaší fatalistické deprese je tu.

Podařilo se vám přes víkend obrečet prvních deset krutých lekcí o životě, kterými jsme vás zásobovali? Vážně? Tak tady máte deset dalších. Nemáte zač. Papírové kapesníčky jsou na stole.

Reálný svět je na houby

Jako děti jste se těšili na to, až budete dospělí, nikdo vám nebude říkat, kdy chodit spát a budete si moct dát klidně bonbóny na snídani a v noci jíst zmrzlinu. A teď to přišlo. Jste dospělí a můžete se na telku dívat, jak dlouho chcete a dělat si co chcete. Jen to nějak není ono. A prázdnota ve vás se prohlubuje.

Už nemůžete pařit jako zamlada

Mezi dvacítkou a třicítkou poznáte, co to je rychlá přeměna z párty animal na ospalého knihomola. Dávnou jsou pryč doby, kdy jste mohli pařit tři dny v kuse a ráno potom vyrazit stopovat na festival do Hradce Králové. Brzy vás čeká , že pokud si večer dáte tři piva, tak vás druhý den večer sejme opožděná kocovina jak rána z praku do mezinoží.

Vaše zaměstnavateli na vás nezáleží

Cítíte se ve firmě potřební? Nenahraditelní svým analytickým přístupem? Vzhlížíte k šéfovi jako k otcovské figuře? To je sice možný, ale on ani pořádně neví, jak se jmenujete a váš odchod rozhodně neobrečí. Usmívá se na vás z profesionality a pochválil vás jen kvůli tomu, že mu to poradili na manažerském kurzu. Nepleťte si přátelskost s přátelstvím.

Vejška za to možná nestála

Pět let na hydrobiologii jen proto, abyste nakonec zjistili, že chcete být fotografem? I to se může stát. Odmítli vás v práci proto, že jste příliš překvalifikovaný? I to může být realita. Zatímco se stěhujete z kolejí do prvního nájmu, tak váš spolužák ze základky, co jedl pravidelně na výtvarce lepidlo a strkal si pastelky do nosu, už má čtyři roky dobře fungující byznys a staví dům. Oujé.

Stárnete a není to nic hezkého

První šediny a celulitida? Pomalejší metabolismus? Nižší imunita? Pálící žáha? Ne, už do sebe neházejte ty čínské polévky jako v devatenácti a radši si dejte nějaké avokádo a selský jogurt. Vítejte ve hře jménem život, kterou vlastně nejde vyhrát. Čím rychleji  a zběsileji na této deskové hře postupujete, tím dřívější konec vás čeká.

Budete dělat špatná rozhodnutí

Každý v jednom okamžiku v životě má pocit, že udělal už tolik průserů, že je vyléčený na doživotí a odteď se bude chovat zodpovědně. Ne, nebude. Čeká vás ještě spousta špatných kroků, které si budete přehrávat v mozku před spaním a nebudete moci kvůli nim usnout.

Máte poslední možnost zkoušet nové věci

Cestujte, stopujte, zamilovávejte se, choďte na koncerty, zkuste jógu, holotropní dýchání a drogy. Chovejte se bláznivě. Udělejte cokoliv, než přijde třicítka. Protože pak už není cesty zpět.

Budete se neustále porovnávat s ostatními

Ten pocit ze základky, kdy jste se podívali na lesklé blonďaté kadeře své spolužačky a pak sklouzli očima na svůj matný cop, nikdy nepřejdou. Budete se pořád srovnávat. Se svými rodiči, se svými spolužáky i s kolegy z práce. A ne vždycky z toho vyjdete jako vítězové.

Tlak ze strany ostatních vrstevníků jen tak neodejde

Vaši vrstevníci už mají ve vašem věku tři fungující nadnárodní korporace, bilingvně hovořící děti, ochočenou zebru a vy jste se zatím dokopali k tomu, že jste se po třech letech rozhodli si pořídit kytku a novou matraci. Lidé kolem vás se žení a ptají se, co je s vámi v nepořádku. Tento pocit, že oproti ostatním něco nestíháte, nezmizí nikdy. I když vám bude šedesát a vy nebudete mít jako polovina svých spolužáků rakovinu, tak se budete cítit blbě.

Neexistuje zkratka k úspěchu

Ani magické zaříkadlo, ani spaní se šéfem, ani váš talent. Štěstí s tím taky nemá co dělat, jen tvrdá práce a žádná prokrastinace. Je nám líto.

Líbí se mi stránka Studentpoint

Sdílejte se svými přáteli FacebookFacebook TwitterTwitter EmailEmail

Autor článku: Tereza Novotná