Ale Kordelie neumí vyjádřit svůj cit ke králově spokojenosti a tak ji Lear vyžene ze svého panství. Naproti tomu jeho druhé dvě dcery sice slibovaly nekonečnou lásku, ale když už mají všechen majetek ve svém vlastnictví, otáčí se ke starému panovníkovi zády. Ochranu mu skýtá už jen bláznovství.
Právě tuto základní linii si vzal režisér Jan Nebeský za svou a pouze tu nechal vyniknout ve svém zpracování Shakespearova Krále Leara. Okrajově se věnuje i zápletce hraběte z Glosteru a jeho synů. Ale například příběh hraběte z Kentu může zahlédnout jen divák přesně znalý alžbětinského scénáře. Navíc i výše zmíněné zápletky nemůžeme považovat dotažené. Když zápletce schází rozuzlení, co z ní divák má?
Místo závěrečné bitvy, souboje a smrti v prozření nám režisér předkládá setkání zúčastněných na jakési vernisáži. Místo jasně motivovaných vražd všechny nesmyslně otráví Edmund, pořadatel vernisáže. K tomu se režisér chytil výkladu, že postava blázna a Kordelie je vlastně ta samá osoba a tak na konci nechává zemřít blázna, nikoliv milovanou dceru. Pro toho, kdo paralelu nezná, postrádá závěrečná scéna smysl.

A tato inscenace je podobných situací plná. Od diváka vyžaduje výbornou znalost Shakespearova dramatu, jeho výkladů a navíc otevřenou mysl a ochotu z každé scény dobývat její význam. V zásadě se dá tento záměr pochválit, ale všichni jistě uznáme, že všeho moc škodí. Zpěv, který má ozvláštnit monology je neposlouchatelný a svým frázováním nepodporuje divákovu pozornost. Postavy se motají po jevišti, polovinu z nich ani neznáme jménem. A kdo je ten poslíček, který neustále sedí na jevišti? Aha, to je Kent, který symbolicky vyjadřuje podporu králi, ale ve skutečnosti nijak prakticky nepomáhá. Nebo ten Joker? Rozuměj postava vizáží podobná úhlavnímu nepříteli Batmana. Jistě, to je Edmund. Ale proč zrovna tak šílený výraz? Jasně, to má naznačit přetvářku a ochotu jít přes mrtvoly.
A tak bychom mohli pokračovat věčně. Symbol střídá symbol, chvilka nesoustředěnosti je odměněna dvaceti minutami totální dezorientace. A nyní si každý položme otázku, má takové představení smysl?
Nechci na ni odpovídat, záleží na každém, zejména pak na jeho divadelní zkušenosti a ochotě věnovat představení více než jeden večer. Ráda bych místo toho srovnala Krále Leara s ostatními činohrami uvedenými v posledním roce. Před rokem měla premiéru Wilsonova Věc Makropulos. Její podoba pobouřila konzumenty tradičního divadla, ale okouzlila většinu ostatních diváků buď pouhou vizuální stránkou, nebo originální karikaturou herectví. Další moderní činohrou byl Konec masopustu. Můžeme mu vytknout zahlazení některých linií obsažených v původním textu, například zjednodušení davu masek na anonymní šedivé obludy. Nicméně smysl zůstal, zážitek se posunul o velký kus za hranu běžného večera v divadle. Nakonec nezapomeňme na Dočekalova Racka. Režisér o něm sice prohlásil, že nechce oslovit mladého diváka, naopak cílí na starší publikum, ale přesto v sobě měl mnoho originálních prvků a nebýt podivné neonové svatozáře na konci inscenace, mohla naprostá většina obecenstva odcházet z divadla s nadšením. A Nebeský?

Jeho ztvárnění nepodtrhlo původní příběh, naopak, co mohl, to ze scénáře vyškrtl. Původní bohatý obsah dramatu se smrskl do jedné hlavní a jedné vedlejší linky, které byly mizerně vypointovány. Originální animace a poutavá hudba akorát odlákávala pozornost od slov hlavních postav, která jsou u Shakespeara naprosto klíčová.
Závěrečné hodnocení: Těch pár desítek pražských intelektuálů inscenaci skutečně ocení, stovky budou nadšení předstírat bez skutečného porozumění, pro zbytek populace zůstane nepochopitelnou. Může si takový přístup Národní divadlo dovolit?
Jméno inscenace: Král Lear (William Shakespeare)
Divadlo: Národní divadlo (Hlavní scéna)
Režie: Jan Nebeský
V hlavních rolích: Lear – David Prachař; Hrabě z Glosteru – Alois Švehlík; Edgar – David Švehlík j. h.; Edmund – Saša Rašilov; Goneril – Eva Salzmanová; Regan – Petra Špalková; Kordelie, Blázen – Kateřina Winterová a další
Žánr: Tragédie
Cena vstupenek: 370 – 30 Kč podle místa v sále, poskytují slevy pro studenty do určitých zón, 50 Kč večer půlhodiny před představením pro studenty
Premiéra: 10. 9. 2011
Hodnocení: 50%
Foto: archiv ND












