Jan Antonín Baťa se připojil ke skupině Gottland. Lída Baarová je v komplikovaném vztahu s Josephem Goebblesem. Jan Procházka se definitivně odpojil.
Hra Gottland spojuje dva fenomény současnosti. Prvním je česká povaha na pozadí událostí uplynulého století a druhou je sociální síť Facebook, kterou v současnosti používají asi dva miliony Čechů. Pohled na českou historii si režisér vzal právě z bestselleru Gottland od polského spisovatele Maria Szczygiela.
Přihřej si českou polívčičku
V první polovině se před divákem míchá polévka, ve které místo nudlí plavou čeští umělci, místo mrkve pár politiků, celer zastupuje autoritářský Baťa. Místo bujónu se na scéně pohybují dvě postavy s ocasy, které komunikaci řídí, dodávají jí chuť, ale nikdo vlastně neví, co jsou zač.
Stejně jako v polévce, i tady všichni plavou na jedné úrovni, svým hereckým výkonem žádný nevybočuje. Talíř z prostředí sociální sítě se mění po přestávce ve sterilní skladovací nádobu s nejasným obrysem stanice metra Muzeum a skutečného muzea třicetišesti-násobného zlatého slavíka. Navíc, zatímco čerstvá polévka divákům zachutná, zmražená hmota po přestávce už tolik nezaujme.
Hra plná tragikomických příběhů
Na konci první části se rozezní hlasitý potlesk a po chvíli i jeho rozpačitý útlum. Ono to bude ještě pokračovat? O čem to asi bude? Čeká nás další rozebírání osudů, i když už jen několika vybraných postav. Baťa obhajuje svůj despotický přístup k zaměstnancům a majetkový nárok proti ostatním členům rodiny. Vašek Neckář s Helenkou se omlouvají Martě Kubišové a božský Kája hájí svoje vystupování za socialismu. Všechny příběhy jsou svým způsobem kontroverzní, ale zpracovány jsou citlivě, aby nikoho neurazili, zvlášť, když někteří „hrdinové“ ještě žijí.
Režisér Petr Štindl se silně inspiroval knižní předlohou. Využil nejdůležitější příběhy, snad každý přítomen aspoň krátkým výkřikem. Cituje nejznámější fráze z knihy, například sedlákův názor na strach z Němců, který v zabraných Sudetech vysvětlil Mileně Jesenské: „Paní, člověk může umřít jen jednou. A když umře dřív, tak je prostě dýl mrtvej.“ Příběhy, které se navzájem prolínají, skládají českou povahu, ale na konci stále chybí důležité kousky, které by divákovi daly jasný soud o obyvatelích české kotliny.
Kostýmy a další symboly
Po divadelní stránce se inscenace celkem vydařila. V první polovině dobře fungují kostýmy, které svou kancelářskou formálností podtrhují anonymní přístup, v druhé polovině, kde se osudy propojují a dostávají plastický tvar, naopak získávají civilnější vzhled. Použití Facebooku má nejspíše sloužit pro zachování odstupu, jaký měl polský autor předlohy, ale je otázkou, zdali už to není klišé. Originální detail mohou zpozorovat diváci v předních řadách. Místo log počítačových firem se na všudypřítomných noteboocích nachází jednoduché, ale výmluvné symboly. Adina Mandlová používá růžové srdíčko, Hitler hákový kříž, židovský novinář Egon Erwin Kisch Davidova hvězdu.
Spousty celkem snadno čitelných symbolů, dobří herci, silný „příběh“. Přesto se v divákovi nevynoří žádné emoce kromě nostalgické vzpomínky na pár starých hitů. Možná za to může přílišné množství čtyřiceti postav, možná se prostě Čechovi nad svojí historií ani přemýšlet nechce.
Závěrečné hodnocení: Příjemná hra, ale jestli chtěli autoři šokovat, tak to se jim nepovedlo.
Jméno inscenace: Gottland
Divadlo: Švandovo divadlo
Režie: Petr Štindl
V hlavních rolích: Filip Čapka, Miroslav Hruška, Kristýna Frejová, Eva Leimbergerová, Zuzana Onufráková, Tomáš Pavel, Stanislav Šárský, Kamil Halbich a další.
Žánr: Tragikomedie
Cena vstupenek: 280 až 220 Kč podle místa v sále, 40% sleva pro studenty
Premiéra: 19. 3. 2011
Hodnocení: 80%
Foto: Archiv Švandova divadla
