Asi si tuhle hru pamatujete ze svých maturitních otázek. Na rozdíl od většiny her z tohoto období se k Našim furiantům česká divadla stále vrací a hledají si svůj způsob zpracování. Divadlo v Dlouhé, známé promyšlenými komediemi, skvělou scénografií a ještě lepšími herci, se zhostilo hry po svém a nutno říct, že výsledek je velmi povedený. A gesto pokrčených ramen dostalo zcela nový rozměr.
Příběh se odehrává kdesi na českém venkově předminulého století. Obecní rada musí zvolit nového ponocného. Má hned dva kandidáty, ale dělat nočního hlídače, to není jen tak. Musí to být pořádný chlap, který se nelekne zloděje, ale také slušný a poctivý člověk, kterému budou ostatní důvěřovat. Radní ne a ne se shodnout, do toho se dohadují zásnuby a v polích pobíhá zajíc velikosti jehněte.
Autor postavy vylíčil jako prosté venkovany, kteří nemají daleko ke sprostým slovům ani k ranám. Starosta je rozumný člověk, ale má svou čest a vychytralou manželku. Ve své době měla hra sloužit hlavně k ukončení romantické představy o českém venkově, dnes ale podle mě působí spíš směšně a charaktery příliš přímočaře. To sice v komedii čekáme, ale všeho moc škodí. Chyběl mi nějaký ten námět k přemýšlení nebo aspoň to takzvané zrcadlo společnosti.
Nicméně po divadelní stránce se Dlouhá nenechala zahanbit. Scénu i kostýmy zvolili tentokrát spíše jednoduché a tradiční, ale právě tento způsob zpracování dal vyniknout hereckým výkonům. Mezi všemi září Miroslav Táborský v roli starosty a Jiří Wohanka coby svěží dědeček a paměť vesnice. Nesmí chybět ani obecní blázen, tentokrát rovnou v rodinném balení. Jistě si zapamatujete nejen podpantofláka Martin Matejku, jeho nasávající věčně těhotnou ženu Michaelu Doležalovou, ale především hloupoučkou naivní Kláru Sedláčkovou – Oltovou. Za zmínku ještě stojí původní hudba, kterou složil Milan Potoček a která dokonale imituje lidové písně. Zdrojem textů byly sborníky od Erbena nebo Čelakovského a jednu dokonce napsal Miroslav Hanuš. Poznáte kterou?
Režisér Jan Borna o hře poznamenal: „Čekal jsem na dobu, kdy náš soubor dozraje do Stroupežnického postav, do hry, kterou by se každá česká divadelní generace měla pokusit vyložit a zahrát. Není v české dramatické literatuře mnoho her, které by s takovým nadhledem nahlížely naše národní kořeny a které by s humorem evokovaly ony ošemetné otázky po národním charakteru.“
No jestli postavy svědčí o národním charakteru nevím, ale pobavila jsem se výborně. Dodejme ještě, že panu Bornovi v režijní práci pomáhal Miroslav Hanuš a svou troškou do mlýna přispěl i Jan Vondráček. Autoři představení charakterizovali takto: „Gogolovská groteska s prvky italského neorealismu (podkreslená janáčkovskými čtyřhlasy).“
Závěrečné hodnocení: Při veškeré snaze o aktuálnost hra zůstává starou „vykopávkou“. Budete se smát nahlas a vzpomínat na pokrčená ramena, ale kromě odfajfkování položky na seznamu povinné četby žádný další zisk nečekejte.
Jméno inscenace: Naši furianti
Divadlo: Divadlo v Dlouhé
Režie: Jan Borna (asistenti: Miroslav Hanuš a Jan Vondráček)
V hlavních rolích: Miroslav Táborský - Filip Dubský (starosta); Ilona Svobodová - Marie Dubská (jeho žena); Jan Meduna - Václav Dubský (jejich syn); Jiří Wohanka - Petr Dubský (dědeček); Miroslav Hanuš - Jakub Bušek (1. radní); Lenka Veliká - Františka Bušková (jeho žena); Helena Dvořáková - Verunka Bušková (jejich dcera); Pavel Lipták - Martin Bušek (jejich syn); Jan Vondráček - Valentin Bláha (vysloužilý voják); Pavel Tesař - Josef Habršperk (švec); Martin Matejka - František Fiala (krejčí); Michaela Doležalová - Terezka Fialová (jeho žena); Klára Sedláčková-Oltová - Kristýna Fialová (jejich dcera); Marie Turková - Markýtka (obchodní cestující) a další;
Žánr: Komedie se zpěvy
Cena vstupenek: 320 až 190 Kč podle místa v sále, poskytují slevy pro studenty
Premiéra: 15. 1. 2011
Hodnocení: 90%
Foto: Archiv Divadla v Dlouhé
