StudentPoint Divadlo

Nejlepší představení sezóny? Komunismus!

20. říjen 2010 Veronika Steffanová

Přečíst si Orwellův román 1984 ve stejném roce je přece stylové, ne? Ano, ale také trestné. Spolek Kašpar uvedl v Divadle v Celetné hru Komunismus, ale rozhodně to není žádná taškařice.

O bývalém socialistickém režimu už jste asi viděli nekonečnou řádku filmů, četli stohy knih. Na divadle se toto téma tak často neobjevuje, ale i tam už je celkem okoukané. Viliam Klimáček však napsal tak výborný text, že stojí za to, se k ohranému tématu znovu vrátit.

Příběh vypráví o Aleně, ženě ve středních letech. Právě dnes slaví narozeniny, ale protože manžel je disident, tak se nechystá žádná velká párty, ale jen posezení s chlebíčky v kruhu rodinném. Syn si našel přítelkyni, manžel vzpomíná na svoje cesty na západ, vládne příjemná rodinná atmosféra. Jsou stále odposloucháváni a možná právě proto si rozumí i beze slov. Povedený večer přeruší příchod policie, která manžela odvede na služebnu. Píše se rok 1984 a jeho syn se v hospodě vytahoval se stejnojmennou knihou.

Před přestávkou je nálada vcelku pohodová, diváci se často rozesmějí, protože snad každý má v hlavě vzpomínky na tehdejší režim a jeho neodmyslitelné rekvizity. Pamatujete na srdceryvné zprávy o smrti jakéhosi sovětského papaláše nebo na radost z jakéhokoli dárku dovezeného ze Západu? Po návratu do hlediště se ale všechno mění.

Výslechy na policii jsou vždycky jednou z nejsilnějších částí každého díla inspirovaného komunismem. Ani zde tomu není jinak, navíc dojde k naprosto nečekanému odhalení. Z lehké vzpomínkové komedie se stává drsné drama.

Nevěřila bych, že jeden text může zachytit tolik nálad. Autor stvořil dokonale plastické charaktery i díky tomu se hercům tak snadno hrají. Nevím, co ocenit víc, všichni hráli naprosto úžasně.

Scéna ani hudba nebyly nijak originální, ale přesně dokreslovaly aktuální situaci na jeviště a tak to má být.