StudentPoint Recenze

František Kalenda: 22 let a už druhý úspěšný román!

František Kalenda: 22 let a už druhý úspěšný román!
Znáte Františka Kalendu?
Jaký je jeho Ordál? A měl by z něj Umberto Eco radost?

Mladý, ale spisovatelsky zkušený autor, František Kalenda z Roztok u Prahy, nám přináší svůj druhý historický román. Vrací nás do historie a prostředí Sedmihradska a otevírá nám jeho temná zákoutí. V nehostinných místech uprostřed přírody i v myslích středověkých lidí poblázněných přehnanou láskou k potomkům i bohům. Máme tu polovinu 13. století,  mocichtiví Tataři křižují Evropu, Apokalypsa sv. Jana už není jen černobílým poselstvím uprostřed Bible. Má se brzy naplnit. Ale než k tomu dojde a my se budeme děsit Konce dnů, odehraje se ještě jeden velký příběh. Příběh o smrtící lásce, k jejímuž naplnění dojdeme spolu s hrdinou románu přes četná úskalí.

Hrdina jako ironik

Děsivější scény z doby středověku podbarvené báchorkami, které se v této knize stávají realitou, jsou odlehčeny autorovým humorem, který vkládá do myšlenek svého hlavního hrdiny. Z děje je tedy více než dobře odbourána jindy přespříliš zasahující postava vypravěče. Slyšíte jen slova hlavního hrdiny, Samuela Sigraye, který vám na dobu příběhu propůjčuje svou tělesnost. Vtipné narážky hrdinovy či dalších předních postav dávají knize jistý spád, novodobost a ruku podanou protiproudem času svému čtenáři. Víme, co si hrdina myslí, ale víme i to, že kolikrát dělá a říká pravý opak. I díky tomuto specifiku můžeme pozorovat výbornou propracovanost osobnosti hrdiny a její proměnu od začátku do konce, tak jak ji samotné události ovlivňovaly. I ostatní postavy jsou zde opravdu z masa a kostí, tak kvalitně jsou pro čtenáře oživeny. Jen občas se té krve může zdát až příliš…

Ale takový je už Ordál. A jeho dvojsmyslnost. Je oním ordálem naplněný osud hrdiny, který se dozvěděl již od bosorky věštící mu z ruky? Nebo je ordálem „zkouška vodou“, kterou se v této knize udobřují bozi? Ať je to tak nebo tak, případně dohromady, autor si s detektivními schopnostmi čtenáře i s jeho představivostí pohrál dostatečně. Morbidní scény střídají úsměvné, temné lesy a sídla obávaných bosorek střídá pohled na krásnou tvář milované Erzsébet, která je vedle odhalení pravdy dalším, neméně důležitým cílem Samuela Sigraye.

Tajemné a dobrodružné je Kalendovo Sedmihradsko...

Tataři stále nikde, ale zprávy o nich se scházejí z dalekého okolí, hlavním útočištěm Samuela Sigraye a Petra Bastarda, našich dvou hlavních kladných hrdinů, se prohání strach. Ukáže se, že nebezpečí ale číhá přímo tady. Přímo v okruhu bláznivé šlechtické rodiny vcelku normální Erzsébet.

Velký příběh šetří stránky

Chcete toulky zdánlivě spícím Hultánovým lesem? Chcete rozhovor s mrtvými? Hospodské rvačky nebo regulérní bojovou scénu s poněkud úsměvným koncem? A trochu rozkoše v náručí svůdně zelenooké Erzsébet? To všechno ve dvousetstránkovém románu Františka Kalendy najdete. A vy, kdož příliš neholdujete popisným čistě historickým událostem, se vůbec nemusíte obávat nějaké neúnosné dějepisné zátěže. Sledujeme téměř výhradně hlavní dějovou linii, epizodami se nezabýváme, jen přejíždíme sem a tam, podle toho, kde si právě Samuela Sigraye (a někdy i jeho nového přítele Petra Bastarda) děj žádá. Přebytečné a autory kolikrát i pro zhuštění děje vyumělkované epizody neodtrhávají čtenářovu pozornost, ten se neztrácí na stránkách, a proto se v závěru knihy snad diví, jak je možné sepsat tak velký a plný příběh na tak „malém“ počtu stran.

