…

6 případů, kdy se slavné knižní předlohy postav sakra lišily od těch filmových

Forrest Gump jako kouřící opilý agresor? Sherlock jako nabušená mlátička? Catelyn Stark jako zombie? O to vše jste ve filmech přišli...

Popkultura
Forrest Gump jako kouřící opilý agresor? Sherlock jako nabušená mlátička? Catelyn Stark jako zombie? O to vše jste ve filmech přišli...

Hollywoodští producenti se asi v minulosti vzájemně domluvili, že adaptují úplně všechny knižní předlohy od Bible po Zlaté stránky. Ale často udělali našim milovaným postavám takový (nejen vizuální) make over, že by je ani vlastní máma či pozorný čtenář nepoznali. Proto jsme pro vás vytvořili seznam těch největších obětí režisérské svévole.

Nicméně vás varujeme, následující řádky obsahují více než velké množství spoilerů.

Catelyn Stark

V seriálu Catelyn zemřela při nezapomenutelné Rudé svatbě. Krvavé události, při které zemřelo takové množství našich oblíbených postav, že se jednalo prakticky o genocidu. Všichni čtenáři se na tuto scénu těšili, protože mohli pozorovat reakce svých šokovaných nezasvěcených přátel, pro které tato vražda přišla jako blesk z čistého nebe.

A pak se čtenáři těšili dál. Těšili se celou sérii, další a další. Až začali být nervózní. A věc, na kterou čekali, bohužel nepřišla. A podle všeho už ani nepřijde. V knize sice zemřela Catelyn s proťatým hrdlem a pohledem na svého prvorozeného syna, ale z příběhu tenkrát nevypadla.

Její nafouklé promodralé a oloupané tělo našel v řece Beric Dondarrion a jako Šípkovou růženku naboostovanou trochou té magie Pána světla, ji probudil polibkem. A Catelyn se vrátila. Ale ne tak úplně stejná. Protože její duše sice našla cestu zpět, ale  bohužel do potrhaného rozpadajícího se zombie těla. Nejenže její hlas kvůli přeřezaným hlasivkám už nebyl nikdy stejný, ale její osobnost taky ne. Začala si říkat Lady Stoneheart a jako velice krutá vládkyně vedla skupina zbojníků, co zabíjeli každého, kdo se jen trochu vřele podíval na Lannistery. Dokonce zapomněla na svou nejlepší kamarádku Brienne z Tarthu a když jí s Podrickem našla v lese, tak je oba radši oběsila. A proč? Protože se moc skamarádila s Jamiem Lannisterem. A tak skončil příběh dvou kamarádek.

Gandalf Bezpohlavní

Vzpomínáte si na Pána prstenů? Mnohé diváky by dnes zarazilo, kolik mužských hrdinů tam je. Prakticky celé tři filmy byly o skupince mužů, která trekkuje v horách a pořád někam chodí, jí elfský chleba a fazole a občas pronese nějakou divnou patetickou větu. Ale ve skutečnosti Společenstvo prstenu nebyl takový sausage fest, jak se může na první pohled zdát.

Chtěli byste slyšet všechny transfobické fantasy nerdy v okolí vřeštět hrůzou? Tak jim sdělte toto. Gandalf si své pohlaví vybral. Ano. Je to tak. Tento kouzelník není totiž člověkem, ale patří k prastarým Maiar, duchům, kteří přišli k prvním Valar formovat svět do podoby, kterou známe. Gandalf je natolik nelidský, že nejenže nemůže zemřít, ale ani nemá fyzickou podobu. Putuje světem v podobě přízraku, který přináší elfům vize. Ve třetím věku ho to však přestalo bavit a vzal si na sebe podobu excentrického přestárlého kouzelníka, kterému elfové říkali Olorin. Takže ačkoliv si mohl vybrat jakoukoliv formu a být třeba Jiřinou Bohdalovou nebo Jennifer Lawrence, tak si i tak na sebe vzal podobu moudrého přestárlého muže, aby ho vůbec někdo bral vážně. Inu, i když jste spirituální entita ve Středozemi, tak to neznamená, že nemůžete být sexista.

Forrest Gump jako agresivní rváč a hulič

Kdo by neměl rád Forresta Gumpa? Toho milého, lehce mentálně zaostalého chlapíka, co prolétává všemi historickými událostmi světa? Ačkoliv možná u filmu pobaveně kroutíte hlavou, tak u původní předlohy byste si ji možná vykroutili z pantů. Forrest v ní totiž zažil původně tolik dobrodružství, že si režisér Robert Zemeckis v nich mohl vybírat jako v katalogu a brát jen ty divácky nejvhodnější. Ve výsledku se Forrest z knihy změnil natolik, že by nepoznal Forresta z filmu, ani kdyby vedle sebe seděli na lavičce na autobusové zastávce.

