Ne všechny legendy jsou hodní lidé.

Nechceme vás moc děsit, ale měli byste vědět, že někteří autoři vašich oblíbených věcí nebyli hodní lidé. Vlastně je to většinou tak, že ti nejhorší lidé jsou tak oddaní svému řemeslu, že dělají nejlepší věci. Což nás přivádí k Charlesovi Dickensovi, který napsal spoustu klasik včetně Vánoční koledy, kterou vykrádají všechny slavné vánoční filmy.

Vánoční koleda

Je to příběh o důležitosti rodiny a o tom, že byste se měli dobře chovat k bližnímu svému, zejména pak o Vánocích, ale i běžně v životě. Je to poučení, na které sám Charles Dickens dost kašlal.

Dickens byl monstrum na svou ženu

Ve Vánoční koledě je záporák, který se jmenuje Scrooge a Charles Dickens ho nejspíš psal podle sebe. Jenom ho nepoháněla chamtivost, nýbrž stará dobrá nadrženost. V 19. století se stal díky svým knihám tehdejší rockovou hvězdou, takže poslal k šípku svou starou ženu a našel si osmnáctiletou dívku jako náhradu.

Ačkoli mu žena porodila deset dětí, našel si jako milenku osmnáctiletou herečku Ellen Ternan. Důvod? Jeho žena ztloustla, jak všem zcela otevřeně vyprávěl a s milenkou se producíroval na veřejnosti. To už by bylo samo o sobě špatné, ale počkejte, co udělal Charles Dickens dál.

Charles Dickens

Jakmile se o jeho aféře v roce 1858 dozvěděla veřejnost, Charles Dickens začal psát o své nebohé ženě hnusné články do novin. Nazýval jí „oslem“, „nemilovanou a nemilující matkou“, říkal o ní, že není na jeho intelektuální úrovni. Všechno mu to procházelo a jeho žena se vůbec nebránila! Oplatila mu to jedině tak, že když byla v roce 1879 na smrtelné posteli, předala všechny hnusné dopisy, které jí Charles Dickens psal, aby byly uloženy v Britském muzeu. Chápete, aby se lidé dozvěděli, co byl ten člověk zač.

Charles Dickens

Charles Dickens měl také dost podezřelou posedlost mrtvolami

Dickense z nějakého důvodu hrozně moc bavilo navštěvovat pařížskou márnici a koukat se tam na mrtvé lidi. Podle dobových záznamů tam prostě přišel a civěl na mrtvoly. Nedělal to proto, že tam přemýšlel nad prchlivostí života. Dělal to proto, že ho údajně prostě bavilo koukat se na mrtvá těla. Stejným způsobem, jako jiné lidi baví dívat se na vlaky nebo exotické tanečnice.

Jednou sám napsal: „Jsem vtahován nedivitelnou silou márnice.“ Takže možná sám netušil, co ho na mrtvolách tak fascinovalo. Jindy zase popisoval, jak sledoval v Římě popravu gilotinou a pak důkladně a fascinovaně zkoumal, jak mělo tělo „zmasakrovaný krk“. Jeho posedlost márnicí dokazuje i fakt, že tam chodil dokonce i na Štědrý den.

Ano, byl to chlápek, který trávil vánoční svátky s mrtvolami.