Klára Cibulková a Filip Čapka v novém vydání Hyde Parku s názvem „Nakrm hada na své hrudi“ ze sebe vydávají hodně energie, což potřebují stejně jako návštěvníci trpělivost. Nepravidelné střídání monologů začalo slibně. Kus „Měla jsem ho ráda“, v němž žena líčí zjištění o manželově homosexualitě byl rozhodně překvapivý nebo přinejmenším nevšední. Pak začaly příspěvky, jež odhalovaly podhoubí společnosti jako vulgární a plné agresivních myšlenek.
Za příspěvek první zajímavě navázal monolog „Buzerant není člověk“, ačkoliv ona myšlenka nakonec jasně nezazněla. O hodně hůř na tom byly monology s výmluvnými názvy jako „Zajebanej Japonec“, „Lidi, co mě jebaj“ nebo „Pičo respektive pičo“. Oba herci se nadávkami prohýbají a různost lidských povah se předvádí v nejméně příjemné podobě. Prameny textů má být řada příspěvků na internetu – digitální věk nás seznamuje se zajímavými osobními projevy…
Bohužel, pokus o jejich umělecké provedení nic nemění na tom, že coby izolované výkřiky toho neřeknou mnoho o celku a jednotlivce s podobným myšlením nezbaví jejich anonymity. No, což, divadlo takové ambice nemá, ale výsledným jevem je, že většina návštěvníků si z vystoupení odnese pocit hrdosti, jak ona je slušná a inteligentní. Díky za dávku sebevědomí - autore Eduarde Kudláči, nebylo by spíš na místě říct něco o společenské většině, která přece jen mezi karikované postavy nepatří?
Vystoupení nebylo v tomto ohledu ani příliš jednotné. První, civilní, projev jsem již zmínil. Uprostřed představení jsme byli ještě svědky jednoho výstupu neuroticky ustrašeného a nakonec jednoho silně surrealistického, otevřeného interpretacím. Škoda, že pořad nemohl být různorodější. Takhle vlastně kvalitnější části působí jako pěst na oko…
Divadlo: Švandovo divadlo
Koncept a režie: Eduard Kudláč
Hrají: Klára Cibulková, Filip Čapka
Premiéra: 28.3. 2011
Verdikt: 40%
