Ve středu 12. října se na scéně Divadla Kalich již po třinácté sešli herci a zpěváci muzikálu Osmý světadíl, aby oprášili známé hity legendární kapely Elán. Své umění na jevišti společně předvedli Tomáš Savka (jako Tomáš) a Kateřina Steinerová (jako Jana) – v hlavních rolích, dále Jan Kříž (jako Erik), Alžběta Stanková (jako matka) a Jan Révai (jako otec). Stal se právě díky nim muzikál nezapomenutelný nebo si na něj za pár let nikdo ani nevzpomene?
Podíváme-li se na samotný příběh Osmého světadílu, s lehkým zklamáním zjistíme, že svým charakterem není ničím výjimečným. Vcelku obyčejné láskyplné vyprávění, v jehož centru se nachází milostný trojúhelník a později i nenaplněná láska, působí na poli muzikálů jako nemalé klišé. Podobně můžeme vnímat také part o královně bílých tenisek zdánlivě evokující pohádku o Popelce, neboť i ten působil poněkud křečovitě. Nechybí ani klíčové momenty hrající na divákovy city. To všechno však do jisté míry omlouvá sám fakt, že tvůrce omezovaly skladby, na kterých je celý děj postavení. S úžasem však možná zjistíte, že děj není to, kvůli čemu je muzikál výjimečný!
Čím to, že se takto všední příběh dočkal tak originálního zpracování? První věc, která výrazně vystupuje do popředí, je aktuálnost tématu, jež nabízí pohled na dnešní svět a je osvěžující. Dozvíte se nejen, jak kluci vidí holky a opačně, ale také návod, jak sbalit studentku Matfyzu a mnoho dalšího. Právě kreativita je celému muzikálu více než vlastní. Díky ní má inscenace výrazně navrch nad ostatními. To se projevuje již na samém začátku. Naprosto fenomenální a dech beroucí nástup z kuchařského prostředí v podobě hraní na hrnce dává hned na počátku muzikálu ten správný drive. Invence, jíž tvůrci do inscenace vložili, můžeme pozorovat od originálních kostýmů a rekvizit až k inovativním zpracování některých skladeb. Za vyzdvihnutí stojí také množství činoherních partů, jimiž je muzikál protkán.
Důležitým pilířem celého představení, který si zaslouží ocenit, je také svébytný humor. Vtipné narážky a rozverné slovní obraty jako např. že „kluci dávaj kopačky a holky dávaj tenisky“, které sem tam způsobily, že někteří v publiku kroutili hlavou, byly příjemným kontrastem vážných momentů. Autoři tak i v tomto směru prokázali schopnost být tvůrčí. Lehkost humoru tak nekompromisně na jeho konto připsala plusové body.
Korunou muzikálu je však úplně něco jiného. Ohromná síla tkví totiž v tom, jak si aktéři užívali své vystoupení, které bylo naprosto nenásilné, živé, ale hlavně přirozené. Jednoduše řečeno, nechyběl jim elán. Všudypřítomná pozitivní energie zapříčiněná koncentrací tolika mladých lidí na jevišti, která se doslova valila sálem, byla tím pravým důvodem, proč mělo představení ten správný náboj. Dokonce i chvílemi „praštěné“ scény, byly „praštěné“ krásně.
Pěvecké a taneční výkony byly dokonalost sama! Proto ani slova jako famózní nestačí k vyjádření hudebního požitku, jehož svědkem diváci byli. Doslova libozvučné tóny rozezněly zdi Divadla Kalich. Písničky se tak dočkaly nejkvalitnější možné interpretace, která je nejpatrnější ve skladbě Kaskadér, kdy celý muzikál graduje. Škoda byla jedině, že Jan Révai a Alžběta Stanková nedostali více prostoru k pěveckému vyjádření.
Co však nelze přehlédnout je obsazení Alžběty Stankové do role matky, na kterou se nehodila, neboť vizáží se jí nepřibližovala ani zdánlivě a působila leda jako starší sestra hlavní protagonistky. Odpustit si tvůrci mohli také posmrtný výstup Tomáše Savky, protože právě těch je v muzikálech přehršel a jsou jim spíše na úkor, nežli k užitku. V neposlední řadě se měli autoři vyhnout zásahům do hlediště, při nichž diváci prvních řad vypadali, že utrpí újmu na zdraví.
Jak je vidět, i něco konvenčního může být nakonec ojedinělé. A co vlastně představuje osmý světadíl? To vám odhalí již sama propracovaná inscenace Divadla Kalich, pokud se ji rozhodnete navštívit.
Foto by: archiv muzikálu Osmý světadíl
