Jednou to čeká každého z nás, bohužel.

Ačkoliv se o smrti tak často nemluví, je neoddiskutovatelně všudypřítomná. Jen každou hodinu zemře na světě 7 000 lidí. A ačkoliv čeká každého z nás, tak zážitek smrti je zatím nepřenositelný a nepopsatelný. Skupina lékařů, biologů a psychologů ve spolupráci odborníky na paliativní péči a pacienty, kteří se dostali do blízkosti smrti, sestavili seznam kroků, kterými si naše tělo při přirozeném umírání projde. A nakonec to není zas tak děsivé.

Co se děje v našem těle?

Nejdůležitější je uvědomit si, že neexistuje něco jako konkrétní moment, kdy zemřeme. Umírání je postupný proces s mnoha šedými zónami, o kterých zatím nic nevíme. Pokud bychom se řídili oficiální terminologií, tak můžeme rozlišovat mezi klinickou smrtí, při které se zastaví náš dech a tep, a smrtí biologickou. Ta nastává po šesti minutách, od smrti klinické, kdy naše mozkové buňky začnou odumírat a pokusy o oživení jsou zbytečné.

Jak se ale při tomto procesu cítíme? Podle Jamese Hallenbecka – odborníka na paliativní péči – mají vaše poslední dny na zemi několik fází, kdy začínají uvadat vaše potřeby a smysly. Podle něj se dostavují zpravidla v tomto pořadí

  • Přestanete být hladoví.
  • Přestanete mít žízeň.
  • Přestanete mluvit.
  • Oslepnete.
  • Ohluchnete.
  • Přestanete cítit doteky.

Váš dech se začne zkracovat, cítíte úzkost, depresi, závratě a zmatenost (kdy většina těchto příznaků je způsobena nedostatkem kyslíku). Váš mozek se pokouší postupně obětovávat všechny funkce od těch méně důležitých po ty naprosto vitální. Vaše kůže zesvětlá, zšedne. Za chvíli začnete být natolik slabí, že nebudete moci ani zakašlat nebo polknout. Váš dech začne vydávat tolik typický zvuk pro umírající, který si získal název předsmrtné chroptění. Ačkoliv toto dýchání zní velice bolestně, tak podle odborníků by díky lékům bolet nemělo. Ale sami neví.

Postupně váš mozek přestane kontrolovat ostatní funkce a můžete se pomočit, pokálet a v některých velice vzácných případech i ejakulovat. A ačkoliv to zní všechno velice děsivě, tak má váš mozek v rukávu pár triků, kterými vám celý proces zpříjemní.

Co se děje v naší mysli?

Již v prvním okamžiku, kdy se vaše tělo začne vzdávat, se váš mozek na tuto velkou cestu do neznáma začne připravovat. Ve svých posledních momentech zažili mnozí pacienti mimotělní zážitky, cítili se propojeni s celým vesmírem nebo začali vidět své dávné předky. Fanoušky spirituálních zážitků nicméně asi zklameme. Mozek si s námi podle všeho jen zahrává, aby nám zpříjemnil poslední okamžiky pobytu na zemi.

Podle studie sepsané v buffalském hospicu umírající lidé mnohem více sní. 88% pacientů prohlásilo, že měli živé sny, které byly pro ně mnohem silnější než realita. Mnozí snili o setkání s dávno ztracenými příbuznými, jiní snili o přípravě na velikou cestu, další znovuprožívali zážitky ze svého života. Tyto představy je uklidnily natolik, že čekali na smrt s mnohem menším strachem.

Při umírání začíná kolabovat i vaše elektrická stimulace mozku a chvilkami se doslova začne přehřívat. Díky tomu začne produkovat váš mozek neurotransmitery ve velkých dávkách. Tyto elektrické zkraty způsobí tak silné výpadky, že doslova některým lidem zprostředkovávají pocit „světla na konci tunelu“. Podle Frontiers in Human Neuroscience zažijete (ne nutně v tomto pořadí) tyto pocity.

  • Excitovaný pocit jasného vědomí v bdělém nebo snícím stavu.
  • Pocit, že se vznášíte mimo své tělo, který vzniká nedostatkem kyslíku (a proto je taky častou halucinací při holotropním dýchání, u kterého se systematicky o kyslík připravujete).
  • Život vám probleskne před očima v sérii vzpomínek a flashbacků.
  • Nepřekonatelný pocit klidu a míru způsobený nadprodukcí endorfinů.
  • Uvidíte světlo na konci tunelu. Vaše vizuální vnímání je teď přecitlivělé a díky předávkování oxidem uhličitým jste teď citlivější na světlo. Vaše smysly budou po krátkou dobu velice zostřeny.

Možná nikdy nebudeme vědět, co vše nás při umírání čeká, ale můžeme vědět aspoň jediné. I při velikém boji se náš mozek snaží dělat velké věci, aby nás zbavil utrpení. A daří se mu to. Proto není třeba se tolik umírání bát.