Příběh zasazený do doby počátků kolonizace odráží pohled kontroverzního autora, který byl svého času dokonce obviněn z rasismu. Kdo by si myslel, že mu tato inscenace rozklíčuje už tak dost komplikované literární dílo, bude asi zklamán, ale tak už to v Pražském komorním divadle zkrátka chodí. Po skutečném kouzlu inscenace je nutné pátrat jinde. Jednoduché to není, ale kdo hledá… znáte to.
Režisér David Jařab, který je jako obvykle také autorem dramatizace textu a návrhu scény, nabízí divákovi panoramatický pohled do problematiky, spíše se ale zaměřuje na jakousi scénickou intuici, herci působí často dojmem pudového jednání. Scéně dominuje okrouhlý bazének naplněný vodou. Zpočátku se jeví, jako by neměl žádnou funkci a byl na jevišti tak říkajíc „na okrasu“, brzy jej ale herci vezmou nekompromisně do hry. Kromě něj a několika křesel se po jevišti povalují umělé uřezané ruce, které jako by ve své evidentní antiiluzivnosti představení dodávaly groteskní nadhled. „Conradův román osciluje mezi koloniálním dramatem a podobenstvím o temných stránkách lidské psychiky,“ praví mimo jiné anotace. Zde je nutné zdůraznit, že tvůrci Pražského komorního divadla román zobrazují především prostřednictvím oné psychiky. Díky jakýmsi neurčitým průhledům do nitra aktérů získáváme o jejich duševních stavech bližší povědomí, přesto nám ale mnohé zůstává skryto.
Pasáže, které jsou postaveny vyloženě na textu, se tak nepravidelně střídají s takovými, na které racionální výklad neuplatníte. Co se celé inscenaci nedá upřít, je fakt, že bez ustání působí na divákovy smysly a fantazii. Na můj vkus občas až příliš okázale. Vcelku obvyklé varování, že je v průběhu představení použit stroboskop, naplní inscenátoři beze zbytku, ale jde zde i o jiné druhy podívané: světlo, tma, neony, kouřové efekty. Vše je dovoleno. V jednu chvíli se dokonce v hledišti rozestře děsivý pocit, způsobený právě zdáním neprostupné mlhy. V ten moment se režisérovi zkrátka daří vzít diváky do hry.
Co se týče hercovy práce s vlastním tělem, Jařab také nezklame. Cítíme fyzickou přítomnost postav téměř na vlastní kůži, natolik nám své dojmy zprostředkují. Protože jsme v Komedii, neubráníme se jako obvykle nahotě na jevišti, nutno však poznamenat, že je nám tentokrát podávána jakousi lyrizující formou. Není tvrdá a bezdůvodná, jenom tak na efekt, jak se někdy stává. A – dává smysl. Roman Zach v hlavní roli se pohybuje od poloh děsivého šílence až po utlačovaného smutného hrdinu, který neví, kudy kam. Paradoxně nejvíce mluví, když se vyjadřuje pouze tělem. Co se týče dalšího hereckého obsazení, „stálice“ divadla Komedie jsou zárukou kvalitního zážitku.
Možná, že budete z divadla odcházet zmatení a ještě nějakou dobu vám ono tajemné srdce temnoty bude vrtat hlavou. Co vám ale Jařabova inscenace zaručí je to, že se nebudete nudit nebo si všemi těmi filozofickými souvislostmi připadat unavení. Během představení budete totiž bez ustání něčím podněcováni. A pokud se v myšlenkách doberete cíle, bude to k tomu všemu dokonce příjemný bonus.
Jméno inscenace: Srdce temnoty
Divadlo: Divadlo Komedie
Režie: David Jařab
Hrají: Stanislav Majer, Roman Zach, Martin Finger, Marek Daniel, Jiří Štrébl, Martin Pechlát, Dana Poláková a Lamine Gueye
Žánr: dramatizace románu
Cena vstupenek: 230 – 300 Kč podle místa v sále, slevy pro studenty, důchodce a ZTP
Premiéra: 4. 11. 2011
Hodnocení: 80%
Foto: www.prakomdiv.cz
