Pojďte s námi přijít na kloub jedné děsivé záhadě.

Ve druhém století před Kristem nechal král Pergamon vybudovat termální lázně ve městě Hierapolis, což je oblast dnešního Turecka. V současnosti zde leží jen ruiny, ale i z těch vzlíná minimálně něco lehce zlověstného. A smrtícího.

Jedno místo v těchto lázních bylo pojmenováno Plutonium podle římského boha smrti Pluta a má být místem, kde se nachází „brána do podsvětí“. Tento název vznikl díky alarmujícího počtu mrtvých zvířat, které byly v jedné z budov nalezeny. Cokoliv, co do jeskyně v budově vstoupilo, tak nevystoupilo už nikdy zpět živé. Lidé sice smrtící účinky jeskyně snášeli o něco lépe než ptáci, krávy a ostatní zvířata, ale i tak jim pobyt v tomto prostředí nesvědčil. Lidé v antice toto místo často používali k obětování. Prostě sem nějaké to zvířátko vhodili a čekali, až si ho po chvíli bůh smrti vezme a sešle jim požehnání. A po chvíli opravdu bezvládné tělo vytáhli.

flickr/ F. Tronchin

V čem tkví ta záhada?

Proč to tak ale je? Vědci konečně odhalili tajemství tohoto místa. Podle časopisu ScienceMag byla objevena malá puklina, kterou unikal ve velkých dávkách oxid uhličitý, unikající ze země. Protože tato látka se drží spíše při zemi, tak drobná zvířata umírala rychleji, ale vysocí kněží odcházeli téměř nepoškozeni.

Vedoucí týmu uvedl, že toto místo je tak plné mlžných výparů, že stěží můžete zahlédnout podlahu.

Každé zvíře zde potká instantní smrt, sám jsem sem hodil vrabčáka a okamžitě vydechl naposled a pošel.

Ale toto zjištění jim nestačilo, toužili po více informacích o tomto zlověstném portálu smrti. Zkoumali dopady slunečních paprsků a poryvy větru a právě kombinace těchto jevů pomáhala rozptýlit smrtící vulkanické plyny a vytvořit tak komoru smrti. V některých místech byla jejich koncentrace tak silná, že by mohla zabít člověka během minuty.

Tyto emise lidem kdysi připomínaly mlhy Hádu a dech pekelného tříhlavého psiska Kerbera, která stráží vchod do pekla.

flickr/ F. Tronchin

Eunušští kněží byli ale důvtipní natolik, že věděli že nebezpečná smrtící mlha je nejméně koncentrovaná u stropu a z jeskyně tak vycházeli nedotčeni. Jejich „božské“ schopnosti se díky tomu staly legendou.

Eunuch Galli vždy stál na vyvýšených kamenech okolo ubohého býka nebo kozy, aby demonstroval své superschopností. Díky své výšce zde mohl stát i 20 – 40 minut, aniž by byl ohrožen. Nikdo jiný nemohl branou projít, aniž by byl okamžitě udušen. Galli jen vždy na chvíli zadržel dech, když sem nízkým vchodem prolézal a až poté se na vyvýšeném místě narovnal.

Podobná místa nejsou na světě nicméně tolik vzácná. V roce 1986 se vulkanickém jezeru Nyos naakumulovaly uvězněné století staré zásoby oxisu uhličitého, který se uvolnil naráz a zemřelo až 1700 lidí.

Takže pozor na přírodu. Umí se docela mstít.