V roce 1986, kdy román poprvé vyšel, jste mohli Forresta znát nejen jako pingpongové šampiona, co bojoval ve Vietnamu a zbohatnul na krevetách, ale i jako profesionálního wrestlera, kosmonauta, misionáře mezi kanibaly a filmovou hvězdu, co natáčela erotickou scénu s Raquel Welch.

Nejenže v knize byl Forrest o dost nabušenější, ale i poměrně dost agresivnější. Sám autor navrhoval jako herce Johna Goodmana. Ano, tohoto.

Zemeckis však Forresta změkčil, vyhodil všechny R- rated scény, doplnil milostnou linku  (ne Jenny nezemřela, ale utekla s prvním týpkem, co šel okolo domu). Do toho všeho Forrest nadával a zapaloval si jednoho jointa od druhého. Dokážete si představit, že by Tom Hanks dělal něco takového? My ne.

Sherlock Holmes jako ještě větší drsňák, než jsme čekali

Vzpomínáte, jak jste zcela nevinně smáli těm vyumělkovaným scénám ve filmu Guye Ritchieho, kdy Sherlock jako Robert Downey jr. sráží v ringu své nepřátele? Copak by toto křehký Benedict Cumberbatch dělal? Připadalo vám toto rváčství vycucané z prstu? Tak si podržte své placaté sherlockovské klobouky. Podle všeho je tato adaptace nejvěrnější své předloze.

Podle sira Arthura Conana Doyla byl Sherlock nadán takovými fyzickými schopnostmi, že to mnohé udivovalo. Nejenže často klábosil o tom, jak zmasakroval nějakého muže v ringu, kam chodí rekreačně boxovat, ale podle všeho se pral rád a prohrál údajně jen jeden souboj, kde na něj útočilo šest nepřátel a on byl již vyčerpaný z předchozího zápasu. Jeho popisy chvílemi připomínaly spíše výlet do Doylovy sexuální fantazie, protože často popisoval Sherlocka jako muže, který dokáže ohýbat ocel a nejspíš i hýbat prsními svaly do rytmu. Kdo ví. Podle všeho používal krom mozku i zbraně – byl zkušený šermíř a nikdy neodcházel bez své pistole.

Své protivníky likvidoval pomocí japonského bojového umění „baritsu“. Dlouhá léta se myslelo, že tento styl je pouze Doylovým výmyslem, dokud  historici nepřišli na to, že nejspíše myslel „bartitsu“ a pouze v něm udělal překlep. Tato bojová technika byla populární ve viktoriánské Anglii a jednalo se o mix juda, jio jitsu, boxu a souboje s vycházkovou holí. Jednalo se v té době o techniku gentlemanů, kteří pomocí ní mohli poslat revoltující mladíky z pouličních gangů tam, kam patří.

Howl ze Zámku v oblacích byl trochu pedofilní úchyláček

Kdo by se byl neusmál při vzpomínce na krásnou dětskou pohádku Zámek v oblacích? Protože všechny filmy od studia Ghibli jsou jako pohlazení po duši. Úsměv vám však zamrzne na rtech, když se začtete do původní románové předlohy  Diany Wynne Jonesové z roku 1986. Místo charismatického okouzlujícího protiválečného agitátora zde máme z Howla postaršího welšského vědce, co nahání velmi mladá děvčata.

A protože v této pohádkové realitě, do které ponikl, jeho vynálezům  lidé nerozumí, tak jej bláhově mají za čaroděje. Nemůžeme se na studio Ghibli ani zlobit. Pokud by jejich hlavní hrdina vypadal jako mix Čaroděje ze země Oz a Humberta Humberta z Lolity, tak by to vážne mohlo jejich dětského diváka poškodit.

Není ale divu, že jeho zámek musí být neustále vysoko v oblacích, protože má nejspíš soudní příkaz na to, aby se nepřibližoval k jakékoliv školce blíže než na dva kilometry.

Drákula byl vlastně takový autistický loser

Okouzlující monstrum pijící krev, co vás svým šarmem přiláká? Aristokratický gentleman s chladnou krví? Inu. Představte si spíše podivně chlupatého staříka s divným zkaženým dechem, co trpí již lehkou demencí. Okolo románu Brama Stokera vznikla na konci 19. st. tolik fan-fiction, že se jí začalo přezdívat fang-fiction.

V ní se postupně měnil tento netvor ve zmateného muže se špatnou hygienou, který před Van Helsingem utíká schovaný v dívčím květovaném klobouku, nosí obnošené hadry a je posedlý penězmi natolik, že si schovává všechny své účty. Takže zapomeňte na prvního temného Voldemorta a spíše si namalujte ve své hlavě obraz potrhlého Strýčka Skrblíka.