Poetická komedie je prvotinou Tomáše Magnuska, který nejenže napsal scénář a ujal se produkce, ale ještě navíc sehrál velmi slušně jednu z hlavních rolí, i když je neherec. Obdiv si zaslouží už jen to, že film sám dotoval a vložil do něj všechno. Jak sám říká, manželka už s ním teď dokonce mluví, i když dal peníze šetřené na nový dům na produkci Pamětnice. Některé scény se natáčely přímo v jeho bytě a s filmem mu pomáhala celá rodina.
Snímek je o skupince důchodců, kteří se rozhodnou uspořádat třídní sraz po šedesáti letech. Jiný děj ve filmu nehledejte. Není narvaný dobrodružstvím ani dějovými zvraty, ale krásně vykresluje osudy jednotlivých postav. Tragikomická hlavní postava Míly Bínové (Libuše Švormová) se vrací vypátrat na setkání s bývalými spolužáky (Stanislav Zidulka, Květa Fialová, Lubomír Kostelka, Zdeněk Srstka...), kdo jí v minulosti ublížil. Původně měla být ve filmu obsazena jiná herečka, ale paní Švormové role sedla úplně přesně. Zahrála nepříjemnou babu stejně dobře jako komickou stárnoucí paní, která si ráda vystřelí z jiné takové nedůtklivé babči. Cílem Magnuska bylo dát dohromady herecké legendy, které se dneska ve filmech už moc neobjevují. To se povedlo na výbornou; šanci dostali nedocenění herci, ale i herecké kapacity, a na všechny se krásně dívá. Člověk si rád zavzpomíná na své dětství či mládí, kdy ještě vídal Stanislava Zindulku jako vodníka z Princezny ze mlejna nebo Květu Fialovou coby barovou zpěvačku z filmu Limonádový Joe. Věkový průměr všech herců je 76,7 let, ale všichni směle ukazují, že do starého železa ještě ani náhodou nepatří. Štáb naopak tvořili především mladí lidé, kteří tak získali možnost zkusit si práci u filmu. Pokud bude mít snímek u diváků dostatečný úspěch, začne se pracovat i na druhém dílu. Tomáš Magnusek zatím napsal svůj druhý scénář a opět si vzal na paškál zajímavé téma. Film Bastardi by se měl začít natáčet na jaře a děj by měl být z prostředí speciální školy.
Tento nový počin měl spoustu much, které by se v dalším díle mohly vychytat, ale v konečném důsledku vyzněl více než příjemně. Jediné, co působilo opravdu jako pěst na oko, byla hudba. Ta vyčnívala v každé scéně a rušila divákovu představivost.
Pamětnice je milý film s domácí atmosférou, který pohladí na duši a připomene nám, že nemusíme v každém filmu řešit partnerské vztahy nebo první sex. Téma stáří je v českém filmu poměrně originální a v tomto zpracování vyloženě ojedinělé. Film je vhodný snad pro všechny generace, ale nejlépe porozumí spíše ta střední. Věnuje se psychologii postav - každý má ve stáří jiný osud, život si zkrátka s každým pohraje trošku odlišně. V Pamětnici vidíme, jak se s tím pak staří lidé vyrovnávají a jak se se starými lidmi vyrovnávají mladší generace.
Na tiskové konferenci jsme se zeptali paní Libuše Švormové, jak vidí film a srazy po x letech ona:
Jak se vám hrála taková zlomyslná babča, jakou je Míla?
Já se chtě nechtě do té postavy musela vžít. Ve svém životě už jsem odehrála dost semetrik, takže mi to ani nedělá problém.
Tématem filmu je sraz. Považovala jste natáčení také jako takový sraz s mnohými kolegy z branže?
S kolegy herci jsme jedna velká rodina, takže se mi nestalo, abych někoho z nich neviděla třeba 40 let. Vídáme se v divadle nebo na různých schůzích.
Máte ráda srazy s bývalou třídou?
Mám se srazy úplně jiné zkušenosti. Chybí tam ta dramatická linka, která byla ve filmu. Párkrát jsem se srazů zúčastnila, ale pak už jsem se začala omlouvat. Je mi líto času. Když už mám volno, tak jdu dělat něco smysluplného. Občas se zajdu podívat za kolegy do divadla nebo na film, ale abych celý večer seděla a dívala se na fotografie vnoučat, to je pro mě trošku náročné.
