Čechov se letos dostal hned na dvě významné pražské scény. První výskyt v podobě Racka kritici zaznamenali na Ovocném trhu a druhý byl spatřen pod Palmovkou. Podle nezávislých pozorovatelů však druhý exemplář pod Palmovkou našel pouze dočasné útočiště, když ho z jeho teritoria v Dlouhé vyhnala rekonstrukce. Byl zařazen do řádu Tři sestry, ke druhu Další skvělá inscenace.
Režisér Martin Františák se rozhodl dílo příliš nemodernizovat a spíše se ponořil do jeho textu, aby našel způsob, jak ho současnému divákovi srozumitelně podat. Výbornou práci odvedl už na počátku, když pro každý charakter vybral jednoho z herců souboru Divadla v Dlouhé. Vysokou přísnou učitelku musí hrát Marie Turková, nespokojenou a krásnou Mášu Helena Dvořáková, nejmladší rozvernou Irinu drobná Magdalena Zimová. Kromě sester nemůže chybět starý doktor Vlastimil Zavřel, romantický důstojník Martin Matejka a nakonec charismatický Veršinin Jan Vondráček. Každý z nich hraje svou postavu s pochopením a neuvěřitelnou autenticitou.
Další správnou volbou byl Marek Cpin. Ujal se výpravy celé inscenace a mě by vůbec nepřekvapilo, kdyby za ní byl znovu nominován na Cenu Alfréda Radoka. Minulý rok se mu toto podařilo s Macbethem také v Dlouhé, ale letos by ji mohl i proměnit. Marek Cpin sice nepředvedl nějakou obrovskou novinku, ale vytvořil celek, ve kterém má každý detail své místo a divák žasne, jak do sebe všechno dokonale zapadá. Roztomilým symbolem marnosti je svícen, jehož svíčky nelze sfouknout. Veliká krabice se samovarem prozrazuje nezbřehou lásku lékaře, ale takovou, která se úplně míjí se skutečností.
Tématem na jeden článek by mohly být šaty sester. Olga má halenku a úzkou dlouhou sukni, která se naprosto hodí k její profesi učitelky. Máša má černé úzké šaty. Barva prozrazuje její vnitřní smutek a tvar vystihuje, jak se cítí svázána okolním světem. Na Irině je zase hezky vidět, jak během děje stárne. První šaty jsou ještě dětské, moc jí nesedí a mají spoustu volánků a krajek. Druhé už vypovídají o jejím zaměstnání na poště, které ji nudí a svazuje. Už nejsou celé bílé, jakoby tahle barva znázorňovala iluze, které postupně všechny opouští. Závěrečný oděv zdůrazňuje, že jsou sice sestry, ale každá trochu jiná.
Přestože Čechov zemřel před více než sto lety, jeho hry stále překvapují. Myšlenky v nich obsažené jsou tak nadčasové, že stále oslovují nové tvůrce a hlavně diváky. Jeho postavy vypadají občas jako lidské karikatury, a stejně s nimi hluboce soucítíme. V každém z nás je trocha zodpovědné Olgy, nešťastné Máši i nadějí plné Iriny. Přijďte se s nimi seznámit do Divadla v Dlouhé. Na tohle setkání totiž dlouho nezapomenete.
Závěrečné hodnocení: Dlouhá opět nezklamala a dokázala, že i klasika se dá hrát přívětivou formou. Není třeba přehnaně modernizovat nadčasové příběhy.
Jméno inscenace: Tři sestry
Divadlo: Divadlo v Dlouhé (shlédnuto v Divadle pod Palmovkou)
Režie: Martin Františák
V hlavních rolích: Andrej – Jan Meduna; Natálie – Klára Sedláčková-Oltová; Olqa – Marie Turková; Máša – Helena Dvořáková; Irina – Magdaléna Zimová; Kulygin – Pavel Tesař; Veršinin – Jan Vondráček a další.
Žánr: Drama
Cena vstupenek: 250 až 190 Kč podle místa v hledišti (Divadlo pod Palmovkou), poskytují slevy pro studenty.
Premiéra: 7. září 2011
Hodnocení: 100%
Foto: Archiv Divadla v Dlouhé (autor: Martin Špelda)
