Na počátku bylo ticho. Pak se objevil Roman Zach se svojí hudbou. Teprve po ní vznikl děj. Vedle děje se postavila meotarová projekce, tanec Báry Látalové a také několik herců ze stálého souboru. Společně vytvořili dekadentní koupel se zpěvy, jak sami dílo nazývají.
Na začátku se divák ocitne v jakési místnosti mimo čas a prostor, jíž dominuje kovová vana. Okolo ní posedávají herci s nástroji a dalšími rekvizitami, připraveni přednést autorskou jevištní báseň. Přesto že na začátku to vypadá, že půjde o sice maličko komplikovanou, ale i tak pochopitelnou hru na téma lásky a nešťastných vztahů, záhy je divák přesvědčen o opaku. Během několik minut se ztrácí jakákoli dějová či myšlenková linie a představení se mění v koláž pocitů, sice působivou, ale jinak bez hlavy a paty.
I přes naprosté zmatení, zůstává divák připoután k dění na scéně a ani na chvilku ho nenapadne odejít. Monology Dany Polákové střídá hra a okouzlující zpěv Jany Vébrové a syrový tanec Báry Látalové. Chvílemi teče krev nebo někdo zuřivě mlátí do kovové vany. I bublinky šampaňského se na okamžik stanou hlavním hrdinou.
To vše hezky rámuje projekce z meotaru. Určitě si ten přístroj pamatujete ze školy, věčně stojící v rohu, kde se na něj práší a jednou za rok se na něm promítne pár stoletých obrázků například s vnitřní stavbou šneka. Anna-Marie Maxerová ale s jeho pomocí dokáže vytvořit takové efekty, že vedle nich vypadají triky z Holywoodu jako chudí bratříčci.
Autoři projektu Roman Zach a Ivan Acher vysvětlili hru takto: „Po dlouhých debatách jsme přišli na princip, který nás začal lákat a který jsme rozvíjeli dál. Jde o to převrátit inscenační principy, které běžně počítají s hudbou jako s doplňkem. My jsme vzali starší nepoužité hudební motivy, které se do inscenací nevešly, a přidali nové a na ně začali strukturovat vizualizaci, příběh, poetiku. Nevznikl tak epický děj, ale pocitová linie děje, kterou vše ostatní doplňuje. Jedná se o hudební jevištní báseň - nebo spíše dekadentní koupel.“
Dokonalý emoční zážitek ještě umocňuje blízkost herců a celková komornost představení. Diváci jsou usazeni přímo na jevišti, které je navíc dokola uzavřené a žádný z aktérů ani na okamžik prostor neopustí.
Závěrečné hodnocení: Hudební koláž bez hlavy a paty, na kterou se ale hezky kouká.
Jméno inscenace: Miusee@poetrymusical
Divadlo: Divadlo Komedie
Režie: Roman Zach, Lucie Ferenzová
V hlavních rolích: Dana Poláková; Barbora Látalová; Roman Zach; Ivan Acher; Jan Matásek; Stanislav Majer; Jana Vébrová; Anna-Marie Maxerová;
Žánr: Autorská jevištní báseň
Cena vstupenek: 280 Kč dospělí, 168 Kč studenti
Premiéra: 15. 1. 2011
Hodnocení: 80%
Foto: Archiv Divadla Komedie
