Česká vesnice, padesátá léta, probíhající kolektivizace. Křesťanské svátky jsou nahrazovány státními budovatelskými, soukromá políčka se mění v družstevní lány. A vedle toho také stále žije duch vesnice s jejími radovánkami a pomluvami. Každý ví a všechno je všech, a pokud se někdo nechová podle nejlepších mravů, zbytek společenstva mu to „dá pěkně sežrat“.
Přímočaře napsané charaktery se chovají podle dopředu jasných vzorců. Tonička, dříve vyhnána, se vrací, aby mohla znovu odejít. Stará dáma despoticky vládnoucí celé rodině si drží mocenské postavení až do konce a nebojí se jít přes mrtvoly. Byť ještě nenarozené. Spisovatel v krizi přijíždí na rekreaci k příbuzným spolu se svojí mladou ženuškou. Ti všichni se setkávají v jednom domě v letní den, který se už od rána nevyvíjí dobře.
Bohužel, i inscenace od začátku vypadá spíše na propadák než na laureáta Radokových cen. Emma Černá přijíždí ve své pojízdné kuchyni, aby zcela zaplnila jevištní prostor. Rotující, a jak se po chvíli ukazuje, i rozkládací kuchyň, slibuje originální podívanou. Symbolika je sice jasně čitelná, nejdříve řádí jako tornádo, ale nakonec se vše rozpadá v chaosu. Konečné sjednocení už má sílu jen lehkého vánku. Ale u symbolu zůstává, diváci v hledišti jsou ochráněni před silami ničivého živlu.
Celkové uspořádání scény působí tradičně. Švandovo divadlo se vyznačuje vysokým prostorem nad jevištěm, který se tvůrci pravidelně snaží využívat instalováním patra, kde se odehrávají krátké, ale podstatné části her. Ani tentokrát tomu není jinak. V Toniččině bytě nahoře jakoby bydlelo celé tajemství hry, i když divákovu pozornost moc nepřitáhne.
Naopak mezi povedené prvky patří zadní průhledná plastová stěna. Vytváří vzadu jakýsi skleník, do kterého postavy v průběhu hry odcházejí čekat na další výstup a jako papriky nechávají zde dozrávat svoje osudová rozhodnutí. Navíc v závěru hry se stěna mění v zuřivý bouřkový mrak, ze kterého se ozývají hromové rány.
Dalším režisérským počinem Štěpána Pácla, Talentu roku Cen Alfréda Radoka, jsou živí hudebníci. Jednou za čas projdou scénou a zahrají, podle situace, tklivou či svěží melodii. O přestávce a před samotným začátkem hrají ve foyer a navozují autentickou atmosféru letní vesnice. Ale právě na nich je vidět, kde se režisér nejvíce spletl. Místo charakterů se více věnuje okolí a síla dramatu zůstane utopena mezi spoustou méně či více funkčních divadelních prostředků.
Závěrečné hodnocení: Hezká hra z české vesnice. Ale nečekali jsme od Švandova divadla něco víc?
Jméno inscenace: Křišťálová noc
Divadlo: Švandovo divadlo
Režie: Štěpán Pácl
V hlavních rolích: Tonička – Zuzana Onufráková; Alois Struna – Stanislav Šárský; Strunová, jeho žena – Emma Černá; Jenda – Filip Čapka; Mirek – Miloslav König; Josef Struna – Miroslav Hruška, Olga, jeho žena – Jana Pidrmanová;
Žánr: Vesnické drama
Cena vstupenek: 290 – 180 Kč podle místa v hledišti, sleva pro studenty 40%
Premiéra: 21. 5. 2011
Hodnocení: 75%
Foto: Archiv Švandova divadla
