Děláte to taky? Ale to víte, že ano.

Devátý okruh pekla zvaný zkouškové se už rozlézá lednem aktivněji než mor Evropou v patnáctém století. Jaké nejčastější kecy od spolužáků můžete tedy zaslechnout? Pojďme si to hezky shrnout.

Tak co, jak to šlo?

Prosím, prosím, odpověz mi pouze v případě, že ti to šlo hůř než mně. A jestli jsi byl nějakým omylem lepší, tak se na tu samou otázku budu ptát dokolečka tolika lidí, dokud nenajdu někoho horšího, abych se sám mohl cítit lépe.

Asi jsem se na to učil zbytečně moc, za patnáct minut jsem měl hotovo.

Snažím se tě zastrašit, ty malý smrade. Být úspěšný není zábava, pokud si toho někdo nevšimne, takže záviď a uctívej mě.

Nevím, ale všichni to prej pokazili, tak by mohl trochu snížit nároky ne? Nemůže přece vyhodit celý ročník, že? Že?!

Jsem podělaný až za ušima. Samozřejmě tento pedagog nikdy nesnižuje nároky, ale naděje nic nestojí.

Pokud jsem správně zodpověděla 58% otázek, tak bych mohla dostat C, což by mi sice snížilo známkový průměr, ale nevyhodili by mě minimálně do dalšího semestru.

Strávila jsem víc času podobnými propočty než aktuálním učením. A poslední dobou to se mnou a s vejškou nevypadá moc vesele.

Jaké máš odpovědi?! Já mám A, A, C, B, A, C, C, B.

Test jsem měl hotový za dvě minuty a pak jsem se nudil tak moc, že jsem se je naučil z paměti. Prostě jen proto, že jsem nerdská zrůda.

Co jsi dal jako odpověd na pátou otázku?!

Je dávno po testu a to, že se to dozvíte teď, už nic nezmění. I tak to chcete slyšet. A zároveň dáváte všem najevo, že jste inkompetentní si googlit sama odpovědi.

Neříkáte nic.

Gratulujeme. Podobné jednání značí, že jste prostě osoba natolik vyzrálá, že nepotřebujete ujišťování dalších lidí, abyste se cítili lépe. Prostě chill.