Po přivítání samotné režisérky vstupuje na skromnou scénu sympatický kytarista, následován první hlavní hrdinkou – matkou Janou. Tuto postavu ztvárňuje slovinská herečka Nataša Burger, českému divákovi známá např. z filmu Medvídek nebo Horem pádem. Ta láskyplně přejíždějíc klaviaturu piana štíhlými prsty, usedne za nástroj a se zasněným úsměvem zahraje blíže neurčenou melodii. V tom do místnosti vejde druhá a poslední hlavní hrdinka, dcera Klára, jež se hned podivuje, proč chce matka prodat piano, když na něj právě hrála.
Hned tato úvodní scéna nastiňuje velmi pěkně charaktery obou hlavních postav. Matka jako by se stále někde vznášela, tančila v květované sukni, hrála na neviditelné struny. Je velmi dobrosrdečná, nerada vyvolává konflikty, pro své blízké - a dceru zejména, by se rozkrájela. Možná také těžko nese, že jí dcera dospěla před očima, má již svoje starosti a tajemství, se kterými se matce (která naopak velmi ráda sdílí sebemenší hnutí mysli) nesvěřuje. Mladá studentka má zdánlivě zcela jiný pohled na svět, který může působit maličko pubertálně vzhledem k jejímu mládí. Nejraději by se s matkou někdy pohádala, naplno řekla, co si o její dobrotě už pěkně dlouho myslí; jenže jí to její vlastní povaha a láska k matce nedovolí. Přestože je zastírána odbojným: „Akorát bych ji pak musela utěšovat“. Tak to jen aby se neřeklo.
A proč Na cestě? Inu, dámy se v příběhu rozhodnou navštívit babičku Kláry, bydlící v rodné vesnici Klářiny matky. Cestou několikrát zastavují, zpravidla hnány matčinou touhou zavzpomínat na onen strom či onoho ctitele. Dojde i na retrospektivu dceřiných tanečních hodin, přičemž se její matka (kromě klasického jásotu všech matek světa nad krásou dcery a ladnosti jejího pohybu) neubrání nadšení z toho faktu, že obě sdílí stejný vkus na chlapce. Na tomto místě je dobré připomenout, že se tvůrkyně představení úspěšně vyvarovaly zbytečně pubertálních a ironických obličejů či poznámek, které by zde divák mohl očekávat. Dcera na matčinu melancholii přistupuje, nikdy se jí nevysmívá.
Klářina matka se Na cestě pokouší přimět dceru k nějakému tomu svěřování se. Sama jí s velkou dávkou emocí popisuje první líbání, první ctitele i úskalí manželství a výchovy dítěte. Dcera naproti tomu svůj vztah s přítelem popisuje slovy „dobrý“, čímž moc nedává šanci další debatě. Klárce by nejraději se vším pomáhala, ať jde o návštěvu logopeda, přijímací zkoušky či partnerské problémy. Jak sama říká: „Prostě neumím být jiná, společně to vyřešíme“. Dcera v touze po samostatnosti se snaží matku přesvědčit, že k jistým problémům se musí postavit sama, např. k faktu těhotenství.
Zajímavě a něžně je v dramatu pojato mateřství, které můžeme chápat jako jeden z hlavních motivů příběhu. Tento mezní okamžik u obou hrdinek sledujeme od prvního okamžiku, kdy se dotyčná dozví o požehnaném stavu, o váhání, zda a jak to říci partnerovi, a samozřejmě o nejdůležitějším rozhodnutí, zda si dítě nechat. Obě dvě hlavní postavy jsou v představení vystaveny váhání nad přivedením dítěte na svět, nutno přiznat, že ani jedné se do mateřství zprvu nechce. V této chvíli však každá uslyší jakýsi legrační hlas, který své matce oznámí, že je její dítě a že si vybralo ji a tátu, protože jsou správný, a že už má dokonce nějaké tipy na jméno v záloze. A samozřejmě, že to společně zvládnou, ať se máma ničeho nebojí.
V inscenaci je toho skutečně mnoho, co lze dokonce i nezaujatým a spíše sarkastickým divákem pochválit. Začneme s oceněním roztomile primitivních písní, zvedneme palec nad vyměňováním hereckých úloh matky a dcery, podivíme se nad chytrými a přitom úspornými dialogy a nakonec zatleskáme skvělému nápadu, hereckým výkonům a poděkujeme za příjemně strávený večer, který nás bude stejně jako nabízený vynikající čaj ještě dlouho hřát.
Název inscenace: Na cestě
Divadlo: Divadlo Kampa
Režie: Iveta Dušková
Hrají: Nataša Burger, Agáta Dušková
Žánr: Lyrický příběh.
Ceny vstupenek: 160 Kč
Líbilo se vám toto představení? Nebo se na něj chystáte jít? Komentujte pod článkem nebo na našem facebooku!
Foto: www.divadelnisouborcylindr.cz
