StudentPoint Recenze

Každých několik století je třeba spálit Alexandrijskou knihovnu

Každých několik století je třeba spálit Alexandrijskou knihovnu
Knihovna Holland House v Londýně, po německém bombardování v roce 1940.
Smutná fakta o ničení vašich nejlepších kamarádek.

Přebal knihy.

Pokud vás fascinuje svět knihy a knihovna je pro vás středem vesmíru, nemělo by uniknout vaší pozornosti dílo venezuelského bibliofila Fernanda Báeze - Obecné dějiny ničení knih. Po dobu dvanácti let shromažďoval informace o zmařených osudech knih, které od malička vášnivě miluje. Černá kronika psaného slova začíná ve starověku, kde připomíná například legendární požár Alexandrijské knihovny. Oprašuje dějepis a zaměřuje se především na důsledky válek, kdy hlavním zájmem soupeřících stran bylo vymazat kulturní a náboženské povědomí národa zničením důležitých spisů. Fakta o pustošení knih jsou seřazena chronologicky. Čtenář prochází napříč staletími a dostává obecný, ale přesto v rámci možností propracovaný pohled na dějiny neštěstí postihující nositelky vědění.

„Milý Maxi, mým posledním přáním je, aby vše, co po sobě zanechávám (…), bylo spáleno, aniž by to kdokoli četl.“ Franz Kafka – dopis Maxi Brodovi

Není žádným překvapením, že světově známí autoři byli mnohdy katem svých děl. Franz Kafka, Artur Shopenhauer, Platón i Jorge Luis Borges ničili své texty a Fernando Báez těmto i dalším věnuje značnou pozornost, stejně jako nápaditým metodám ničení. Samostatnou kapitolu věnuje zajímavému úkazu „knih, ničených v knihách“ kde spisovatelé prostřednictvím svých hrdinů likvidují knihy. Jako dobrý příklad poslouží Ray Bradbury a jeho 450°Farnheita, později zdařile zfilmované sci-fi o požárnících, jež pálí knihy; či Příliš hlučná samota Bohumila Hrabala, kde Haňta lisuje knihy v hydraulickém lisu.

„Třicet pět let lisuji starý papír a knihy, třicet pět let se umazávám…“ Bohumil Hrabal – Příliš hlučná samota

Fernando Báez.Pomocí psychologie vysvětluje důvody četného využívání ohně při ničení knih a kult ohně vůbec. I přes teplo, které představa ohně v mnohých vyvolává, při čtení o skutečných stavech archivů zdevastovaných válkami a teroristickými útoky mrazí. A že Báez ví, o čem mluví, dosvědčuje jeho předchozí spis La Destrucción Cultural de Iraq. V této odvážné publikaci hodnotí následky bombových útoků na knihovny a muzea v Iráku, zapříčiněné americkou vládou v roce 2003. Díky tomuto činu má Fernando Báez dodnes odepřený vstup do USA.

"Bezpočet spisovatelů je jako posedlých ďáblem a mým pozemským posláním je této zvrácenosti učinit přítrž." Anthony Comstock (americký inkvizitor, moralista a „expert“ na odhalování mravních přestupků v tiskovinách, skóre: 120 tun spálených knih a časopisů)

Knihy jako oběti cenzury, změn režimů a vůbec jako nežádoucí prvky při budování nových ideologií a státních zřízení byly likvidovány a Báez často a věcně připomíná, že jde o neukončený proces. Ale že to není jen žalostné čtení, dokládají i zmínky o dílech, které přežily nejeden bibliokaust. Obecné dějiny ničení knih jsou oproti dokladům hanebností páchaných na knihách částečně vyváženy případy záchranných akcí a uschovávání ohrožených knih. Tajné jeskynní komplexy mnichů střežící svaté texty, skryté archivy režimem zakázané literatury i lidé, kteří při požáru knihovny pomáhali vynášet ohrožené svazky. Vítané odlehčení pro každého, kdo se rozhodne prolistovat toto šestisetstránkové memento barbarství a smutných vrtochů přírody.

Obecné dějiny ničení knih vydalo nakladatelství Host.

Ukázka:

William Blades se pustil do sepisování svazku Enemies of books (Nepřátelé knih, 1881). Výjimečnost tohoto textu spočívá především v tom, že nabízí první ucelenou a systematicky uspořádanou studii o ničení knih a knihoven. Příčiny rozdělil následovně: oheň, voda, plyn a horko, prach, nedbalost, lhostejnost a zlomyslnost, a navíc sem zahrnul také sběratele, obchodníky s knihami, červy, hmyz, děti a služebnictvo. Umístěním ohně na první místo v tomto výčtu se nemýlil.

Je vidět, že Blades měl zalíbení v paradoxech. Dokazuje to ostatně i jeho obvinění proti Johnu Bagfordovi, zakladateli Společnosti antikvářů, kterého nařkl z ničení knih. Bagford, tato temná postava mezi antikváři, měl totiž zvrácenou zálibu v hromadění desek a vazeb starobylých knih, které si opatřoval tím, že je strhával z knížek a zbytek často odhazoval do odpadu. Blades zemřel v Suttonu v hrabství Surrey 27. dubna 1890.

 

Byl Goebles bibliofil? Kolik učebnic jste za život spálili? Živí se rybenka papírem? Vaše názory uvítáme na našem Facebooku.

 

Fernando Báez - Obecné dějiny ničení knih. 2. vyd. Brno: Host, 2013. 604 s. ISBN: 978-80-7294-697-6.

 

Foto: nakladatelstvi.hostbrno.cz, letheatregnostique.wordpress.com, fernando-baez.blogspot.com

 

loading...

Dále najdete na StudentPoint.cz...