Letní den, slunce putuje oblohou a spaluje skupinu cestovatelů na palubě lodi, která míří do Číny. Horký den mění v horké i jejich hlavy a na lásku, nebo spíš letní flirt, se nečeká dlouho. Sice už má čtyři děti, ale třicetiletá Ysé stále okouzluje muže kolem sebe. Ani mladý Mesa neodolá.
Už při vstupu do divadla je návštěvník zaskočen uzavřením balkónu. Usměvavé uvaděčky ho zavedou přímo na jeviště divadla, kde je připraveno několik řad červených, popravdě ne moc pohodlných, židlí. Před ním se rozkládá naleštěná paluba zaoceánské lodi z doby počátku minulého století. Za chvíli na ni vstoupí dvojice dobře oděných mužů. Z ochozu na ně volá roztomilá Helena Dvořáková v roli Ysé, v doprovodu manžela Miroslava Táborského alias De Cize.
Celá hra se točí kolem blonďaté dámy Ysé. Na první pohled nevypadá zrovna inteligentně a její hurónský smích budí dojem, že jde o zbohatlickou dámu odněkud z Dolní Lhoty. Ale nenechte se zmást. I v jejím srdci se skrývá citlivá duše, která zoufale touží po opravdové lásce. Helena Dvořáková mistrně mění tváře, ale je vidět, že si více hoví v citlivé ženě než v měšťácké hlupačce.
Vytříbený vkus scénografa
Režisérka Hana Burešová prohodila pozici publika a herců, ale zbytek scény zůstal celkem prostý. Bílá paluba s šedivým zábradlím a proutěným houpacím křeslem. Sedačky zakrývá hedvábná plachta, která se na konci první části mění v rozbouřené moře. Po přestávce zmizí a místo ní se mezi sedadly objeví mihotavá světla a na zadní stěně stín typického čínského chrámu. Ocitli jsme se na hřbitově.
Výrazná je i práce se světlem. Jak název napovídá, dojde na oslnivé pravé poledne. Ale pak přijde i zatmění slunce, pochmurný večer a i modravý odlesk moře při pozdním odpoledni. Kromě reflektorů scénu oživují i projekce. Nejdříve mořských vln a pak bouřlivého nebe, které však dostalo podobu vody s vířícím inkoustem. To vše výborně vystihuje atmosféru vzdáleného světa.
Pohnutý život autora
Jedinou podivností je samotný příběh. Je na první pohled znát, že autor psal hru ze svých niterných pohnutek. Dříve hledal ochranu u Boha, dokonce nějaký čas pobýval v klášteře, ale po deseti letech odešel se slovy: „Bůh mě odvrhl.“ Vzhledem ke svému mládí, neměl po odchodu z kláštera ještě žádné zkušenosti se ženami a láskou. Ta první, kterou ztvárnil v Poledním údělu, nedopadla zrovna šťastně a on se z toho už nikdy nevzpamatoval. Potácí se mezi nenávistí k Bohu, kde ale stále intuitivně hledá ochranu v nejtěžší chvíli, a zároveň mezi nenávistí k ženám. Jeho city působí pateticky a příliš jednostranně. Ysé je v závěru vylíčena téměř jako ztělesnění samotného ďábla, přesto, že pro její jednání má jistě pochopení každá divačka v hledišti.
Závěrečné hodnocení: Zpracování je naprosto dokonalé, nebojím se použít klišé: až oči přecházejí. Ale příběh se asi zvláště dámám moc líbit nebude.
Jméno inscenace: Polední úděl
Divadlo: Divadlo v Dlouhé
Režie: Hana Burešová
V hlavních rolích: Ysé – Helena Dvořáková; Mesa – Marek Němec; De Ciz – Miroslav Táborský; Amalric – Miroslav Hanuš
Žánr: Drama
Cena vstupenek: 320 Kč, poskytují slevy pro studenty
Premiéra: 12. 4. 2011
Hodnocení: 95%
Foto: Archiv Divadla v Dlouhé
