Takže klid. Mekáč není tak hrozná varianta.

Máte někdy strach, že po škole skončíte na úřadu práce, kde si budete nervózně žmuchlit svůj diplom ze sociální antropologie? Nebo vás čeká po maturitě jen mekáč či technické služby? Klid, není to konec světa. Máme tu pro vás pár příkladů toho, že i ty nejhorší současná povolání jsou oproti minulosti luxusními flákárny, které můžete dělat s jedním prstem v nose.

Valchování vlny a plsti

Vlna je hrozně fajn materiál. Hřeje, nevadí jí moc promoknutí, takže pro středověkého člověka byla poměrně hodnotným artiklem. Abyste ale ze zvířecích chlupů získali pevný motouz, museli jste ho pořádně zvalchovat. Dneska už to dělají stroje s pomocí urychlovacích preparátů. Nicéměně dříve se prostě všechny nastříhané chlupy nacpaly do kádě a zalily močí, po které jste museli šlapat. Ano močí. MOČÍ. Funguje dost dobře jako katalyzátor zamšmodrchávání. Takže až někdy budete brečet, jak je ponižující doplňovat zboží v Penny marketu, tak si vzpomeňte na to, že jste mohli celou kariéru strávit tancováním po kolena v čůránkách cizích lidí.

Pojídač hříchů

Toto zaměstnání má větší tradici v anglosaských zemích než u nás. Jednalo se o gentlemany, které si zaplatila rodina, aby snědli na těle zesnulého nějaký ten žvanec. Prostě mu položili na břicho třeba kus chleba a ten neznámý bodrý chlápek to před nimi snědl. Věřilo se tenkrát, že do pokrmu vejdou všechny hříchy mrtvého a budou tak zkonzumovány, aby mohl odejít do ráje. Tato tradice pak zažila v 21. století renesanci. Akorát místo okoralého chleba na zmacerovaných mrtvolách se dnes častěji jí sushi na nahých živých dívkách.

Lovec pijavic

Pouštění žilou bylo ve středověku oblíbeným lékem na všechno. Bolí tě hlava? Pustíme ti žilou! Měl jsi mrtvici nebo rakovinu? Pojďme ti vzít pár litříků krve, to ti určitě pomůže. Pijavice mají rády čerstvou krev, proto si lovci často sedli do tůně a prostě čekali, až se jim adekvátní množství těchto krvežíznivých tvorečku přisaje na tělo. A pak se očesali jako ovocný strom. Fuj.

Asistent královské stolice

Kdysi měli monarchové holt služebníky na všechno – na oblékání, česání a i na defekování. Úkolem tohoto člověka bylo sdílet s králem tento intimní moment, aby mu dodal rituální a vznešené dekorum. Nutno podotknout, že z této velice důvěrné pozice měli asistenti královské stolice velkou moc a na dvoře byli vážení a velmi obávaní.

Sběrač mrtvol

V období moru se válelo po ulicích víc nakažlivých mrtvol než plastových kelímků na louce po skončení fesťáku. A někdo je holt musel nakládat na vozík a odvážet do masových hrobů. Práce byla placená za kus, ale nutno podotknout že lidé v ní neměli vysokou životnost. A kvůli pocitu vyhoření to rozhodně nebylo.

Vykradač hrobů

Ačkoliv dnes nám znalosti o našem těle připadají jako samozřejmost, tak dříve byly procesy fungování našeho organismu docela záhada. A zkoumat je bylo často doslova o krk. Z pohledu církve je tělo chrámem božím a matlání se nožíčkama ve výtvoru tvůrce je hereze a čarodějnictví. Proto si anatomové začátečníci museli platit vykradače hrobů, kteří jim přináseli čerstvě pohřbené mrtvoly. Práce to byla natolik dobře placená, že někteří se nakonec ani neobtěžovali s kopáním a radši si materiál zajiš’tovali sami. Takoví pánové Burke and Hare to dotáhli v roce 1828 na dokázaných 16 vražd. Vyloženě práce, pro kterou by člověk zabíjel.