Dánská dramatička Astrid Saalbachová je považována za jednu z nejvýraznějších dramatických osobností své generace. Ve své tvorbě se zabývá například tématem strachu ze ztráty lásky, tématem smrti a odumírání. Taneční hodina, která měla 2. října premiéru v Divadle v Celetné, je hrou o ženách, které mají své problémy. Problémy, které má každý z nás. Hádka mezi matkou a dcerou. Pocit vyloučení a nezapadání do společnosti. Stárnutí. Problémy s penězi. Samota.
Trocha klišé a trocha mrazení v zádech
Inscenace se otevírá snovým obrazem baletky (figuríny), kterou jako loutku vede několik osob zahalených v černém do tanečních kroků. Poté se ocitáme v jakési zkušebně, taneční hodina má teprve začít. Lektorka a bývalá úspěšná baletka kouří cigaretu a láduje se prášky proti bolesti. Pianistka, která taneční hodinu hudebně doprovází, se prochází po jevišti a sní o tom, že někdy bude smět tančit snad i ona. Obraz, který působí trochu jako klišé, že? Tanec je v Taneční hodině symbolem volnosti, dává účastnicím zapomenout na své každodenní problémy, na své těžkosti a komplexy. Tanec je jako let ptáka, který má ženu dostat od země, ze svého těžkého těla do výšin, do pocitu blaženosti.
Poté, co do zkušebny dorazí všechny účastnice – v pláštěnkách a celé zmoklé, může hodina začít. Ještě než se poprvé rozezní klavír, ženy se převlečou do cvičebního. Poměrně povedené jsou kostýmy, které nám jako první dávají tušit, co je která žena zač. Lesklá výstřední sukně touží po pozornosti, stažený trikot přemlouvá k disciplíně a klobouček s ptáčkem může značit potrhlost i snahu vystoupit z všednosti. Mezi převlékáním se pak dozvídáme o účastnicích střípky příběhů, které se na sebe postupně nabalují a lepí dohromady. Máme tu matku s dcerou, jejíž vztah je zezačátku nejasný. Máme tu dívku, která přestala jíst, aby se mohla lépe „odlepit“ při tanci od země a která se během hodiny motá a omdlévá.
Každá z postav má svůj vlastní příběh, který nejintenzivněji zaburácí v okamžiku jejího osamění – na toaletě. Postupně toaletu navštíví během hodiny všechny postavy. Toaletu, která je scénograficky postavená ve středu jeviště coby skleněná „bouda“ opatřená mikrofonem. Právě s „výstupy z toalety“ jsem měla jako divák trochu problém – jde o scény, které volají po naléhavé dramatičnosti; jsou doprovázeny velmi povedenou, ale snad až příliš tragicky laděnou hudbou Zdeňka Krále, za jejíhož doprovodu živelně volá každá z postav něco do světa. Jsou to volání, které evokují obraz umírající labutě – motiv, který se v inscenaci objevuje od začátku do konce. Buší se do zdi, řeže se do ní nožem, křičí se o svých problémech a přáních. Diváka přepadá trochu mrazení v zádech, ano. V kontextu celé inscenace, laděné poměrně klidně a dávající spoustu momentů evokujících smích pak ale bohužel tyto scény působí jako pěst na oko. Jako vynucená katarze.
Odvaha tančit
Hra Astrid Saalbachové je o odvaze tančit, o tom, že tanec nepatří jen „vyvoleným“, ale všem, kdo mu je jen trochu ochoten dát čas, „pot, krev a slzy“. Odvahu tančit ale prokázal i samotný soubor složený z činoherních hereček, který tak do inscenace vkládá nový rozměr, který jí sluší a dělá z inscenace výjimečnou (a lidskou) podívanou. Ačkoli účastnice samozřejmě nepředvádějí „mistrovské kusy“, je vidět, že herečky udělaly velký kus práce, který je třeba ocenit. Vtiskly svým postavám lidskost i směšnou tragičnost, umějí si udělat legraci samy ze sebe. A právě v tom tkví jejich spřízněnost s postavami a samotným tématem textu. Inscenaci Taneční hodina bych doporučila především ženskému publiku, kterému snad může touha „vytančit“ ze sebe sama připomenout vlastní stav ducha.
Pravda je ale taková, že samotný text dává sice nahlédnout do nitra postav, děj ale končí v podstatě tam, kde začal – bez toho, aby postavy prošly nějakou zásadnější proměnou. Inscenace tedy zůstává duchem věrná svému názvu; postavy přijdou a zase odejdou, „z pláštěnek do pláštěnek“, aby se mohly rozloučit, než se zase příští týden sejdou na další taneční hodině.
Závěrečné hodnocení: Nenáročná inscenace, jejíž klady tkví především v přesvědčivém herectví a vtipu, kterého ale mohlo být více. Takto zůstala inscenace na pomezí komedie a sociálního dramatu, do kterého má ale dál, než si tvůrci možná přáli.
Jméno inscenace: Taneční hodina
Divadlo: Divadlo v Celetné
Režie: Alexandr Minajev
Hrají: Eva Elsnerová, Milena Steinmasslová, Martina Prášilová, Eliška Mesfin Boušková, Bára Lukešová, Jitka Nerudová, Lenka Hušková, Jelena Juklová, Veronika Němcová
Žánr: komedie, drama
Cena vstupenek: 320/210 Kč
Premiéra: 2. října 2011
Hodnocení: 65%
Foto by Michal Hladík, www.divadlovceletne.cz