František Kalenda prezentuje své dílo na speciálních webových stránkách - což je v rámci české autorské tvorby opravdu unikum.

Nehledejte zde tedy filosofické, historické či okultistické epizody Umberta Eca, velikána historického románu, který od hlavního děje odbočuje tak rád. Tak rád, že se závalem různých fakt a mystifikací prolnutých jednu v druhou, jsou někteří netrpěliví čtenáři nuceni svůj pokus o zdolání jeho díla vzdát. (Zatímco druzí si v těchto učenlivých „vsuvkách“ libují a časem je začínají i považovat za fakta.)

Ordál vodou a pousmání

Zkrátka román Františka Kalendy se táhne jako hlavní pramen řeky Olt od začátku až do konce, a voda, to je i ta ústřední příčina a důsledek všeho.

Pokud si milovníci Franze Kafky vzpomenou na jeho (kupodivu taky Ortel), v závěru hraje roli opět voda. Roli poslední. Ale nechme již filosofování a asociací, a pojďme si přečíst nějakou tu úsměvnou ukázku z autorovy knihy, ukázku humorných pasáží, které knihu činí stravitelnější (i když to pro většinu ani není potřeba) a v jejím tajemnu i prosvícenější:

„Téhle říkají Spálená“, řekla. „Během požáru před mnoha lety shořela na popel a s ní také vzácní hosté jednoho z mých předků. Čirou náhodou měli zvenku zamčené dveře, a tak se nedostali ven. Občas se prý procházejí po věži, která byla po požáru znovu vybudována. Ale já nikdy žádného nepotkala.“

„Hezký příběh.“ Samuel vykouzlil na tváři ironický úsměv.

„Tvůj předek musel mít své vzácné hosty skutečně v lásce.“

„Naše rodina je známá svou pohostinností.“

...                                                                                                       

„Ani já nevím všechno,“ řekla bosorka, ale bylo znát, že ji otázka rozladila. „Například nevím, proč za mnou přicházíte tak pozdě. Řekla bych, že vy smrtelníci budete mít obavy z nočních procházek po krchově.“

„Počkej,“ zarazil ji Petr. „Chceš říct, že jsi tady i během dne?“

„Kde jinde bych byla? Můžu leda sbírat v lese bylinky. Nespím přes den v rakvi, to si mě s někým pleteš, mladý muži.“

Petrovi vystoupily žíly na tvářích. „Ten proklatý parchant. Tohohle bude litovat.“

...

„Bohové, tady je to snad ještě horší než venku,“ vydechl Samuel znechuceně a ucpal si nos. Ke zvířecímu pachu se přidala mocná vůně kořalky.

„Ten člověk asi opravdu rád pije,“ dodal po chvíli.

„Nedivím se,“ řekl Petr. „Taky bych pil, kdybych unášel děti.“

 A na závěr i jedna zamyšlená pasáž:

„Předtím jsem byl nikdo, nikdo, jen kluk od čoklů. Se svým původem jsem mohl lovčímu leda čistit škorně. Ona mě pozdvihla. Dala mi peníze, dala mi místo. Z nikoho udělala někoho. Díky ní mám všechno, po čem jsem kdy toužil.“

Razvan zavrčel, ale Samuel pokračoval. Z jeho hlasu sršelo pohrdání. „Já vidím pořád jenom kluka od čoklů. S tím rozdílem, že ti tvá paní ušpinila ruce víc, než bys to kdy dokázal ty sám.“

Seznamte se s Františkem Kalendou osobně!

Zaujal vás náčrt historického románu Ordál z pera tak mladého autora? Láká vás si jej přečíst? Sdělte nám své postřehy na našem Facebooku!

Kalenda František - Ordál. 1. vyd. Praha: Vyšehrad, 2012. 192 s. ISBN 978-80-7429-289-7.

 

Foto: ordal.cz; František Kalenda

Video: YouTube.com

loading...
reklama






Partner sekce

Městská knihovna v Praze

Dále najdete na StudentPoint.cz...