Diváka asi nejprve uhodí do očí jeviště, které tvoří jakási vodní nádrž, ve které a kolem které celý příběh proplouvá. Děj samotný má začínat v pražské plovárně, kde hlavní hrdinka příběhu, slečna Lenka Stříbrná, udivuje okouzlené muže svým bravurním kraulováním. Tuto tělesnou zdatnost v představení tvůrci vtipně obešli Lenčinými prostocviky, které na okraji bazénu provádí. Tím dá hned v prvních minutách dramatu slečna svou mimikou a chováním najevo, jaká je její úloha v ději: krásná, ale chladná; vzrušující, ale nedostupná; obyčejná, ale hrdá mladá žena.
Milovníky Škvoreckého by v představení mohl odradit značný počet zbytečně vložených (a hloupých) replik, které mají svou dvojsmyslností zřejmě oživit děj a pobavit diváka. Takto zdánlivě vtipně glosuje situace hlavní mužský hrdina, redaktor Karel Leden. Jeho nepříliš pevný charakter se také projeví již v prvních minutách dramatu; jde o namyšleného seladona, který je přesvědčen, že dostane každou sukni. Vyvede jej z rovnováhy až dotyčná Lenka, která dá nakonec přednost Karlovu nesmělému a nejistému příteli.
Vodní nádrž funguje v představení jako symbol. Kdo se okolo ní prochází, dává tak najevo jakousi svou nadřazenost (podobně jako se lev/lvíče prochází kolem své kořisti). Kdo naopak zůstává ve vodě, je poražen. Buďto svou vlastní hloupostí (jako Karlova dotěrná přítelkyně Jana) nebo svou vinou (jako zbabělý „vrah“ Emil Hraběta).
Samotné „vodní scény“ jsou v představení velmi klíčové, protože fungují jako jisté mezníky děje. Kolotá kolem nich seznámení hlavních postav, následuje večírek a Lenčino nevysvětlitelné chování k odpornému Emilovi, utonutí Emila ve vodní nádrži a závěr příběhu, kdy se zcela vysvlečen klouže po dnu nádrže hlavní hrdina – Karel Leden.
Slečna Stříbrná je v knize vylíčena jako nepříliš majetná, nicméně vždy elegantně upravená žena, která evidentně investuje veškeré příjmy do zvelebování šatníku. V dramatu proměny dívčiných rób se tvůrci soustředili pouze na její obuv; Lenka během představení vystřídala několik párů luxusních střevíčků, čímž demonstrovala jednak své vlastní převlékání a jednak proměnu scén. Tolik k jejímu vzhledu. Samotné ztvárnění její povahy nebylo příliš povedené. Herečce se nepodařilo zdůraznit Lenčinu hrdost, odtažitost a jakousi nadnesenost, se kterou vtipně odmítala Karlovo nadbíhání. V dramatu působila spíše afektovaně a přespříliš sebevědomě.
Závěr představení vysvětluje název titulu; jméno Lenka pocházející z řeckého Leone, tedy „lev“ symbolizuje slečninu bojovnou a hrdou povahu. Její neúspěšný svůdce Karel Leden potom vysvětluje její počínání jako marnou snahu lvíčete, které se chytilo do pasti. Tak by se možná dalo parafrázovat i ztvárnění dramatu – snaha co nejlépe se přiblížit předloze a zároveň vložit do příběhu svou vlastní tvůrčí kapku, podobá se boji ve vodní pasti.
Závěrečné hodnocení: Divák, který příběh z knihy nezná, jej nejspíše nepochopí. Pokud příběh zná, ocení tvůrčí počin odvážné režisérky.
Jméno inscenace: Lvíče
Divadlo: Divadlo Komedie
Režie: Viktorie Čermáková
V hlavních rolích: Roman Zach, Gabriela Míčová, Hynek Chmelař, Martin Pechlát, Dana Poláková, Jiří Štrébl, Ivana Uhlířová, Vanda Hybnerová
Žánr: Detektivní příběh
Cena vstupenek: 300/132 Kč
Premiéra: 7. února 2009
Hodnocení: 70%
Foto by www.prakomdiv.cz
Autorkou textu je Hana Bulejová
