Já mám Komedii opravdu ráda a považuju ji za jedno z nejlepších divadel v republice. Ale za to, co v pátek předvedla, má u mě velký černý puntík. Pokud se ve své sedačce zrovna nenudíte, tak se cítíte nepříjemně, s přibývajícími minutami až otráveně. Dobří herci slušňáci v čele s Martinem Pechlátem a Gabrielou Míčovou vám po celou dobu promlouvají do duše nebo vás urážejí. No řekněte, máte tohle zapotřebí?
Hra začíná teatrální vstupem tří mužů: Martina Pechláta, Martina Fingera a Stanislava Majera. Už v úvodu se vám snaží naznačit, že tato hra bude zvláštní a nejspíše zcela o ničem. Prostě taková normální moderní hra. Aby tento fakt ještě více zdůraznili, Pechlát se na chvíli svlékne, protože moderní hra bez nahoty přece nemůže vůbec být. Po několika minutách dorazí ubrečená a do půli těla svlečená Míčová, naštěstí se prakticky ihned oblékne.
Hra pokračuje komplikovanými monology a dialogy směřující odnikud k závěrečnému vyspílání. Během něj vám dlouhé minuty herci hystericky, ale zcela nepřesvědčivě nadávají. Bod autorovi i překladatelům připisuji za neuvěřitelnou rozmanitost nadávek, mnoho z nich je velmi originálních. Bohužel, když už skoro přistoupíte na jejich způsob vyjadřování, přijde k vám po sedačkách Gabriela, nadává vám do obličeje a ve chvíli, kdy se pozornost přesune na druhou stranu divadla, seskočí mezi diváky a s upřímným úsměvem se začne omlouvat, že se musí opatrně protáhnout ven do uličky. Smutnou tečkou pro mě byla i závěrečná písnička. Režisér zvolil Beatlesácké Come Together. Tenhle song byl napsán až tři roky po prvním uvedení Spílání, takže jde skutečně o odporný skutek samotného režiséra. Ať jím chtěl říct cokoli, ať už k tomu byla píseň jakkoli vhodná, stejně to budu navěky považovat za znásilnění.
Dobře, ale Komedie je výborné divadlo, takový dramaturgický přehmat by si nikdy nedovolilo. Tak proč? Jediný důvod, co mě napadá, je, že hra ve vás vyvolá emoce. Emoce veskrze negativní, ale jak říká Daniel Špinar, lepší vyvolat záporné než žádné. Taky si myslím, že hercům se hra bude líbit. Teď nemluvím o těch na jevišti, ale v publiku. Vtípky o Tomáši Zachovi dostávají zcela jiný rozměr, když sedí dvě řady před vámi. Celkově text je hodně o pocitech herců a když se hraje o něčem, co důvěrně znáte, tak se vás to dotkne víc, než hra letu na Mars.
Závěrečné hodnocení: Pokud se živíte divadlem, chcete rozšířit repertoár svých nadávek nebo nevíte co s penězi a volný večerem, navštivte tuto hru. Jestli ne raději se poohlédněte po jiném představení.
Jméno inscenace: Spílání publiku 2010
Divadlo: Divadlo Komedie
Režie: Dušan D. Pařízek
V hlavních rolích: Mluvčí 1 – Martin Figner; Mluvčí 2 – Martin Pechlát; Mluvčí 3 – Gebriela Míčová; Mluvčí 4 – Stanislav Majer
Žánr: Mluvohra
Cena vstupenek: od 220 do 300 Kč plné vstupné, 40% studentská sleva na sedadla 2. a 3. kategorie
Premiéra: 10. 9. 2010
Hodnocení: 30%
Foto: Archiv Divadla Komedie
