Příběh vypráví o sotva dospělém chlapci, který se rozhodne následovat cestu svého otce a dát se ke křižáckému vojsku. Věří, že boj ve jménu Krista smyje všechny jeho hříchy a snad i hříchy celé rodiny. Jeho cesta není lehká, v bitvě je málem zabit vlastním přítelem, poruší bratrský slib, ale přesto se do řádu vrací. Místo trestu následuje odpuštění a bitva proti nepřemožnitelným Tatarům.
Autor psal román těsně po srpnu 68. Všechny události mají obraz ve skutečnosti, symbolizují nadějné léto plné svobody a ideálů, i když ne vždy dokonalých, ale nakonec končí prohrou ruskou/tatarskou okupací.
Strašnické zpracování se ale zaměřilo spíše na mystickou atmosféru díla. Herci jsou částečně tanečníky a na každém pohybu je to vidět. I hudba je vybrána velmi pečlivě a dokonale dokresluje kouzlo okamžiku. Zatímco některé pasáže se skládají spíše z náznaků, jiné zase sdělují svoje pravdy celkem prozaicky.
Středověk ze hry přímo sálá. Často jsme svědky ohnivých rituálů, občas to vypadá, že oheň zachvátí celé divadlo. Také kostýmy jsou navrženy účelně a prostě. Dívky na sebe oblékly vrstvu černou a bílou a různě je střídají, aby bylo vidět, jestli jsou právě hodné křesťanky nebo pohanské rebelky. Prostor strašnického divadla dovoluje i vertikální objekty, čehož se tvůrci nebáli využít. A tak umístili do rohu jeviště snad třímetrovou konstrukci s „policemi“, které se chvílemi stává malým pahorkem, za pár minut se mění v šibenici a nakonec je místem, odkud anděl smrti uděluje poslední požehnání.
Občas se zdá, jako by hercům chyběly ty správné prostředky k vyjádření emocí, proto někdy trochu přehrávají a intenzivní pocity promítnou zejména do síly svého hlasu. Nicméně všichni se snaží a jejich energie se zvláště v závěru přelije i do publika, které jejich výkon odmění nadšeným potleskem.
S návštěvou dlouho neváhejte, zatím není jisté, jestli se hra vrátí do programu i po prázdninách. Nejbližší reprízy jsou naplánovány na 11. a 17. června.
Písečná kosa patří k nejznámějším Körnerovým knihám. I to jistě bylo důvodem, proč po ní studenti Pražské konzervatoře sáhli. Absolventskému ročníku pomáhala režisérsky Eva Bergerová, která je také autorkou scénáře.
Závěrečné hodnocení: Náročná hra se spletitým příběhem vás jistě zaujme a nejspíše ji budete chtít vidět znova, protože ne všechny souvislosti jsou po prvním zhlédnutí jasné.
Jméno inscenace: Písečná Kosa
Divadlo: Strašnické divadlo, studenti 5.ročníku Pražské konzervatoře
Režie: Eva Bergerová
V hlavních rolích: Anna Fišerová - Slepá dívka; Lenka Jurošková - Chór / Anděl s mečem; Kamila Kikinčuková - Lona; Evženie Nízká - Matka; Natálie Řehořová - Amalberga z Tolberku; Jan Čtvrtník - Alwin ze Sovince; Jiří Kocman - Iwy / Ulrich z Hunnenberka / Kuna z Olžic; Ondřej Mataj - Roderich z Clee / Hanno z Losangen / Mikuláš se Sovince;
Žánr: Historické drama
Cena vstupenek: 150/100 Kč
Premiéra: 3. 6. 2010
Hodnocení: 80%
Foto: Archiv Strašnického divadla
