Tak překvapivě není nahatá a jen lehce uřvaná. Navíc místy diváky rozesměje. Na druhou stranu k zamyšlení asi nepřinutí a inscenační originalitou taky neoslní. Takže ideální pro uvedení na uspěchaném letišti. Ale najde si publikum i na kamenné scéně Divadla Na zábradlí?
Nemá cenu popisovat každou povídku zvlášť, nechte se taky trochu překvapit. Proto se zmíním pouze o dvou. A začnu tou poslední. Jmenuje se Chmýří a začíná kdesi v nebeských výšinách u stánku s občerstvením, kde obsluhuje bekyně mniška. Jejími zákazníky jsou zvláštní broučci s lehounkými křídly. Během chvíle se ukáže, že nejde o žádný hmyz, ale o duše lidí, kteří právě zahynuli při dopravní nehodě. Text hry je milý, provedení zdařilé. Jediné, co mě zaráží je, čím si hra zasloužila nálepku moderní a jak posouvá či obohacuje naše současné drama. Přiznejme si, téma není nijak originální a postrádá nějaký neotřelý nápad.
Jako druhou jsem vybrala frašku „Haló, What?“. Sice jsem v ní opět nenašla nic převratného, ale místo toho jsem si oblíbila její vtip. Zmatený úvod rozehraje osud dvou mužů, jeden ztratil batoh a druhý se ztratil sám. Ti dva mají společný zájem a tím je právě onen pohřešovaný batoh. Zdálo by se, že není nic jednoduššího, než jít k přepážce ztracených zavazadel a nahlásit svůj problém. Jenže když chlápek na přepážce neumí moc anglicky a do toho Vám volá parťák ztracený na jiném letišti, pak je jasné, že většina konverzace bude vyplněna slovy Haló, What?.
Jediným opravdu originálním prvkem tohoto projektu byla jeho premiéra přímo v prostorách Letiště Praha. Neobvyklé prostředí vtáhlo do děje a umožnilo originální scénické řešení. Ale vzhledem k tomu, že další reprízy se odehrají v Divadle Na zábradlí, tak opravdu nevím, kde mám tu modernu hledat (pokud tedy pominu mezinárodní spolupráci, která však na výsledku není vidět a tedy je pro publikum nepodstatná).
Ostatní hry se jmenují Bussiness class (Joe Penhall), Electronic love (Falk Richter), Já v Praze, játra v Londýně (Viliam Klimáček), Haló, What? (David Gieselmann) a Chmýří (David Drábek). Všechny texty vznikly speciálně pro potřeby projektu Nebe nepřijímá. Organizátorem se stalo Centrum současné dramatiky, které tak zahájilo svou činnost, jejímž cílem je podpora moderního divadla v Čechách a jeho spolupráce se zahraničím. CSD se skládá z Divadla Letí, Divadla Na zábradlí a z Divadelního ústavu.
Závěrečné hodnocení: Oddechová série pěti her, které pobaví, ale asi ničím neobohatí. Nálepka současného divadla nenašla místo, kam se umístit, příběhy jsou veskrze tradiční, ničím nové.
Jméno inscenace: Nebe nepřijímá
Divadlo: Centrum současné dramatiky (hraje se v Divadle Na zábradlí)
Režie: Marián Amsler, David Czesany, Martina Schlegelová, Thomas Zielinski
V hlavních rolích: Ivan Lupák; Tomáš Kobr; Ondřej Veselý; Natálie Řehořová; Natálie Drabišáková; Igor Chmela; Leoš Noha; Ladislav Hampl; Gabriela Pyšná; Pavlína Štorková; Jiří Ornest; Richard Fiala; Zdena Hadrbolcová (v různých rolích)
Žánr: Série pěti her, veskrze vtipné
Cena vstupenek: 100 až 350 Kč podle místa, 40% sleva pro studenty, 20% sleva za včasný nákup
Premiéra: 21. 9. 2010
Hodnocení: 70%
Foto: Ondřej Pokorný, celá galerie zde.
