Má cesta je stejná jako vždy. Nejdřív k pokladně pro lístky, pak na lahodný čaj z čerstvé máty k baru a nakonec k šatně pro program. Na první straně čtu tradiční seznam herců a ostatních tvůrců. Jména v podstatě neznám, až na Vuka G. Čelebiće, kterého jsem viděla nedávno v Nosorožci. Zaujala mě ale úplně jiné věc. Režie: kolektiv. To smrdí zmršeninou bez jasné koncepce. Ale uvidíme…
Do hlavy nám pořád vtloukají, že nemáme mít předsudky, ale já ho prostě nemohla z hlavy vystrnadit. Možná i kvůli němu jsem hledala v hercích zbytečné chyby a nemohla jsem si pořádně užít celkem povedenou hru.
První scéna mě překvapila. Herci stáli jako sochy a mezi nimi procházel zatím neznámý muž a ukazoval jim jejich cestu. Hm, to nevypadá zle. Bohužel po tomto slibném úvodu se začíná normálně hrát. Jednotlivé postavy defilují po jevišti, dokonale vyslovují svůj text a hrají nacvičená gesta. Úsměvy jsou příliš naivní, oči dokořán vykulené, prkenné úklony všudypřítomné.
Mě osobně nejvíc dráždila postava služky. Nejdříve ji herečka hrála jako totální husu, které nejde o nic jiného než se zalíbit své paní. Pak následuje scéna, ve které říká, že hloupá není, že jen nikoho nemá a že nevidí jinou možnost než podlézání. Pokračuje to scénou, kde se chová opět úplně hloupoučce. Navíc půjčí peníze jednomu z hrdinů a ani při jeho odchodu jich nežádá zpět, přestože je jasné, že už je víckrát neuvidí. Tak jaká je její skutečná povaha?
Problém vidím v tom, že Zuzana Volavá si neujasnila, jaká její hrdinka je. Na mě text působil tak, že prostou mysl pouze předstírá. Měla ji však předstírat jako služka Ulita, ne hrát jako herečka Zuzana. Podobný rozpor nacházím i v povaze Raisy nebo Bulanova. Jejich postavy jsou jen prázdné schránky, kterým někdo říká, co mají dělat a jaké gesto předvést.
Nad všemi vyniká Vuk G. Čelebić, a to nejen výškou. Jeho postava má sice kompaktnější charakter než ostatní, minimálně si nikdy moc neprotiřečí, ale nemyslím si, že by to bylo způsobeno jen jednodušší rolí. Navíc geniálně zvládá přechody, kdy Gennadij mluví sám za sebe a kdy z něj mluví jeho herecká profese. Zdatně mu sekunduje i Patrik Děrgel roli kumpána Šťastlivce a komedianta.
Ale nehledejme jenom chyby. Pochvalu si určitě zaslouží scéna, zejména pohyblivá plošina v jejím centru. Jednou zajede dolů a vytvoří tak bazén, ve kterém se herci koupou s takovou výmluvností, že divák skoro nevěří, že v něm není voda. Pak plošina pro změnu vystoupá tak dvacet čísel nad jeviště a naznačuje tím prostor, do kterého může jen lepší, vyšší společnost.
Závěrečné hodnocení: Naučili je tomu herectví dobře, ale jako by jim ukradli srdce.
Jméno inscenace: Les
Divadlo: Divadlo DISK (KČD)
Režie: Kolektiv
V hlavních rolích: Raisa Gurmyžská – Anna Losová; Axjuša – Pavla Dostálová; Vosmibratov – Michal Švarc; Petr – Petr Betsa j. h.; Alexej Bulanov – Tomáš Vaněk; Karp Karasov – Václav Šanda; Ulita – Zuzana Volavá; Gennadij Nešťastlivec – Vuk G. Čelebić; Arkadij Šťastlivec – Patrik Děrgel a další.
Žánr: Ruské drama
Cena vstupenek: 120/80 Kč
Premiéra: 29. září 2011
Hodnocení: 70%
Foto by www.divadlodisk.cz
