Inscenace Hrbáč zve diváka do Francie, do časů Tří mušketýrů a první ekonomické krize. Příběh se točí kolem dvou Filipů, bratranců. Filip de Gonzague se snaží vydělat peníze, ale obchodování mu vynáší méně než kolik by si přál. Vévoda Filip de Nevers je naopak šlechtic, který by si obchodem ruce nešpinil. Raději se věnuje ženám a šermu. Jeho finta s kordem je známá po celé Paříži. Všichni vědí, že Neversův bod je to poslední, co můžou spatřit.
Předloha pro Hrbáčův příběh pochází z pera francouzského spisovatele devatenáctého století Paula Févala. Svůj nejznámější román převedl i na jevištní prkna a bylo podle něj natočeno několik filmů. Přesto se tvůrci rozhodli napsat si scénář sami. Za psací stroj se posadil Václav Luks a na režijní stoličku usedl Filip Nuckolls. Bohužel, ani jeden se nedokázal rozhodnout, zdali bude nová hra parodií na původní příběh nebo ohromující inscenací hodnou Národního divadla.
Hra začíná netradičně, když do hlediště vkročí arogantní muž, usadí se na jeviště a začne telefonovat. Jeden z historicky oděných mužů vystoupí zpoza opony, zažene narušitele a hra může začít. V sále se setmí a následuje vyprávění melodického hlasu o tom, jaká je situace po smrti Ludvíka XIV. na francouzském dvoře. Stejné vyprávění pokračuje i na začátku druhé části po přestávce. V mysli vyvolává vzpomínky na pohádky z magnetofonových kazet.
Pohádkově působí i kulisy. Připomínají chudé příbuzné papírových dekorací, které se používaly při natáčení studiových pohádek. I kostýmy jednotlivých postav působí, jako by si je soubor vypůjčil z depozitáře České televize.
Naopak naprosto nepohádkově zní hudba. Hlasité dramatické tóny zaplní sál a divák jen čeká, odkud se vynoří jízdní hlídka na skutečných koních nebo kdy se shůry snese bohatě oděná princezna.
Samotnou kapitolou tvoří dialogy. Vážné rozmluvy o penězích a lásce se proplétají s vtipnými poznámkami hloupého Peyrolla. Záměr nejspíš byl, aby jeho výstupy odlehčily zbytek děje, ale bohužel se tak nestalo. Důvod je prostý, není co odlehčovat. Vážné fráze vyznívají povrchně, jako by je napsal žák druhého stupně pro představení na vánoční akademii. Už při prvním setkání naučí Nevers Lagardéra svůj tajný trik. Fráze v dopise o potomkovi je napsaná okatě tak, aby nebyl jasný rod a proto je každému jasné, že půjde o malé děvčátko. Děj je předvídatelný a nepřekvapí ani pád burzy v druhé polovině představení.
Je pravda, že Václav Luks neměl lehkou práci. Podobné příběhy se nepřevádí na divadelní prkna lehce, a když člověk nemá jasnou vizi, ztratí se ve spletitém ději, který musí dovyprávět za dvě hodiny, aby se mu diváci nezačali v hledišti moc vrtět. Snad proto odbyl práci na charakteru schovanky Aurory. Sedmnáctiletá slečna se chová, jako by jí bylo deset, a naprosto nelogicky touží po aspoň čtyřicetiletém pánovi, který jí měnil pleny a staral se o ni jako otec.
Ale není důvod na Divadlo v Celetné zanevřít. Na Hrbáče vemte mladšího sourozence, který jednoduché divadelní efekty a zvonivé souboje ocení a vy si zajděte na Tancovačku. Už tuto sobotu zahajuje spolek Kašpar sezónu nevázanou zábavou s dobrým pitím a tancem. Více se dozvíte zde.
Závěrečné hodnocení: Povrchní děj a ploché postavy vzali režisér a herci moc vážně. Jinak by to byla celkem povedená parodie.
Jméno inscenace: Hrbáč
Divadlo: Divadlo v Celetné (seskupení CD 2002)
Režie: Filip Nuckolls
V hlavních rolích: Filip de Nevers – Vilém Udatný; Isabela – Ilona Svobodová; Aurora – Anna Hrnečková; Henri de Lagardére – Jan Zadražil; Cocardasse – Josef Zýka a další (jména herců ze shlédnuté alternace)
Žánr: Pohádka?
Cena vstupenek: 290/200 Kč
Premiéra: 13. září 2011
Hodnocení: 50%
Foto: www.cd2002.cz
