Irena studuje v šestém ročníku na VŠUP v ateliéru textilní tvorba pod vedením MgA. Jitky Škopové. Obor textilní tvorba na této škole, však vůbec není o šití a vymýšlení šatů, jak jsem si původně myslela. Irena mi však při našem rozhovoru velmi ochotně a mile vysvětlila nejen to, co se v tomto ateliéru studuje, ale i to, jak to vypadá se studiem a módou v Dánsku, kde v zimním semestru absolvovala stáž na škole Designskolen v přímořském městečku Kolding.
V ateliéru textilní tvorba se učíš šít a vytvářet modely?
Ne, my se učíme jednak co souvisí s interiérem, s látkama a s tím, jak se látky tkají. Jaké jsou textílie, jaká je barevnice třeba na jaro 2010 a jaká barva pofrčí.
Jak se to dá s předstihem zjistit, co bude v módě ?
To jsou různé veletrhy a semináře. Třeba u nás ve škole pan profesor Ťapťuch přímo učí v Paříži, tak vždycky něco přiveze.
A co za barvy máme tedy na jaře obléknout?
Tak bude to citronová, pleťové tóny, rumělka, zelená…
Chápu dobře, že se doslova učíš tkát ručně látku na tkacích stojích?
Ano, učíme se ručně tkát. Učíme se ty základní vazby na strojích. Jsou na to tkalcovské stavy, přičemž tady jsou úplně mechanické. Máme je ve škole strašně staré. Kdežto třeba v Dánsku je měli napojené na počítač, takže když sis chtěla vytkat palmu, tak sis jí prostě vytkala. Na tom mechanickým můžeš tkát jen ty klasické vazby, ale nemůžeš si tam vytvořit svoji vlastní. Jinak taky ráda pracuju s barvama, protože mám původně vystudovanou malbu, takže ráda kombinuju malbu na látce. Šít ale neumím. Nějaké základy mám, ale do střihu bych se nepouštěla. Modely prostě vytvářím intuitivně.
Tvoje výtvory jsou většinou z neobvyklých materiálů, film, negativ, papír…
Baví mě používat různé netradiční materiály. Třeba koňské žíně a dřevo a to různě kombinovat. Třeba paličkované šaty z měděného drátu. Z toho vznikla vlastně taková socha. Měli jsme téma vertikál, takže to tělo mi přijde samo o sobě vertikální.
Jak dlouho trvá udělat jedny “šaty”?
No tak ten model může trvat jeden až dva měsíce. Záleží taky jak dlouho u toho sedím.
Jaká byla dánská škola oproti té tvojí v Praze?
Školy tady jsou na vysoký úrovni si myslím. V dánské škole nás třeba vůbec nechtěli pustit ke strojům. Než jsem jim vysvětlila, že s tím umím sama pracovat, tak jim to hrozně dlouho trvalo. Protože tam studenti neumí totálně nic. Tam to funguje jak na střední škole. Takže oni sice mají bezvadný zázemí, ale nedokážou ho využít. Ale zase je tam u nich perfektní uplatnění. Že si je ze školy firmy okamžitě berou. Udělají tam pro ně meeting, který je na úrovni a hned si ty studenty berou k sobě do firmy.
A co se ti na škole líbilo nejvíc?
Bylo třeba fajn, že tam měli nové příze, které jim dováželi z Japonska, takže sis pak mohla vybrat ze skladu jakékoliv zajímavé příze. Z Japonska vozí všechny možné látky a trendy, že vlastně teď už je móda posunutá i v tom smyslu, že má něco vyrábět. Má vyrábět elektřinu napájenou na mobil, nebo má sama svítit ve tmě, že to je nit, která se nabíjí na světle.
Jak je to v Dánsku s módou?
S tou módou bych řekla, že jsou trošku mimo. Vzhledem k tomu, že nemají žádný spoj třeba s tou Paříží, že jim tam trendy moc neříkají.
Oblékají se tam lidé taky tak odvážně třeba jako v Londýně?
Je pravda, že v Dánsku chodí lidé oblékaní hodně extravagantně. Já jsem si to fakt i dokumentovala, protože tam vždycky holka přišla v deset ráno na tisk a na sobě měla černé úzké šaty, vysoké lodičky, černé brýle…pomalu jako nějaký večerní model.
Oblékla ses tam někdy taky tak šíleně?
Já zas taková nejsem…nejsem zas tak ujetá. Ale líbí se mi to, ale odvahu k tomu nemám.
Foto by Irena Staňková
