Jak si všimnout počínající deprese u ostatních? Začnou víc používat tato slova

Můžeme jí odhalit dříve než bude pozdě?

Deprese ovlivní ve vašem životě skoro vše. Od vašich spánkových biorytmů, jídelních návyků až po interakce s lidmi. A tato změna vaší mysli se markantně projeví i ve vaší psané či mluvené řeči. Dalo by se říct, že deprese má sama svůj vlastní jazyk, který má někdy velmi intezivní dopad na ostatní. Zkuste se někdy začíst do poezie Sylvie Plathové nebo textů Kurta Cobaina a bude vám jasné, o čem mluvíme. Také to cítíte? A není náhodou, že oba tito umělci zemřeli vlastní rukou.

Deprese k nám promlouvá v dopisech

Vědci napnuli posledních pár let pozornost ke zpřesnění vztahu mezi depresí a jazykem a v nové nedávno pulikované studii přišli s poměrně revoluční myšlenkou, že k identifikaci deprese někdy stačí i jen analýza promluv daného jedince.

Za normálních okolností by k tomu v minulosti potřebovali desítky a stovky doprovolníků, kteří by procházeli textové korpusy, ale díky počítačům se tato slovní analýza podařila uskutečnit na mnohonásobně větším vzorku textů během pár minut. Vědci měli k dispozici soukromé dopisy, emaily, eseje a deníky, stejně jako tvorbu známých umělců, mezi kterými byli i zmínění Cobain a Plathová.

Prvním poznatkem bylo, že jazyk lidí s depresí a bez deprese se diametrálně odlišuje. Jazyk, kterým se vyjadřujeme, bychom si laicky mohli rozdělit do dvou kategorií – forma a obsah.

Nikoho nepřekvapí, že obsah, neboli jádro našeho sdělení je naplněno slovy, které si spojíme s negativními emocemi. Nejčastěji přídavnými jmény, kdy nejvíce skloňovaná byla slova jako „osamělý“, „smutný“ či „zoufalý“. Ale toto nevypadá jako zrovna revoluční poznatek, že? Zajímavější to začíná být, když se přesuneme k zájmenům.

Já, já a jen já

Osoby s příznaky deprese ve větší míře užívaly zájmena, která se vztahovala k jejich osobě. Texty byly naplněny slovy jako „já“, „mně“, „můj“, zatímco zájmena vztahující se k ostatním osobám jako „oni“, „jim“, „ona“ spíše chyběly.

Tento opakující se vzorec nám evokuje, že lidé s depresí jsou více zaměřeni na sebe a s okolím a ostatními ztrácení kontakt. Podle psychologů je toto nadužívání zájmen v první osobě dokonce mnohonásobně spolehlivějším vodítkem k identifikování deprese než samotná výše zmíněná přídavná jména.

Lidé s depresí měli také tendence používat takzvaná „absolutní slova“. Slova, která ve své podstatě popírají jakoukoliv jinou možnost. Mezi tyto slova patří například „vždycky“, „nikdy“, „úplně“ či „naprosto“.

Tyto absolutní slova jsou v 50% případů spojeny s vysokou úzkostností. Na fórech pro lidi s depresí byly spojeny až v 80% se sebevražednými myšlenkami. Zajímavé je, že lidé se suicidními myšlenkami jako takovými sice nadužívali absolutní slova, ale počet přídavných jmen s negativními emocemi zde byl poměrně o dost nižší.

Nejdůležitější na této studii se ukázalo, že  užívání těchto slov může být varovným majáčkem. I když tito lidé, co je používali, aktuálně neměli depresi, tak se často ukázalo, že jí trpěli v minulosti nebo je v blízké budoucnosti čekal relaps.

Proč je to tak důležité?

Porozumění jazyku deprese je důležité z mnoha důvodů. Nejenže můžeme pomocí něj zjistit, jak takto nemocní uvažují, ale můžeme skrze něj vypozorovat tendence k depresi ještě dříve než tato nemoc vypukne. Podle organizace WHO na světě aktuálně žije více než 300 milionů lidí s depresí, což je nárůst o 18% oproti roku 2005. A s rostoucí epidemiologií je právě tento výzkum tolik důležitý, abychom mohli zabránit tragickým koncům všech skvělých lidí. Nejen Sylvie Plathové a Cobaina.

 

Podobné články