Marmeladov je jedna z mnoha vedlejších postav snad nejslavnějšího románu od Dostojevského Zločin a trest. Býval úředníkem, ale svoje postavení ztratil kvůli přílišnému holdování alkoholu. Dcera živí rodinu tím nejstarším řemeslem, protože jiným způsobem si tolik vydělat nelze. Nakonec sice Marmeladov dostane druhou šanci, ale i tu promarní.
Předlohou druhé části byla povídka Něžná. Zpověď muže, zastavárníka, jehož žena před pár okamžiky spáchala sebevraždu. Mladičká manželka ještě žije a zastavárník neváhá znepříjemnit jí poslední hodinu na tomto světě. Zalituje nakonec svých činů? Pro odpověď musíte do knihovny nebo do divadla. Doporučuji obojí.
Dostojevskij je považován za zakladatele psychologického románu. Jeho knihy se v podstatě skládají z monologů či psychologických „pitev“ svých hrdinů. Není tedy překvapením, že celá hra je také vedena formou monologu, a i když v druhé části se k Martinu Hofmannovi připojí Marika Šoposká, nepromluví za celou dobu ani slovo.
Přesto je hra neuvěřitelně napínavá a nenechá vás ani na okamžik vydechnout. První okamžik patří dlouhému pohledu do publika, trvá určitě déle než minutu. Jako kdyby tím pohledem budoval most mezi diváky a jevištěm. Most, který se trvanlivostí vyrovná tomu Karlovu.
Jeho mimika je naprosto odzbrojující. V první půli očička září alkoholem, až nemůžete uvěřit, že před představením nevypil celou láhev vodky. Veselý opilecký zpěv za doprovodu harmoniky doplňuje jeho životní výpověď a svou dynamikou dokonale vystihuje život jeho interpreta. Po přestávce se ztroskotanec převtělí v domácího tyrana s maskou vlídného úspěšného podnikatele. Každou chvíli vás to zvedá ze židle, nejradši byste vtrhli na jeviště a zachránili nebohou Něžnou. Ano, tak je to skutečné.
Celá hra stojí a leží na bedrech Martina Hofmanna. Skutečně nevím, jak se to dělá, aby divadlo takto vtáhlo. Režisér Patrik Hartl na to přišel a já před ním smekám. Roli psal Hoffmannovi na tělo a samozřejmě je to znát. Ale nejen i další drobnosti se zasloužily o dokonalý výsledek. Například pro hru s intimní atmosférou zvolil zmenšené hlediště, do kterého se tím pádem vešla jen sotva stovka diváků. V inscenaci se navíc soustředí pouze na herce a nenarušuje jeho excelentní výkon žádnou nevhodnou režisérskou inovací. Na jevišti se nachází pouze pár předmětů, které jsou nezbytné pro běh děje. Jedinou ozdůbku tvoří pohozené karty v první části, které jen jako třešnička na dortu dotváří dokonalý dojem z představení.
Závěrečné hodnocení: Můj favorit na Radoka je jasný. Pokud vás před lety oslovil tehdejší laureát Martin Pechlát v roli Goebbelse, inscenaci Něžná je noc nemůžete minout.
Jméno inscenace: Něžná je noc
Divadlo: Divadlo v Celetné (spolek Kašpar)
Režie: Patrik Hartl
V hlavních rolích: Martin Hofmann, Marika Šoposká;
Žánr: Dvoudílný monolog
Cena vstupenek: 260/170 Kč
Premiéra: 5. 11. 2011
Hodnocení: 100%
Foto: www.divadlovceletne.cz
